Svatba v 18 letech

Je mi 18 a nedokážu si představit, že bych se měla vdávat. Ale když se na to někdo cítí..proč ne.

Ahoj,
mně je teprv 17, ale v hlavě už to mám dávno srovnané a vím, co chci. S přítelem se budeme brát v mých 18 a jeho 21, jsme zasnoubení. Zamilovanost odešla u obou asi do 4 měsíců po začátku chození, takže hodně brzo. No, vůbec nás to nepostihlo, naopak se to plynule přesunulo ze zamilovanosti k lásce.
Teď jsme spolu rok a půl, ale vzhledem k tomu, kolik času spolu denně trávíme, by to pro ostatní představovalo 3-4 roky..

Reaguji na Lucka666: dle mě jste spolu moc krátce, na to jak jsi mladá. Kam spěcháte? Vždyť spolu můžete bydlet i bez svatby, ne?

Tím myslíš co?

Prvně si spolu zkuste bydlet a vydržet spolu 2-3 roky a pak uvidíš. Já to neodsuzuji ale přece jenom...jsi moc mladá, většina lidí si vyzkouší několik vztahů. Navíc za rok a půl se zas tak moc nemůžete znát. A ty nechodíš do školy? A co dělá tvůj přítel? Kde je zajištění atd. Jak říkam, nedá se to posuzovat ale zdá se mi to brzičko. Co na to říkají rodiče?

Tak snad jsi si jiistá.

Reaguji na Moňas:
Reaguji na Elienka:

No jo, dneska asi svatba z lásky neexistuje, co?...
Oba studujeme konzervatoř, s individuálem tam vůbec chodit nemusíš, jenom na přezkoušení. Přítel je zároveň zaměstnanec Velkého divadla. Já učím kytaru a keyboard, od října příštího roku si najdu práci na plný úvazek.
Jsme si vším naprosto jisti, máme vše vyřešené. Bydlení se zařídí příští rok, koupíme si byt 3 nebo 4+1, abychom se pak nemuseli s dětmi stěhovat. (Peníze jsou vyřešené). Máme sepsáno veškeré zařízení do bytu, rozvržené ceny (polovina nábytku je vybraná už konkrétně).
Svatby se kromě nás budou účastit jen svědci, rodiče a sourozenci, to nám stačí.
Neříkám, že nejsem mladá. Ani jeden z nás ale nežije podle dnešních standardů mladých... Jak to bylo dřív? V 18 svatba, do 24 první dítě... Holt jsme trochu staromódní, z jiné doby. Nám to ale vyhovuje.

Tím myslím, že jiné páry se vidí 3-4 krát týdně pár hodin, občas u sebe přespí na víkend. My se vidíme každý den minimálně 6 hodin. Dny, které nejsme ve škole, se vidíme 12 hodin denně. Dá se říct, že u nás přítel "bydlí".

Ještě něco nesedí?

Nevíš, co meleš. Já jsem se svým prvním chlapem, se kterým jsem od 15ti let a nedávno jsme se (po 10ti letech) vzali, tak nekomentuj, když nevíš o čem mluvíš

Navíc teda nchápu, že když máš tak super úžasný vztah, tak proč jsi kdy přemýšlela o sebevraždě?

A vůbec... Celkově co píšeš mi moc nesedí. S tím svým jsi rok a půl, ale

22.6.2011 píšeš

Reaguji na Moňas:
Sebevražedné sklony mám od 12 let, nebudu psát důvod.

Ano, v tu dobu o mě mělo zájem hodně kluků, dva z nich byli blíženci, ale já nechtěla ani jednoho. Scházela jsem se s nimi jako s kamarády, rovněž tak jsem se scházela se svým nynějším přítelem. Zatím jsem vztah ještě nechtěla, chtěla jsem být alespoň půl roku sama, ale on si mě prostě nějak "ulovil". Mohla jsem si vybrat kteréhokoliv z těch asi 6 kluků nebo ani jednoho.. všechny jsem dobře znala, některé dokonce líp než toho, který u mě zvítězil. Nevím čím, nevím proč, ale prostě se to tak stalo a byla jsem ráda.
Později jsme zjistili, že si rozumíme víc, než jsme si vůbec mysleli. Byla jsem dřív přesvědčená, že nikdy nebudu chtít děti (bratr je o 10 let mladší než já), ale našla jsem toho pravého, s kým bych děti chtěla. Se svatbou není na co čekat, když to tak chceme. A kdyby zůstal jen přítel, např. v nemocnici by nám ani nemohli říct, co s tím druhým je a jak je to vážné. Prostě chceme být rodina se vším šudy.
Ani jedni rodiče si už nedovedou představit, že by to někdy mělo být jinak. Patříme k sobě.

Reaguji na Lucka666: Já ti to moc přeju. Jen jsem napsala svůj názor. Snad vám to vyjde

Mě osobně je také 18, vlastně mi v květnu bude 19 a klidně bych se také vdávala. Podle mě to pro každého není brzo, záleží na lidech. Dříve se brali lidé také v 18 a většina z nich jsou spolu dodnes, rozhodně to nebylo jen dobou.

Musím reagovat, i když se už na omlazení moc neangažuju jen čtu..
Ale kdo mě tady zná, tak ví, že jsem měla vždy trochu staromódní názory. Všude jsem psala, že budu se svým přítelem, se kterým jsem od 16ti, že se brzy vezmeme a začneme ihned po mé škole stavit domeček...založíme rodinu a budu spokojená..

Každopádně rok poté je to trochu jinak.
S přítelem jsme stále, milujeme se..plánujeme spolu budoucnost..ale ta se změnila..Už nechceme velkou svatbu a uvázat si na krk ihned barák a děti. Chceme cestovat..někam odjet pracovně..zkusit si spolu první bydlet někde v bytě...potom se teprve vzít a to stylem mini svatby jen se svědky a rodinou...poté možná stavit ten domeček nebo koupit nějaké krásný byt v blízkosti přírody..nebo žít v cizině..a mít možná nějaké to dítko..

Ale to mám štěstí, že přítel tento můj nějaký vývoj toleruje a chce podobné věci..Chtěla jsem tím jen říct, že se názory neustále mění a vyvíjí...v 17 jsem byla staromódní rodinný typ..v 21 jsem absolutně zmatená a netuším kde budu.. Takže si vše promyslete

Reaguji na Tatianna: Jen pokud jsi si opravdu jistá. Sama plánuju svatbu brzy

Reaguji na 34723: super... jen reaguji teda dost pozdě