Stát se křesťankou kvůli velké zamilovanosti?

Promiň, ale tohle je dost naivní. Není to jen o tom, jestli máš nebo nemáš srovnání. Můžeš mít jednoho jediného a zjistit, že sex s ním ti nevyhovuje. Nebo naopak jemu s tebou. Možná naopak právě proto, že nebudete mít to srovnání, vás bude lákat poznat, jestli s někým jiným by to nebylo jiné.

Reaguji na Erinka:
Já jsem panna,takže nevím jak je to.. ale bylo mi to tak prezentováno

To je celkem zajímavé. Tvá mamka věří kartám a lidem kteří věří v Boha se vysmívá?
Možná, kdyby se zeptala své kartářky, tak by se dověděla, že je také věřící, protože většina lidí, kteří se věnují okultním vědám, jsou věřící.

Reaguji na True:
byla by asi překvapená

Reaguji na Jahoda888:
Nevidím nic špatného na tom mít jednoho sexuálního partnera po celý život, ale rozhodně bych se na tvém místě nespoléhala na to, co ti někdo řekl, a to, že když nebudeš mít srovnání, tak nepoznáš, že to v sexu neklape. Pokud to klapat nebude, věř mi, že to poznáš.

S tou vírou ti nikdo z nás neporadí a ani to nejde. Nad vírou nemusíš přemýšlet, prostě věříš a tak to je. Nemusíš zvažovat pro a proti.

Asi ano, ale ty máš dobrou příležitost, jí na to upozornit. Třeba by změnila názor i na ostatní křesťany.
Nicméně je možné, že rodiče mohou mít i strach, aby jsi neuvěřila nějaké sektě a tak, takže i určitým obavám z jejich strany rozumím.
No, nakonec je to všechno o komunikaci.

To je právě to, o čem mluvím - Češi nemají vesměs věřící rádi. Prostě jsou pro ně divní. Asi tak, jako jsou nevěřící Češi divní pro Poláky, Američany atp. Staneš-li se věřící, můžeš mít taky pro dost lidí škatulku "ta divná, co dokonce začala věřit až v dospělosti". Záleží na tobě, jestli ti to bude vadit, nebo ne.

Já taky nepiju, nekouřím, neflámuju a taky jsem hned pro řadu lidí divná. A je mi to u p****e, protože to tak cítím a chci dělat. Na druhou stranu jsem naprostý ateista, k čemuž jsem ovšem dospěla až studiem na akademický půdě, kdy mám možnost srovnávat a posuzovat jednotlivé proudy náboženství. Ovšem věřícím se do očí nevysmívám, i když si popravdě myslím svoje. Ale to nikoho zajímat nemusí.

Podle mě budeš za pár let vzpomínat po boku jinýho partnera na tohle období s úsměvem, jak jsi tenkrát v pubertě sama sebe nemohla najít... A nebo budeš studovat teologii a křesťanství fakt propadneš. Ale jak se tu píše - to musí přijít samo, nikdo na omlázku ani nikde jinde ti neporadí.

Ale leda tak prdlajs Jako to stoprocentně poznáš, opravdu. A já bych chtěla mít možnost volby, a ne jenom téměř nemožného církevního rozvodu.

No, je ti 17. Asi to nevezmeš, ale věř, že v tomto věku si každý rád připadá "trochu jiný."

Stejně tak se člověk hledá a víra je jedna z možností, jak sám sebe definovat. Vzhledem k tomu, že tu řešíš věřícího chlapce, do kterého jsi zamilovaná, i co by tomu řekli rodiče (jako kdyby víra byla móda a musela si ji všem ukázat), tak v tobě necítím zrovna hluboké přesvědčení. Už jen proto, že máš touhu tu víru dávat najevo, právě proto, abys všem i sobě samé ukázala, kdo jsi.

Navíc je víra osobní a víra v určité náboženství - chápeš, že jako katolička bys třeba měla věřit v neposkvrněné početí a podobné věci? Nebo v to, že onanie je špatná a homosexuálové taktéž? Pokud se chceš jen tak pokřtít a v tohle nevěřit, tak křest ztrácí smysl

Vím, je to telecí období, prošel si tím asi každý. Radím ti jedno - zkus počkat rok dva. Pokud i po této době stále budeš pevně přesvědčená pro křest (i v době, když už dospěješ), pak to udělej. Ale něco mi říká, že za dva roky už se na celou věc budeš dívat jinak.

Položila sis otázku, co budeš dělat, až se s tím klukem rozejdeš (v 17-ti je to pravděpodobné)?Najdeš si kluka mormona, opět k nim přestoupíš?
Osobně nemám nic proti víře v cokoliv, ale rozhodnout se pro ni hlavně pro to, že ji praktikuje má nová láska je, mírně řečeno, nerozumné.Vždyť ti přece nic nebrání s ním nadále chodit a mezitím se můžeš, třeba i jeho prostřednictvím, s vírou seznamovat a vzdělávat.Pokud zjistíš, že je to pro tebe to pravé a obohacující, můžeš se nechat pokřtít i za rok, dva nebo tři.

Já bych z toho nedělala vědu. Pokud se budeš chtít dát pokřtít, tak budeš muset chodit asi 2 roky na náboženská cvičení, abys o náboženství vůbec něco věděla. V dnešním školství se stejně začínají děti seznamovat s obsahem Bible, protože to patří ke všeobecnému vzdělání. Tak se leccos dozvíš a mezi tím buď věřit začneš nebo ne. Stejně si to na čelo nenapíšeš a v občance to nebude. A za 2 roky se toho může stát ! Uvidíš, vlastně se ti to srovná v hlavě samo.

Věřit, nevěřit... řekla bych, že v tom hlavní problém nebude. Mám totiž pocit, že ti nová víra má pomoct před něčím utéct, případně posloužit jako berlička. Zdá se ti, že nezapadáš mezi své vrstevníky - přestup na víru by ti pomohl, protože bys tím pádem začala někam "patřit". Byl by to opěrný pilíř, kterého by ses mohla držet, časem možná závislost - stejně jako ti dřív posloužila anorexie. A vlastně ani nevíš, jestli o tebe ten kluk stojí - vytvořila sis nějakou představu, protože se ostýcháš zjistit realitu a v té pak žít.
Spíš popřemýšlej nad tím, než jestli se stát křesťankou a jak to utajit doma.

Ahojky Já jsem se taky v 17 letech seznámila s klukem-křestanem.Já pokřtěná nebyla a on mě nijak do víry nenutil.Pro jeho pobožnou rodinu jsem byla výstřední moc odhalena nestyda,kouřila jsem atd....po 4 letech jsme se chtěli vzít tak jsem se nechala pokřtít a udělala jsem to protože jsem chtěla!Nejsem teda ukázkovej katolík,ale že buch je vto věřím.Ted jsme spolu 11 let máme dve detičky a jsme štastni))A do kostela každou neděli opravdu nechodíme,jsme zato pořád peskovaní od tchyně,ale je to jen náš život a je na každým jak si ho zařídí

Myslíš Bůh?

Jinak nechápu, proč se někdo chce měnit kvůli příteli...když tvůj další přítel bude muslim, dáš se na islám?

Reaguji na Patty: ježda buh
To že jsem se nechala pokřtít mě nezměnilo jsem pořád stejná!Vždycky jsem věřila že buh je ikdyž jsem nebyla pokřtená!