Svatba pouze ve dvou

Já takový obřad doporučuji

Vdávat se ještě nějakou dobu nehodlám, ale přesně takovou svatbu bych si hrozně přála. Jen já, budoucí manžel, oddávající a 2 svědci (kamarádi). Jsem nerada středem pozornosti a nesnáším takové ty "šaškárny" stylu promoce, stužkování nebo svatba.

Hlavně když jsem byla někomu na klasické svatbě, tak mi přišlo, že jsou ženich a nevěsta akorát vystresovaní jestli všechno vyjde jak má, jestli na něco nezapomněli, do toho se starat o hosty... Prostě si nedovedu představit, že bych vyplázla tolik peněz za jeden den, který si ani pořádně neužiju (i když věřím, že jsou lidé, kteří si klasický typ svatby užili, ale mně to fakt neláká).

Problém je v tom, že moje i přítelova rodina by to nesla asi hodně špatně. Jsem s přítelem přes 4 roky, na svatbu už mají narážky úplně všichni (akorát my to ještě neřešíme a ani nehodláme řešit minimálně do doby, než dostuduju). Navíc přítelova rodina je silně věřící, takže by těžko vydýchávali fakt, že svatba nebude v kostele... Takhle se můžeme vzít na radnici a když na tom přítel bude trvat, tak pak můžeme zajít do kostela (já se modlit nebudu, ale ráda tam s ním půjdu).

Líbí se mi i ta varianta s okamžitým odjezdem na svatební cestu .

U nás v rodině se takhle "tajně" oženil strýc. Ale nikdo to moc neřešil, protože on se ženil skoro ve 40 a vzhledem k tomu, že je ze 3 dětí, tak si babička "užila" ty velký svatby u dalších dvou synů, takže to vzala v pohodě.

No já osobně jsem si svatbu nepředstavovala asi nijak, nebo možná prostě jen klasicky - tradičně, ale nevím, jestli by mi bylo příjemný být středem pozornosti, pak se jeden známý oženil takhle jen ve dvou, ale v kostele - no a mě to přišlo úžasný, jenže to mi bylo asi 15.

Trochu si říkám, aby jsme si pak po 20 letech třeba neříkali, že to mělo být jinak, se vším.

Reaguji na Moňas:

Máš osobní zkušenost? Já si momentálně nedovedu představit, že bych měla mít jinou formu svatby... Prostě čím dýl nad tím přemýšlím, tím víc mám děs z "normální" svatby.

Reaguji na Thrax:

Být tebou si s ním o tom pořádně promluvím. Pokud dojdete k tomu, že svatba jen ve dvou je pro vás vlastně příjemnější a tu velkou jste chtěli dělat jen kvůli rodině, tak nemáte co řešit. Pokud si ale jeden z vás vysnil obrovskou svatbu s celou rodinou a vážně by to tak chtěl (nebude to dělat jen kvůli tomu "co by si asi řekli"), tak budete muset počkat.

Taky si za dvacet let už ani nemusíš vzpomenout kdo byl ten manžel ne vážně.Než aby se příbuzenstvo na svatbě zhádalo,to je lepší tu rodinnou sešlost vynechat a poslat jim pozdrav z pláže
Že bys toho litovalal bych se nebála.Romantika v podobě svatební cesty vůbec není k zahození.

Naši se taky brali ve dvou + dva svědci (dcery). Ale byla to už jejich několikátá svatba, takže by podle nich bylo "trapné" dělat zase hostinu a všechno okolo (sdílím tento názor).
Každopádně první svatbu (počítáme, že bude samozřejmě i poslední) bych si představovala nejspíše veselou, se spoustou známých a přátel.

Záleží hlavně na tom, jak bys chtěla TY, aby tvá svatba vypadala.

O rodinných vztazích to vůbec nemusí být, my máme s oběma rodinami hezké vztahy a moje rodina má ráda mého přítele, stejně tak jeho rodina má ráda mě. Prostě jen vnímáme svatbu jako intimní záležitost, ne jako show pro ostatní.

Je to jen o rozdílném způspbu uvažování, já si fakt nemyslím, že by u nás v rodině někdo svatební obřad považoval za středobod světa. Svatba pro naši rodinu důležitá je, protože je v ní řada věřících, ale účast na obřadu (nebo obecně formality k tomu patřící) ne. Rozhodně nikoho neraní, že na nás při obřadu nebude moct koukat Ale jak říkám, každá rodina je jinak nastavená, někdo si na to potrpí.

Když mě bylo do dvaceti, taky jsem chtěla mít jednou svatbu jen se svědky. Pak tak nějak až k tomu došlo, rodiče bez nějakých peripetií a našich námitek udělali malou rodinou slavnost. Naše počáteční úvaha vzala za své - rodiče řekli, že bychom to babičkám nemohli udělat. Celkem jsme to hned přijali. Nyní s odstupem času musím říct, že bych litovala kdybych prarodiče ochudila o tak pro ně významný den, kdy se jim vdává - žení vnuk-vnučka. Chystá se mi vdávat ségra a taky zvažuje jen obřad se svědky. Důrazně jsem ji vysvětlila, že mi to nemůže udělat, bylo by mi to hrozně líto, kdybych ji neviděla v tak významný den, mám ji moc ráda, chci být u toho jejího štěstí. Pokud jde o obřad tam se půjdu podívat a pokud mě s manželem nebude ctít na slavnostním obědě, tak jít už nemusím. Klidně si ho zaplatím, jako když si jdu posedět do restaurace.
Myslím, že je nejlepší ťuknout rodiče, sourozence a babičky, abyste někoho moc nezklamali. Chápu, že teď se vám to zdá jako vaše věc, ale není to až tak pravda každý patříte do nějaké rodiny, někde máte kořeny. Až budete mít svoje děti pochopíte. Budete s nima od malička prožívat všechno a budou naplněním vašeho života ... a možná by vás jednou moc ranilo, abyste nemohli na jejich svatbu.
Samozřejmě jsou rodiny kde nejsou vztahy ok, ale to už je jiná kapitola.

ahoj, taky souhlasím s tím, že je to dobrý nápad! je to přesně jak psaly holky na vás dvou, vaše svatba, vaše rozhodnutí. Nikdo nemá právo se kvůli tomu na Tebe naštvat. Já byla v poslední době asi na třech svatbách a taky mě to spíš "odradilo", takové to strojené veselí, hlavní aktéři nervózní a hlavně těch peněz za to... chápu, že někdo si v takových věcech libuje, ale já ne. Já se vdávat nechci, možná třeba jednou, až přijdou děti a rozhodně by se mi líbilo taky něco komorního. Takže za mě - jděte do toho největší "fór" je pak ještě svatba v zastoupení, ale to už je ještě vyšší level a asi ne Tvůj případ

Ano, to je taky důvod, toto přímo zkonstatoval přítel, a ještě za to, že oni tam pak budou řešit sebe platit ty docela nehorázné peníze.

Peníze jsou asi další důvod, co se kolem mě vdávaly kamarádky a známé, ani jedné se nakonec nepodařilo vejít se se vším všudy do 100 tis. Jako pokud to platí napůl rodiče, tak to je asi něco jiného, než kdybychom my dva měli dát nějakých cca 200 tis. za svatbu pro nějakých třeba 30 - 40 lidí (už jsme si i nechávali dělat různé kalkulace na různých místech a takto se to fakt pohybuje)

Ano, mám. Manžel chtěl svatbu, kde by bylo cca 40lidí, já moc nechtěla a snažila jsem se ho přesvědčit. On chtěl normální svatbu jen kvůli tomu, aby mi udělal radost. Pak nám onemocněl syn a svatbu jsme měli jen na radnici a hotovo. Bylo to super. Žádný nervy nic.

no, toto mi připadá asi jako nejhorší varianta - uvažovala bych buď nikdo z rodiny, nebo teda rodina, ta naše celá čítá opravdu z přítelovy strany cca 16 lidí, z mojí 15, aby to pak nevytvořilo přesně ten dojem:

- když byly maminky, proč ne tatínci (kór pokud jsou někde třeba rozvedení), babičky, sourozenci a tety/sestřenice na jejichž svatbě jste byli...

Reaguji na Moňas:

A jak dlouho vám trvala příprava takové svatby?