Svatba pouze ve dvou

Reaguji na Red_fire: Přidávám se s gratulací

A jak píšeš. Není třeba, aby svatba stála sta tisíce. Je dobrý si to uvážit ze všech stran, kde jsou jaké možnosti. My máme tu výhodu, že pocházím z Moravy, máme vinohrad, rodiče jsou činní v pořádání bodování a výstav vín, takže o víno máme postaráno, restauraci v zámeckém sklepení zase mají lidé, se kterými se naši znají a měli tam už pár oslav, takže nám také vyšli vstříc + můžeme tam mít vlastní alkohol, fotit bude snoubencův kamarád, ubytování máme zařízené hned naproti zámku v nově opraveném SŠ internátu, hordy cukroví nechceme, klasické svatební dorty se mi nelíbí, takže dva menší ořechové dorty bude dělat mamka + svatební koláčky (ty se moji rodiče naučili před několika lety dělat, protože táta je miluje a když je nějaká akce, tak je dělají ve velkém) + nám s tím pomůže mamčina kamarádka, která zas má kamarádku, která krásně dorty zdobí, květiny budou zase od mamčiné kamarádky zahradnice (sice nám na zahradě tulipány rostou, ale ne v té barvě, kterou budu potřebovat k šatům). A ještě taková třešnička na dortu, když vyjde počasí, tak prý budu mít i kočár s koňmi (o tom jsme přitom vůbec neuvažovali) - opět kamarád mých rodičů z vedlejší dědiny, se kterým jezdívají na projížďky, který se sám nabídnul. Budeme mít asi 30 lidí (jak rodina, tak přátelé - snoubenec chce svým kamarádům oplatit jejich různé akce a oslavy), pro které máme připravenou prohlídku zámku a místo výslužky dostanou malý dárek na památku (ale to je takový náš nápad s tím, že máme možnost kde si ho dát udělat s jinou větší zakázkou).
Asi to vypadá jako velká akce, ale není. Rozhodli jsme se, že než dělat pak nějakou malou akci pro kamarády u nás doma (kam bychom se stejně moc nevlezli), tak to vezmeme rovnou a hlavně pro ně to bude "atrakce", protože jsou z Čech, tak to máme připravené v tom moravském duchu s vínkem.

Reaguji na LaArdilla: Děkuji Páni, tebou popsaná svatba zní úžasně! Věřím, že si to jak vy, tak hosté velice užijete.

Přesně tak, a nestojí to zas tak moc, aby se na to během pár měsíců nenašetřilo a za ten zážitek pro všechny to stojí

Tak přesně takovou svatbu chystáme už ani ne za měsíc, za svědky budeme mít maminky, takže si myslím, že ty nejdůležitější se nebudou cítit, jako by byly vyřazeny. Po obřadu půjdeme společně na oběd a fotografa si objednáme jenom na radnici, abychom měli kvalitní vzpomínku, celkově počítám tak 30 tisíc a když si představím, že by k nákladům přibylo ještě financování obědu pro rodiny po obřadu, zábava na večer s alkoholem a ubytování do druhého dne, tak bych se nedivila, že by částka vyšplhala ke 100 tisícům a to určitě nechci utratit za svatbu. Někdo by namítl, že se to dá pořídit mnohem levněji, ale já chci aby to nějak vypadalo a cítit se ten den honosně. Takže naše důvody jsou asi na prvním místě finanční. Navíc, já úplně nesnáším být středem pozornosti a akorát bych byla nervozní a ten den si s obecenstvem vůbec neužila.

Svatba ve dvou je mlj sen. Neskutečná romantika

já to vnímám stejně
Právě z tohoto hlediska svatbu ani neplánuju a když, tak mne napadla ve Vegas (v rámci dovolené v usa), která nebude platit v ČR.... alespoň jsem to tak slyšela, kdyžtak mne vyveďte z omylu.
Přítel by chtěl velkou svatbu pro příbuzenstvo a kamarády, ale už ví, že s tím u mne neuspěje. Jednak má dluhy, tak ať si nejdřív splatí to, a já ani nestojím o akci pro druhé. Je to záležitost nás dvou. Moje mamka má na to stejný názor a ještě mne navádí, že jestli se hrnu do vdávání, tak ať si to hezky užijeme a pak zašleme lístek, že to proběhlo. A není to tím, že mám s mamkou špatný vztah - spíš čím dál lepší. Mamka jen reálně vidí, že se peníze hodí na jiné věci. A taky když se pozve ten, tak se musí pozvat i onen a za chvíli by z malé svatby byla zbytečně velká akce... a v případě partnerovy strany vysloveně chlastačka... a to prosím děkuji nechci.

Možná už píšu docela pozdě, ale připojím se k názoru.
Sama bych si svatbu ve dvou představovala jako tu nejlepší. Ačkoliv jsem ráda středem pozornosti, tak než celý den lítání v šatičkách, účesu a na podpatečkách, naculování se na fotografa, dělání blbostí před kamarády, dám peníze do svatební cesty.
Osobně si představuji: Já + můj milý, oddávající, svědkové a nejbližší rodina (rodiče, prarodiče, sourozenci), po obřadu oběd, potom okamžitě dovolená. A pak až se vrátíme, vzpamatujeme, tak prase pro kamarády na zahradě.

Ahoj, přidám své zkušenosti - třeba pro inspiraci ostatním

Brali jsme se s teď už manželem v srpnu pouze se svědky a musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v pondělí jsme se domluvili že teda "jo", ve středu jsem zavolala na úřad zda mají volno (a kdy) no a ještě ten týden v pátek jsme se brali, nebyl čas na žádné nervy, stresy, žádné hoňky kvůli šatům, účesu, kytce a podobným kravinám, na kterých ta svatba stejně nestojí (tímto se omlouvám "tradičním" nevěstám).

Prostě jen my dva, naši dva nejbližší lidé jako svědci a pohoda. Já měla džínovou sukni a černé tílko, manžel kraťasy a triko, něco podobného i svědci.... pan starosta i paní matrikářka byli dopředu informováni a dobře naladěni... takže to nebyla tak velká opičárna a užili jsme si to myslím všichni. Po obřadu který byl ve dvanáct jsme šli na oběd do blízké hospody a pak hurá zpátky do práce.

Rodičům jsme to oznámili asi týden na to, nijak zvlášť to neřešili - věděli že to máme v plánu (navíc jsme spolu už skoro 9 let), jen je možná překvapilo, že jsme to vážně udělali - nikdy jsme se do svatby nehrnuli, i s ohledem na finance, které nám bylo líto vydat za "ožíračku" pro příbuzné, které vidíme jednou za pět let na nějaké oslavě - ale přece je musíme pozvat, když jsou z rodiny a když pozveme Pepíka, musíme i Máňu....

Šli jsme do toho taky z důvodu dokončené kolaudace domku - když už máme jednou měnit všechny doklady kvůli změně bydliště, chtěli jsme to vzít při jednom...

Chápu, že někomu to může přijít zvláštní, naprosto toleruji všechny, kteří chtějí velkou svatbu se vším co k tomu patří, ale musím říct, že mě překvapuje, kolik (i v dnešní době) se najde lidí, kteří to vnímají negativně (i mezi mými kamarády..) - a kupodivu jsou to většinou lidé, kterým jejich vlastní svatbu zaplatili rodiče a prarodiče a diví se, že my nejsme ochotni dát na to stejnou částku....

Beru to prostě tak, že je to naše věc a pokud víme, že to naši rodiče vezmou sportovně, proč to hrotit. V životě jsou důležitější věci.

Reaguji na annna: No proč ne, když vám to všem vyhovovalo, každej ať si to udělá po svým a co si myslí ostatní mu může být jedno, je to vaše svatba. Pro mě už je tohle ale trochu druhej extrém tebou zmíněné "opičárny", ale to neber nijak negativně Já bych ráda měla svatbu malou, taky nejlíp jen se svědkama, ale to asi neklapne, akorát bych to vzala víc svátečně, nejen to oblečení, ale i zbytek dne, ne hned šup do práce. On je i mezistupeň, malá svatba s pár nejbližšíma příbuznýma a vůbec to nemusí být ožíračka. Na jednu stranu tě překvapuje, že ostatní tvou svatbu vnímají negativně, ale ty zase vnímáš negativně tu velkou

Reaguji na blackberry:

Ono to není tak, že bych vnímala negativně velké svatby, to jsem asi špatně napsala. Spíš mi vadí lidé, kteří mají určitou představu o svatbě a vnucují to ostatním. Také si nemyslím, že naše svatba byla dokonalá a všichni by to měli udělat tak jako my, to rozhodně ne - máš pravdu že je to taky extrém, dokonce dost velkej Stejně tak nemůžu říct, že mě to jednou třeba nebude mrzet, že jsme to měli takhle a ne tradičně... Ale v tuhle chvíli, s měsíčním odstupem, jsem ráda že to bylo tak, jak to bylo.

Nečetla jsem všechny příspěvky, ale na mne taková svatba ve dvou působí strašně smutně, málem jako ve středověku, když bývali sňatky z donucení. Naši to měli zrovna tak : oni a dva svědci, oba ze strany mého fotra : strýc a kamarád z vojny. Z máminy rodiny nikdo ( proč asi ... ) , nechtěné dítě na cestě, máti na fotkách sice v parádních šatech, ale s ne příliš šťastným výrazem. Hostina nebyla, svatební cesta taktéž ne. Přesnější podrobnosti a okolnosti dodnes nevím.
Svatba je podle mne velice rizikový projekt ( to neříkám zato, že by mne snad nikdo nikdy nechtěl, ale spíš dle samých špatných příkladů v okolí ) , mít dítě bez svatby ovšem snad ještě rizikovější, i když v dnešní době tolik populární. Mé představy ohledně svatby bych shrnula asi jako : Když už do pekla, tak alespoň na parádném koni ( miluji takový ty načančaný svatební auta a dodnes mi je líto, že moje máti si ničeho takového neužila )

jj, přesně tak... Pepík, Máňa a nakonec z toho bude po zaokrouhlení pěkná třístovka....

To s těmi doklady zní dobře.

Do práce bych ale ten den už rozhodně nešla.

ale otec dítěte má stejně určité povinnosti i když není s matkou sezdán, ne?! Jak to ještě myslíš? Ráda se něco dozvím, protože se stále svatbě bráním zuby nehty (a děcku teda ještě taky).

Reaguji na petula88: Jo, s těmi penězi souhlasím. My na to dostali peníze od rodičů - oba dva. Takže v podstatě si tu svatbu zaplatili, a ještě nám zbylo na nádhernou svatební cestu. Ale kdybychom ty peníze neměli, tak taky nemáme takovou svatbu (30 lidí). Asi bychom byli jen my dva, svědci a rodiče, případně babičky a děda. Je mi těch peněz líto, dají se rozhodně použít lépe...