Strach z vaření

Reaguji na Kitiara: Ty ji máš tu knížku?

Jak už jsem tu psala, mně tyto stránky taky v začátcích moc pomohly a používám je pro inspiraci doteď, dělala jsem podle nich i svoje první vánoční cukroví Ono fakt jak člověk vidí ta videa, zvlášť se super komentářem paní Ivany, tak to je hned něco jiného než jen číst psaný recept, a hned Ti to dodá do vaření chuť, když vidíš, jak to dělá druhý. Já kolikrát klidně i vařila se zapnutým notebookem

Reaguji na jana81: já také a nebo si pustím video opíšu si přesně co dělá a pak to jdu vařit a teď mě vaření taky moc baví,i když do omáček jsem se ještě nepouštěla,ale tak až bude nejhůř tak se to naučím

Reaguji na terinek:
Já ji mám a připadá mi lehce stupidní Recept na to jak si namazat chleba opravdu nepotřebuju.. ja nevím no, začátečník asi už nejsem, protože tohle zvládám
Ale možná by to zakladatelka naopak ocenila, že ji tam radí krok za krokem, a to i ty nejprimitivnější úkony..

Reaguji na Jannnie: začínám pomalu (hodně pomalu) a snažím se od základu, ale i tak když mám recept zrealizovat tak mi začne vyskakovat milion otázek..kolik teda toho, má to vypadat tak jak to vypadá, kolik soli, jak to vlastně ochutit...Ty otázky jsou asi nejhorší, jsou to takové drobnosti.

to raději psát nebudu Já se hrnců nebojím, ani spálení a podobně. Jde spíše o tu bezradnost co s těma ingrediencema
.

Já mám vlastně dva problémy - neumím vařit a z receptů jsem zmatená a druhý je strach z vaření, z toho že nevím jak co ochutit, jak dlouho vařit, smažit...a úplně nejvíce se děsím toho že tato povinnost bude už celý život ležet na mě.

na ty stránky jsem už narazila a zrovna dneska jsem tam hledala jak udělat maso k nudlím. Děkuji

Reaguji na Evulous: nebo taky jsou dobré stránky www.mamincinyrecepty.cz

až budu ve svoji domácnosti tak to půjde, ale zatím bydlím u mamky a každé jídlo co vyhodím tak je z toho oheň na střeše. Ani ne tak z toho, že se mi to nepovedlo, ale že jsem spotřebovala tolik ingrediencí a tím pádem vyhodila peníze.

kdybych tak měla koho s mamkou to prostě nejde..její odpověď na všechno je: dej to od oka. Ale když se to nepovede tak je špatně

vypadá to jednoduše, ale s masem se strašně bojím pracovat, netuším totiž jak poznat kdy je hotové a nerada bych z toho měla nějaké zdravotní problémy.

ve vaření ano, ale chleba si taky namazat zvládnu

už jsem si ji zamluvila v knihovně, tak jsem zvědavá

haha tak takhle to bylo přesně u mě vždycky jsem se jí sice zeptala , chtěla jsem vědět kolik přesne koření, kolik přesně cibule a ona na to vždycky že to musim podle chuti nebo od oka..no ale musim říct že má pravdu, nikdy si nic nevážim, ani podle lžiček a proste dochucuju podle sebe...ale nejdřív musis podle receptů no aby měla tak hrubou představu co a kolik tam toho patří..

Proč to bude celý život ležet na tobě? Já se k vaření nikdy neměla a začínala jsem postupně. Můj manžel vaření nevyžduje a když už, tak taky občas uvaří on. Když jsme spolu začínali chodit a žít, tak jsme vařili společně a protože jsme to neuměli, byla to sranda. Hlavní je: nedělat z toho vědu. Znám ženský, který se nikdy vařit nenaučili a žijí šťastně.

na to myslíš teda brzo.....

přesně tak, ale zpočátku prostě nemám odhad, netuším kolik čeho dát Takže se vždycky pohádáme a já už se do kuchyně ani nesnažím chodit.
Reaguji na jjaanca:
Přítel je ve vaření taky celkem tolerantní, protože jeho mamka vaří sporadicky. Ale ja sem vyrůstala v rodině, kde mamka téměř nechodí do práce a tím pádem mám každý den doma oběd. Z toho důvodu jsem tak trochu "závislá" na domácím jídle a taky cítím tlak že musím vařit. U nás (u mě a přítele) to bude nejspíše trošku jinak, jelikož oba budeme (doufám) chodit do práce, takže vařit budu třeba jenom o víkendu a přítel taky občas pomůže (na rozdíl od taty) ale i přesto se nemůžu té paniky zbavit

Ani neuvěříš jak ráda bych už uměla vařit, ale doma to nejde. Mamka vaří každý den a s ní vařit jsem už vzdala.

Reaguji na Evulous: zkus tu ekucharku a uvidis, doporučuji zkusit na těch stránkach www.ekucharka.net tak vyzkoušej omáčka z nivy na těstoviny. Dělala jsem ji také a poprvé,bála jsem se ale když mě nakonec přítel pochválil a ještě vylizoval talíř,tak mě teď vaření baví a už se ho nebojím

Reaguji na Evulous: to všechno přijde samo já když jsem měla poprvé vařit u mého přítele,tak jsem dělala řízky...dopadlo to tak,že byly tak přesolené,že se nedaly jíst ted se tomu smějeme a zhruba po dvou letech vaření mu moje jídla moc chutnají a vařím dá se říct všechno od minutek,polévek po omáčky do toho se dostaneš

Za rok se vdavaš a až teď se chceš naučit vařit? Moc dobře to nechápu.

Je mi 30 a sama sobě a jiným vařím od 21 let a i když mě 90% lidí velmi chválí já osobně pořád ještě nejsem taková ta kuchařka s velkým CH, byť jsem se sebou velmi spokojená.

Vařit se budeš učit celý život... . Taky by měl mít člověk nadání na vaření. Chutě, dochucování..to jsou věci, ktere se učí velmi blbě - na to prostě musí být 6. smysl.

Začni vařit jednoduchá jídla... zkus zapojit fantazii s přidáváním ingrediencí a ono to nějak půjde.

PS: Mamka nevařila u vás doma?

Zkus vareni.cz. Já tam občas čerpám inspiraci a hledám recepty... podle mě jeden z nej serveru na vaření a dá se tam najít hodně velmi jednoduchých pokrmů.