Nespokojenost v práci, stále se opakuje

Nemohla by ses poohlédnout po korporacích působících v jiných sektorech či průmyslech?

Syndrom vyhoření postihuje zejména svědomité lidi, tudíž by možná neuškodilo nebrat práci tak vážně a mít to víc "na háku"....to je ale zřejmě neproveditelné (též bych se to potřebovala naučit). Co změnit obor? Zkus nejprve zjistit co měly předchozí zaměstnání za negativa, zamysli se, co bylo společné pro všechny tři a třeba dojdeš k tomu co ti skutečně vadí (práce s lidmi, styl vedení, firemní kultura, stresové faktory, prostředí, druh motivace - tresty/odměny, neohraničená pracovní doba...)

Já mám úplně to samý. Rozdíl je v tom, že jsem měla aspoň vždycky více méně štěstí na lidi, se kterými jsem pracovala, s některými se vídám i léta po tom, co jsme změnili práci. Vlastně tu práci vnímám i jako poměrně důležitou a dobrou.
Jenže... Prostě to nejsem já. Nemám potřebu se v ní realizovat, beru ji jenom jako zdroj základní obživy. V podstatě mě v poslední době omezuje v tom, co opravdu dělat chci - bere mi čas, možná i dost energie (ale tu si zatím dokážu dočerpat z jiných zdrojů).
Paradoxně je v tomhle ohledu "neštěstí", když se člověk najde a už ví, co opravdu chce. Protože se pak hůře smiřuje.
Takže je důležitý, jestli víš, co bys chtěla dělat, jestli máš nějaké vize. Jestli jo, tak si za nimi určitě jdi. Ne v tom smyslu, že okamžitě dáš výpověď. Ale prostě se věnuj i svým vlastním projektům a snům a hlavně neztrácej naději, že se jednou dostaneš tam, kde chceš být.
Fakt tě velmi chápu. A víš co... já už to neberu jako svoji vadu, že mě v podstatě dobrá práce neuspokojuje. Taky bych si mohla připadat nevděčná a že si nevážím dobrého bydla. Jenže takhle se to brát nedá. Ta práce je dobrá, není ani tak špatně placená... ale není kreativní, já se do ní nijak podstatně neobtisknu. No a já jsem odjakživa kreativní člověk, který rád něco tvoří. Potřebuju to. Tady jsem jenom takový robůtek, který je v podstatě snadno nahraditelný - kdyby tu místo mě byl někdo jiný, tak v tom není rozdíl. Ne že by nebyli rádi, že tu mají zrovna mě, ale prostě by to tu klidně mohl dělat i někdo jiný. Zatímco když něco tvořím, tak vím, že nikdo jiný by to takhle neudělal a že moje dílo je jedinečné, že jsem do toho dala svoji duši a svůj nápad a že je to o mně
Já jsem to vyřešila tak, že prostě zatím zůstávám, ale zároveň se ve volném čase věnuju svým věcem, pracuju na tom, kam se chci dostat... Buď budu dost dobrá na to, abych na tom jednou mohla stavět, nebo ne. To se uvidí. Ale důležitý je to nevzdat a jít si za svým.
Vyhoření a následný odchod z práce už jsem taky zažila... Vlastně mě to tehdy zachránilo a nasměrovalo zpátky k mé podstatě. Ale přesto už bych to nikdy znovu zažít nechtěla, člověka to může i odrovnat, pokud se nedokáže včas vzpamatovat. I já jsem kdysi tak trochu ztratila veškerou naději, což už se mi ale nestane, už jsem naštěstí jinde

Ne každý se hodí na každou práci, zkus se poohlédnout po jiné práci, povahou se člověk nezmění, asi ti to nesedí, dlouhodobě to přemáháš a jsi nešťastná Bavilo by tě třeba něco jiného?

Dneska je na lidi vyvíjen hrozný tlak, znám plno přepracovaných a vystresovaných lidí, kteří jenom přežívají chce to změnu

Ahoj, chtěla bych vám všem mocmoc poděkovat! Bála jsem se, že "uslyším" jen něco ve stylu: buď ráda, že máš práci, zvykni si, takhle to holt máme všichni... Jsem moc ráda za vaši podporu a rady. Táhne mě to ke kreativnějším činnostem a větší volnosti. Možná jen nejsem materiál na plný úvazek a potřebuju víc času na koníčky. Ještě jednou díky.

Hlavně nejsi žádný materiál, jsi určitě skvělá bytost plná nápadů a jedinečných schopností (A to je každý, jen si to musí dovolit připustit.)

Ahoj, mám to stejně. Za posledních 9 let jsem vystřídala 4 zaměstnání. Začínám si připadat jako fluktuant a věčně nespokojený králíček. Pochopitelně se snažím hledat práci plus minus ve svém oboru, což není snadné, navíc žiju sama, takže při výběru zaměstnání musím zohledňovat i plat, abych se uživila. Pořád jsem se hnala za skvělou prací, ale zjistila jsem, že taková asi neexistuje. Všude jsou nějaké problémy, ať už jsou to peníze, lidi, náplň práce nebo cokoli jiného. Půl úvazek nebo alespoň flexibilní pracovní doba by mi taky vyhovovaly, ale obávám se, že se takto neuživím. Sázím na to, že tajemství tkví v našem přístupu. Upřimně... znám jen minimum lidí, kteří by byli v práci spokojení (téměř všichni mí kamarádi a známí jsou vysokoškoláci), jen to někdo snáší líp a někdo hůř. Každopádně Ti držím palce!

Reaguji na lucienikk:
ahojky,
vzhledem k tomu,že v práci trávíme půlku dne, možná se dá i říci,že je to i náš druhý domov,tak bych v tvém případě koukala po něčem jiném. Jak píše Bacilek,chce to změnu Já znám opravdu málo lidí,kteří jsou v práci spokojeni,sama se mezi ně neřadím,ale snažím se s tím něco dělat. Ale aby jsi byla z práce na švestku,to si nezasloužíš,kor když jsi svědomitá

Řídíš? co se zkusit poohlédnout po práci obchodního zástupce? mají docela dost volného času,když už jsou "zajetí".

Nebo vzhledem k tomu,že máš praxi v HR,kterou v tomto oboru vyžadují,zkus zaslat svůj cv do Grafton nebo ManPower - obsazují pozice,kde vlastně hledáš pro firmu vhodné zaměstnance na jejich pozice.