Svatba v 18 letech

já bych počkala až z vás odpadne ta prvotní zamilovanost a vybouří se hormony...pak to začněte řešit vážně...

Reaguji na Janissinka:
přesně - osmnáct je brzo na to, abyste věděli, že po zamilovanosti zvládnete všední život i všechny jeho nástrahy .. Na druhou stranu v éře minulé se tak vdávalo běžně a hodně lidem to vydrželo, ale je fakt, že třeba lidi neměli takové ambice jak dnes a ke štěstí jim stačila rodina..

nepřijde mi to jako nejlepší nápad. klidně bych se natruc okolí s přítelem sebrala a odstěhovala, ale nevdávala bych se...

Spíš je otázka, jaké jsou důvody tomu, že vám okolí mluví do vztahu a snaží se vám ho rozmluvit? Co když mají pravdu....
Panebože, mě při slově svatba vyskakujou zatím pupínky než že bych se viděla jako pohádková princeznička a to jsem o 6 let starší...

Já bych do toho nešla... Je to vážné rozhodnutí, musíš být dostatečně zralá, manželství není jen láska jako trám, je to i odpovědnost, pokud to neklape, neseš právní i citové následky. Jsem asi moc pesimista, ale být v 21 rozvedená není nic moc Já osobně jsem kolem 22 let ukončila dlouholetý vztah a to jsem si byla jistá, že to byl ON S přibývajícím věkem zjistíš, že všechno je jinak, usadíš si myšlenky, najdeš životní cestu a to ti může taky změnit názor na partnera atd... Je pravda, že se naši rodiče brali velmi brzy a taky to šlo,ale nevím no... Nechci tím říct, že partner není nebo nemusí být ten pravý nebo že si lásku jen malujete,ale prostě si myslím, že je vcelku brzy...

Díky za názory Já vím, že je v 18 vážně hodně brzy i když před 20 lety to bylo normální.
Okolí nám, nebo spíš tedy hlavně mně mluví do našeho vztahu protože já studuju střední školu a klidně chci jít potom někam dál. A přítel na učení moc není, a ted dokončuje učiliště. Navíc jeho matka je na něj poněkud fixována. ( není jedináček) a rozmlouvá mu vztah se mnou, že já podle ní pro něj nejsem dost dobrá. Je to u nás komplikované a já právě nevím jak to mám vyřešit aby se okolí do nás nepletlo. Tak mě napadla svatba

Ale svatba nemá být řešení špatných vztahů v rodině nebo aby se vám rodiče do něčeho nepletli... Alespoň pro mě je sňatek vyvrcholením spokojeného dlouhodobého vztahu, touho po tom "oficiálně" patřit jeden k druhému a pro mě i předchůdcem k založení rodiny (v tomhle jsem staromódní, nechci děti ve volném vztahu). Navíc předpokládám, že pokud jsi na SŠ, přítel na SOU, nejste finančně schopni spolu sami žít a založit "rodinu", do které by vá tedy nikdo nemluvil...Kde by jste bydleli? Atd atd...

Nedělala bych to, určitě bych počkala delší dobu.. Podle mě je kravina brát se dříve než po minimálně 5ti letém vztahu... A navíc v 18 letech je to dost šílené Já bych se chtěla vdávat až tak okolo 28let, kdy to bude snad navždy.. A ne z důvodu tlaku okolí, ale připravit krásnou, pohádkovou svatbu, na kterou nikdy nezapomenu
Napřed spolu zkuste žít, zjistíte, jak budete vycházet atd... Manželství mi přijde stějně závážné rozhodnutí jako rozhodnutí pro to, že chceš dítě..

A to já ti to klidně schválím, ALE zkuste si spolu nejdřív rok bydlet. Nikdy nepoznáš člověka tak, jako když s ním bydlíš! A to mluvím z vlastní zkušenosti. Jsem s přítelem skoro 8 let a bydlíme spolu teprve třetí rok.
A pokud chcete svatbu jen proto, aby to vás okolí nešťourali, tak to je blbina. Raději se naučte dávat okolí najevo, že máte své vlastní věci, do kterých nikomu jinému nic není. A hlavně se chovejte dospěle, protože jinak vás okolí nikdy nevezme vážně - tzn. naučte se zodpovědnosti za své činy.

Mě bude v létě 19 a na podzim se vdávám. Sice je přítel celkem o dost starší,ale všichni nám to díkybohu přejí a těší se na to. Jsme spolu 3 roky,takže ta euforie už tam není a nechci,aby se vztah přechodil. Mám starší přátele a vesměs všichni jsou ženatí a kamarádky vdané,a všichni mi odsouhlasili,že po pěti a více letech už ta svatba nebyla taková,jaká byla po těch dvou třech. Spousta lidí souhlasit nebude,ale já to tak mám a už se moc těším,lepšího chlapa jsem nepoznala a stejně,život je nevyzpytatelný a když se něco zkazí,tak se rozvedeme... Ač v to nevěřím.

Reaguji na kayuschka: Jo a ještě musím podotknout,že spolu bydlíme přes dva roky.

Ale u tebe nebude svatba jen proto, aby jste se zbavili řečí rodičů a jiných problémů...

Je to na dnešní dobu přece jen moc brzo a natruc okolí, to je opravdu neuvážené rozhodnutí. Ať si přece říkají, co chtějí. V 18 ještě člověk není natolik duševně vyspělý aby si myslel, že to bude vše jako v pohádce. Uvidíš, že po 20 bys názor měnila. Svatba je docela závažný krok, který musí být jak se říká správně "načasován".
Máš 18, běž si ještě užívat, na svatbu máš času dost

tak to rozhodně počkej, jak to dopadne s tím "dál". "vyšší" škola člověka mění, mění názory, pohledy na svět, pohledy na přítele....
taky se časem mění pohled na matku fixovanou na syna. abys za dva roky nelitovala...není kam spěchat. známá se vdala po gymplu, a lituje. čučí doma, kvůli příteli peciválovi s učňákem, který se jí zdál být v telecích letech princem a kingem v jednom, nešla studovat, ač je hodně chytrá. je jí myslím 23 (?), má dítě a najednou zjišťuje, že si zavřela cestu někam dál, kam asi měla směřovat. v době, kdy si přítele brala, byl on boss, měl auto, byl to machr, pracoval, ostatní studovali a "sušili hubu". jenže bohužel to byl jeho vrchol, ve kterém ustrnul a už tak zůstane zbytek života. ostatní se dál vyvíjejí, vzdělávají, cestují. ona se nudí, manžel ji nudí, s dítětem toho moc nemůže, a už se jí asi ani nechce. a je jí před dvacet!! co bude dělat zbytek života, si upřímně nedokátu představit.

neříkám, že to bude tvůj případ. ale někdy po dvacátém roku života se lidi hodně změní, viděla jsem to na sobě, na bráchovi, v okolí, a hodně věcí, které se zdály být takové, jsou najendou makové.