Svatba v 18 letech

ještě jedna věc.....když okolí (rodiče, kamarádi...) mají výhrady k partnerovi, mají asi tak v 90% případů (ne-li ve víc) pravdu. věřte, nevěřte. mají zkušenosti.
nechci se nikoho dotknout, ono tohle nikdo neslyší rád. ale když má okolí výhrady (nebo dokonce silné výhrady) není NIKDY kam spěchat. hlavně ne v 18...

já teda hlavně znám jeden odstrašující příklad z mého okolí..holka se po půl roce provdala (18 let) za kluka o dva roky staršího...mezitím si on vzal půjčku a vzhledem k tomu,že to neutáh splácet,tak ona místo toho aby šla na vš, tak musí vydělávat na splátky...ale pořád ho strašně miluje..svatba byla pořádaná jen pro ženichovu svatbu protože rodina nevěsty s tím nesouhlasila
nicméně žíjí u jeho rodičů v polorozpadlé chalupě na vesnici, kde lišky dávaj dobrou noc...prostě život nic moc...
tím nechci říct, že tvůj vyvolený má stejné pohnutky...ale opravdu se vyplatí počkat...a svatba z trucu je to nejhorší co můžeš udělat

janissinka: znám něco podobného.
bývalá spolužačka ze střední propadla a zůstala ve 2. no ale potkala týpka, své nej kámošce ho přebrala a byla velmi naivní, nikdy ani pusa, nic od kluka, no a s týmhle se rovnou vyspala. no otěhotněla, několikrát potratila. po půl roce se vzali.
ALE: má jen rok střední školy, čili nic. nyní skoro roční holčičku, bydlí u jeho rodičů ve vsi kde není ani jeden obchod třeba konzum, a její manžel je hulvát na entou - jezdí si s kámošama chlastat, kupuje si co chce a ona nesmí ani 20 km za příbuznýma, musí být doma a starat se o děcko. smutný příběh.

Jj, kolikrát viděj víc, než naše zamilované oči...

Do svatby bych nešla ani náhodou. Ale jsem všema deseti pro společné bydlení. Třeba je to opravdu ON, ale jinak než co nejvěrnějším napodobením manželského života se to nepozná.

100% souhlasím...běžte spolu bydlet a to se teprve věci ukážou....mě by třeba nikdy nenapadly před tím, než člověk začne s někým žít, jaké různé konflikty a situace mohou nastat...Prostě fakt, společné soužití ukáže fakt strašně moc!

I kdyby Ti bylo 30 a chtěla ses vdávat z tohoto důvodu, tak Ti to neschválím.
Myslíš, že by Vám po svatbě do vztahu přestaly kecat?
Navíc dříve nebo později zjistíš, že mají pravdu.
Blízcí členové rodiny, hlavně maminky se v hodnocení partnerů svých protějšků nepletou - vlastní zkušenost i kamarádek.

promiň,ale to nemyslíš vážně, že ne? Vdát se jen proto, že si myslíš že by vám pak do vztahu nikdo nekecal? To přece není řešení a ničeho tím nedocílíte. A tím spíš vám budou ostatní do vztahu kecat. Pokud nejste schopní se kritice postavit sami o sobě, tak to nevyřeší takovýhle závazek. A máte kde spolu bydlet, vyděláváte si, umíte se sami o sebe bezvýhradně postarat bez naprosto žádné podpory rodičů? Protože když člověk do manželství vstupuje tak by tyhle věci měli být samozřejmostí. Jestli zjistíš později že okolí má nebo nemá pravdu-na tom teď otázka nestojí. Mě to přijde jako absolutně nezralý řešení.

Souhlasím s holkama - nevdávala bych se.. můžete plánovat a vymejšlet jak to bude dál ( třeba společné bydlení ), ale nevdávala bych se.. Na to je opravdu dost času a okolí tím nic nedokážeš...
Připomínky okolí bych jednoduše ignorovala = pokud by mi do toho rodina začala mluvit, bez hádání bych je požádala, aby se snažili mé rozhodnutí být s tímhle chlapcem respektovat a odmítla bych se na toto téma bavit.. Pokud by to nepomohlo, při každé zmíňce bych se omluvila, zvedla a odešla ( do pokoje, nebo kde máš soukromí ). Nehádala bych se a nekřičela.. Úsměv na rtu a spokojenost...

Už to tu bylo řečený několikrát- začněte spolu bydlet a uvidíte. Věř mi, že společný soužití strašně, strašně vztah změní a nikdo toho druhýho tak dobře nepoznáš jako když s ním začneš žít a řešit běžný starosti, Být zamilovaný, když se jen vodíte během odpoledne za ručičku, je strašně snadný. Tak uvidíš. Svatba/rozchod už pak vyplyne z toho všeho automaticky.

no to je ale pitomej důvod k svatbě. Jestli tak uvažuje více lidí, nedivím se tomu počtu rozvodů...

Také bych to tak udělala...vzít se můžete vždycky

I po sňatku bude na Vás nátlak ne-li větší.... lepší si na to zvyknout teď a pokud Vám to bude klapat další roky tak proč ne.... ale popravdě taky je mi 18 a občas se za své nápady stydím a dělám že se to nikdy nestalo. Což asi ve sňatku by nešlo.

Ahoj, chápu, že je asi těžký čelit nátlaku ostatních, ale svatba asi není to nejlepší řešení...v 18 je člověk vlastně ještě trochu dítě...mně je 18 taky, takže vím, o čem mluvím mám taky přítele, jsme spolu skoro 4 roky, ale okolí nám to přeje, naši jsou s ním taky spokojení ale teď bych si ho rozhodně nevzala...moc ho miluju a opravdu věřím tomu, že spolu zůstaneme, ale přijde mi to zbytečně brzy...člověk se v tomhle věku často mění a může se stát, že si přestanete rozumět...navíc jestli jste spolu ještě ani nebydleli, tak to už vůbec ne...když s tím člověkem sdílíš domácnost, je to úplně něco jinýho, najednou se vidíte každej den a musíte řešit i věci, které jste dřív neřešili (ohledně domácnosti) a tam je to často asi problém...osobně bych do toho nešla, svatba pro mě není nic významnýho, i když se chci jednou vdát a moc po tom toužím ale je to zbytečně svazující pro tak mladýho člověka...já bych se chtěla vdát až po vš...to už je člověk přece jen rozumnější a vybouřenější a ví trochu víc, co chce radši si to rozmyslete, abyste za 2 roky nebyli rozvedení...

Na ostatní bych se vykašlala, je to přece můj život a jsem už dospělá a o jistých věcech si přece jen už rozhoduju sama...toho, komu váš vztah vadí, se třeba zeptej proč a třeba je to jen nějakej jeho dojem...můžeš mu to objasnit...třeba se mýlí...můžeš se pokusit změnit jejich názor