Svatba ve 22 letech? Brzo? Nebo na věku nezáleží?

Jé,tak to mi připomíná mě samotnou.....Vdávala jsem se po 2 leté známosti, studovala jsem na VŠ....,teď je tomu 14 let a já nelituji....vdala bych se zase.Hodně štěstí při rozhodování.Když chlap stojí za to a miluješ ho, jdi do toho...

Muki: Pro mě je svatba hodně důležitá, je to gesto, kterým chci říct, že HO miluju, že s ním chci být celý život a mít s ním děti. Děti taky plánujeme, ale chceme s něma ještě nějakou dobu počkat. Protože studuju, tak chci děti až po státnicích - nejlépe tak za 2 roky, ať ještě nějakou dobu odpracuju a získám praxi.

Natalii20
Ano nejsem si jistá, ale není to tím, co cítím, ale tím co se děje kolem mě.
Cítím, že on je pro mě ten pravý. Spíš mě děsí reakce okolí - tzn. "jste na to moc mladí", "to snad ne, přece si nezkazíš život svatbou?" a podobné komentáře.

Ahojky...
Ja mám 20 rokov a s priateľom sme spolu 4 roky (on má 23). O svadbe zatiaľ len "vtipkujeme", ale v kútiku duše vieme, že za 3 roky by sme sa chceli posunúť ďalej - i keď len tou "závažnou administratívou", ako to pomenovala Muki. Proste sa na to veľmi tešíme, bude to pre nás ďalší krôčik vpred v našich životoch.
Preto, ak sa milujete a je ten vzťah perspektívny a obaja to chcete - choďte do toho a veľa šťastíčka

Pokud to oba chcete, tak bych to nijak zvlášť neřešila - manželství v dnešní době není nic, co by nešlo vzít zpet Početí dětí je třeba volit uváženěji.
Já osobně bych se ještě vdávat nechtěla - připadala bych si rázem o hodně starší "paní" a já chci zůstat ještě dlouho "slečna". Navíc mám problém vzdát se svého příjmení (a neříkejte mi, že to nemusím... protože to je pak problém co s příjmením dětí). Ale pokud ty se těšíš až budeš vdaná ženuška s příjmením svého milovaného a on není proti, tak proč ne

kámoška se vdávala v 21 letech po necelém roku známosti, když to řekli rodině tak jim nadávali a nechtěli jít ani na svatbu, nakonec kámoška udělala jen malou svatbu...ale jsou prej šťastní, a teď jí bude 23 a v září čekají prvního potomka....otěhotněla pár měsíců po svatbě....halvně on chtěl děti, tak vysadila prášky...snad jim to vydrží....

ahojky taky si myslím, že to záleží jen na vás jak se rozhodnete. Já bych viděla největší riziko v tom, že pokud spolu nebydlíte a nemáte tedy společnou domácnost, pak může nastat problém v tom společném soužití, je to vždycky jiné, než když se jen spolu vídáte. Možná bych první zkusila společné bydlení a pak uvidíte, jak vám to bude vyhovovat a když ano, tak myslím, že tomu nic nebrání. Ale taky souhlasím s tímto názorem.

Ono je to hodně těžko radit, každý to má jinak. tak držím palečky v rozhodování

Rubynka
tak to máš, z úhlu pohledu který jsem rozvíjel, ty nejlepší předpoklady, aby všechno klapalo... Vůbec se nedivím, že se tady ptáš, co si o tom kdo myslí, když kolem sebe sbíráš různé reakce rozčarovaných ztroskotanců, typu že si kazíš život a pod. To s člověkem musí zamávat, a může začít pochybovat - o sobě. Aniž by to muselo znamenat, že pochybuje o partnerovi! Vůbec většina názorů kamarádů a známých na partnerské vztahy jsou plné nesmyslných klišé!

pampoli
to byla jenom statistika, tendence... Vůbec neradím, jako "vem si ho", "nevem si ho"...

to je možné, a já jsem pak toho zářný příklad a proto jsme si zatím pořídili psa místo miminka ať je alespoň trošku změna

a kdo ho kojí?

A co že teda váháte s opravdovým? Nějaké praktické překázky, nebo se ještě "necitíte", či co?

Ty jo tak v tomhle se těžko radí. Jasně, asi je důležité dát u výběra partnera a u svatby na srdce, ale rozum je taky podstatný, Svatba není jen "oslava lásky", je to taky určitý akt dle práva, kterým vznikají jistá práva a povinnosti

Já osobně svatbu vidím až na dobu po škole...zatím bydlím u rodičů, nevydělávám, živit přítelem se nenechám, tudíž nějaké společné bydlení nepřipadá v úvahu, navíc si chci ještě užít studentský život (až budeš starší, nebudeš litovat? já bych litovala), cítit se jako student, "slečna", ne paní....ale tohle má každý jinak

BarbieAimee__xx
No to je dobře, že to máš takle jasný. Většina lidí na to před třicítkou z různých důvodů není zralá a jestli jsi s tím v pohodě vyrovnaná, tak alespoň nepůjdeš do nějakách katastrof. Taková Rubynka naopak vypadá na to, že tam patří a jenom jim to prospěje...

Ve svatbě nemůže být jen horoucí láska, ale taky trochu rozumu. Ideálně víc rozumu než lásky, i když se vám takový názor možná nebude líbit. Dokud jsem přítele jen vášnivě milovala, nenapadlo by mě si ho brát, ale teď už spolu bydlíme, máme rozdělené všechno kolem domácnosti, známe svoje pozitivní i negativní stránky, máme jasno ve financích, probrali jsme budoucnost i děti. Přestala jsem říkat, že je to "můj přítel" a říkám "můj muž". Když je vztah takhle stabilní a není založený jen na lásce, má podle mě větší šanci vydržet.
Osobně bych se nevdávala, pokud bych ještě studovala, bylo mi krátce po dvacítce a byla s přítelem ani ne tři roky. Jsem ovšem flegmatička a konzerva, která se nikdy do ničeho nehrne.

Rubynka

Ahoooj, všechno záleží jen na Vás dvou!!! Já se vdávala v 18 z lásky - po svatbě jsme bydleli asi měsíc samostatně, než jsme od dostali od podniku slíbenou "jednobuňku". Letos mi bude 37, synovi 18 a jsme pořád spolu!! Pořád se milujeme. I teď mi manžel vyznává lásku, píše mi sexy SMS, atd. Náš vztah je založen především na toleranci a na důvěře. Ale ke všemu se musíte dopracovat i my jsme si prodělali své....Děláme si z našeho vztahu i legraci. Jak už jsem jednou napsala záleží jen a jen a na Vás dvou! Pokud se rohodneš, že ano, tak přeji jen to nej......