Stát se křesťankou kvůli velké zamilovanosti?

Nevím, proč by jsi kvuli němu musela začít věřit křestanství? Když si rozumíte a je ti s ním dobře, určitě v tom nehraje roli náboženství, ale to jaký ten kluk je. Krom toho nechápu kde vidíš problém, protože pokud by tě měl rád, měl by tě mít rád bez ohledu na to jestli jsi ateistka nebo věřící. Pokud tě rád nemá, opravdu si myslíš, že když budeš věřící tak se něco změní? Měnit by jsi se kvuli tomu neměla. Abys něčemu věřila musí to být přirozené, cítíla bys to a vůbec bys to nemusela řešit. Určitě to co Vás spojuje je jistý pohled na život a životní styl.Ale ty ho máš přece i přesto, že jsi ateistka..nemyslím si, že když začneš věřit něco se změní. Ted doufám, že neurazím věřící, ale nemyslím si že smyslem života je modlení a víra v boha. Sama jsem ateistka , ikdyž věřím že něco nadpřirozeného je, ale myslím si, že smyslem života by měli být jiné věci Přeji hodně štěstí at se rozhodneš jakkoliv

Reaguji na Jahoda888:
Já moc nerozumím tomu, že zvažuješ, jestli věřit nebo ne. Tak buď věříš nebo nevěříš. Jak říká Lejlaaa, přijde mi to jako když se kvůli němu snažíš naprogramovat. Připomíná mi to lidi, kteří "skáčou" z jedné víry na druhou - věří v to a pak zas v to...
Myslím si, že skutečný věřící je věřící, protože to tak cítí, u tebe mám pocit, že si přeješ být věřící kvůli tomu klukovi... ale možná se pletu. Pokud bys to tak ale opravdu cítila, tak pak bych na okolí nebrala ohledy. Stejně tak jako ty je nemůžeš přinutit věřit, tak oni tebe nemohou přinutit nevěřit. A skutečný věřící nepřestane věřit jen proto, že by to dělalo problémy s rodinou či přáteli...

Jenže silně věřící člověk má asi trošku jiný život, jiné priority, navíc co se týče intimnosstí o tom nemůže být ani řeč, před svatbou je to velký hřích, což by ateistkám mohlo samozřejmě po čase vadit a ruku na srdce, kdo by se chtěl v 18ti ženit/vdávat.

Já jsem též ateistka, ale pocházím z křesťanské rodiny, ovšem moji rodiče mi víru nikdy nevnucovali, na to si člověk musí opravdu přijít sám...

A ten chlapec k tobě chová podobné city jako Ty k němu? Protože jestli doufáš, že když se z Tebe stane věřící, že tím případně vzbudíš zájem, tak bych na to opravdu nespoléhala.

Co Ti k tomu řeknu jako věřící? Pokud sama cítíš, že jsi v polovině cesty jít za Bohem, tak na Jeho volání odpověz. Požádej Ho o pomoc -- On Tě určitě vyslyší.
Nemluvila jsi o svých pocitech s tím chlapcem? Možná by Ti v tomhle mohl taky pomoci

Píšeš, že rodina je pro Tebe nejdůležitější. Jistě máte mezi sebou hezké vztahy, tudíž předpokládám, že i Ty jsi pro ně důležitá -- potom Tě určitě přijmou i s tím, že Tvůj pohled na svět se třeba změní, ne?

Jahoda888
Ty poslyš a víš vůbec, co to obnáší být křesťanem?

to bude těžké, holka.

Jinak mimochodem: znám křesťany, i docela dost zapálené, a před svatbou spolu prostě spali. (jen o tom nevykládali příbuzenstvu)

Dělěj jak cítíš. Proč to tak rozebírat. Buď po víře toužíš, tak věř, třeba si o tom něco přečti, nech se poučit od něj atd. Nehroť. No a rodiče nech žít jejich život a zkus s nimi o tom nedebatovat. Chápala bych závažnost rozhodnutí, když by jsi se chystala vstoupit do kláštera, ale takto je to vcelku sranda. Pokud by Ti víra v budoucnu jakkoli nevyhovovala, máš svobodnou vůli ji změnit nebo vypustit ze svého života.

Já jsem pokřtěná, ale dnes už křesťanství, jak je podáváno církví, neberu. K tomu, abych se chovala morálně, nepotřebuji zdi kostela ani žádného úředníka božího.

Tohle jsem měla v 17 cca podobné. Ono nebylo mezi spolužáky apod ani o co stát.
Cítila jsem se občas krapet mimo, ale pak na vejšce (tam už jsem zvlčela) jsem se bavila se spoustou lidí, kteří to měli na středních školách podobně. Hodně lidí si žije pro své zájmy, sny, chtějí je uskutečnit a neplýtvat časem na pařbách, utrácet za cigára apod... je to o prioritách i výchově.
To co popisuješ není jen výsada zapálených křesťanů. Je spoustu "slušných" lidí i nevěřících.

Hezký den

Nevím,neznám tvé kamarády, ale posmívat se někomu, ať už kvůli čemukoli, snad patří ještě na základní školu. Mladí lidé, kteří stojí na prahu dospělosti, by měli mít určitý nadhled a porozumění.
Mému synovi je šestnáct, chodí na střední a všichni o něm vědí, že je věřící. Ostatně není ani z daleka sám. Má spousty kamarádů a kamarádek, protože je velice empatický a stal se tak pro svoje okolí jakousi "vrbou."
Jinak je to obyčejný kluk, ale třeba nosí dredy, jezdí na prkně, má rád tvrdou hudbu...
Myslím, že nejvíc mladý lidi pobuřuje, že někteří křesťané se od nich oddělují, ať už přílišně uhlazeným jednáním, módou, která je jaksi out, atd.

Naprostý souhlas.

Já nevím, co obnáší být křesťanem, ale jsem ateista a nemám pro pobožnost pochopení, čímž nechci říct, že mám něco proti věřícím, je to jejich věc. Mně vždycky na věřících trochu vadila ta jako pasivita - takové to "když si to Pánbůh přál..." atd., ale nechci jim všem křivdit. Navíc - skandály dnešních církevních představitelů po celém světě mě rozhodně spíš přesvědčují o tom, že káží vodu a sami pijou víno....

Je pěkné si v 17ti připadat jiná, ale podle mě to k dospívání prostě patří.
Já bych na to koukala prakticky:
- bavit se a užívat si, to k mládí podle mě patří, a neznamená to být několikrát do týdne zhulenej nebo opilej, prostě se radovat a užívat si bez starostí. Je škoda se o to připravit.
- Nevím, jak je možné se stát věřícím až v relativní dospělosti - já bych to neuměla, já ne.
- Začít se sexem až po svatbě bych nechtěla, protože bych nerada zjistila, že si v tomto nerozumíme. Není to tak jednoduché, jak to vypadá, ani v sexu ne. A sex důležitý teda je. Když to neklape v posteli, začne se to odrážet v celém vztahu. To je realita.

Kájo, ty jsi můj člověk.

Reaguji na Miasofia:
Ano,byla jsem dokonale poučena
Reaguji na True:
Nejsou to praví přátelé,vím o tom,ale říkám se už ,,jen,, 3 roky

Zlatko, je ti 17, to je věk, kolem kterýho má dost lidí různý náboženský "poblouznění" a snaží se najít sama sebe. Konvertovat ke křesťanství je jedna z mnoha možností - ovšem obvykle zatím stojí opravdu upřímná víra, nikoliv rozhodnutí, že teď najednou budu věřit v Boha, protože v něj věří kluk, kterýho miluju. To je blbost.
Takhle měnit svůj život kvůli "pubertální" lásce, o který nevíš, jak dlouho ti a jestli vůbec zůstane. Protože kdyby ses chtěla stát křesťankou, aby tě ON uznával, tak budeš muset projít například křtem, chodit do kostela, prostě do svýho života zapojit křesťanský zvyky. Navenek to možná vypadá jednoduše, protože většina křesťanů u nás, se k nim hlásí jen tak ze zvyku a jde jednou za rok na půlnoční, ale jestli ten tvůj kluk tohle všechno dodržuje, tak by se očekávalo, že i ty budeš dodržovat tyto vnější projevy víry, nejen že se vnitřně rozhodneš.
Přemýšlela jsi třeba nad tím, že se případně staneš křesťankou, pak se rozejdete a co ty pak? Najednou svou novou víru opustíš, protože už nemáš důvod být křesťanem? Nebo si to podržíš, protože tomu vážně věříš? A věříš tomu, že Kristus vstal z mrtvých? A tomu, že vykoupil naše hříchy na kříži? Neposkrvněnému početí panny Marie? A dalším tezím, které křesťanství reprezentuje?
Nechci tě nějak odrazovat od víry, ale pokud se zamýšlíš nad něčím takovým (mám či nemám?) a ještě ke všemu veřejně, tak asi žádnou niternou víru, která je v náboženství potřeba, nemáš. Připadá mi, že tě tohle zajímá jen z toho důvodu, abys získala onoho kluka, ne z nějakého vnitřního přesvědčení.

A ještě k tomu, jak by se k tvé případné konverzi postavilo tvoje okolí - nevím, kde v ČR bydlíš, každopádně je ti jistě znám postoj Čechů k náboženství, který má svoje kořeny už v hodně dávné historii. Prostě je to tak, že ta "nevěřící většina" se na věřící menšinu dívá spatra. A pokud tvoje víra nebude opravdová a silná, asi to dost těžko poneseš....

Reaguji na Saryk:
O té posteli.. Je to v tom,že nemůžeš porovnávat,tudíž nevnímáš,že to neklape..

Má mamka věří na karty,nedávno byla u jedné známé,která je prý dost šikovná a aniž by mě znala,nebo viděla vystihla mě perfektně - stará duše v mladém těle

Reaguji na Misy:
Dobře řečeno.

Reaguji na Misy:
dlouho jsem tak bloudila,ptala se proč jsem vlastně tady,jaký to má smysl..
Pak jsem poznala toho kluka a on mi ukázal proč..
Ale nevím,jestli to nedělám kvůli němu.

Jedna paní,zná jeho rodinu a řekla mi,že jsou to divní fanatici. Já mám jiný názor