Spolubydlící

Zkus jí to říct jako prosbu, se smutnýma očima a hlasem

Ja si myslím, že tohle v tomhle případě to není úplně nejlepší způsob dosažení změny v chování její spolubydlící. Holky se prakticky neznají a dělat na někoho, koho neznám smutný oči a nasadit smutný hlas s tím, že od něj chci v podstatě něco, co by mělo být absolutně automatické, mi přijde jako pasování se do role "podřízeného", který se doprošuje "nadřízeného", jestli by pro něj prosím prosím neudělal nějakou úlitbu. Jenže lasešůůůp neprosí o nějakého extra buřta, neprosí o to, jestli by jí spolubydlící o víkendu pohlídala křečka, ale chce dosáhnout z mého pohledu něčeho, co by mělo být naprosto automatické.

Neříkám, že má svou spolubydlící seřvat, ale myslím si, že by jí to měla v klidu bez emocí a bez přístupu typu: "prosím, prosím, pěkně prosím" vysvětlit...

Reaguji na panda: Já to taky nepovažuju za nejlepší způsob, ale na mě by to asi fungovalo Tak jsem chtěla přispět svým nápadem, nemůžeš vyloučit, že se taky nebude hodit

Taky si myslim, že to není dobrý řešení... vždycky když mojí spolubydlící "připomenu" že jsem nemocná, ať to okno ven (kde je 0°C) zavře, nebo ať si uklidí MŮJ toastovač, či utře mléko na lince tak nasadí výraz alá zmlácenej pes a tón prosím nezabij mě, tak bych jí nejrači prohodila oknem, protože hádat se s tímhle člověkem nemá cenu a ona to další den udělá znovu s tím samým výrazem

Myslím, že bys měla velmi rychle a rázně začít jednat. Jestli spolu chcete v pohodě vycházet, tak je nejvyšší čas, protože po půl roce bude pozdě a budeš ta špatná a rýpavá ty, když ti to do té doby nevadilo. Souhlasím s pandou, jak navrhuje zajít na to kafe a prostě si to vyříkat. Já mám na koleji už 4. rok 3 stejné spolubydlící a i přesto, že se velmi dobře známe, tak si každý rok sedneme, určíme si úklidové služby, řekneme si co nám vadí, co a jak se bude řešit, kde má kdo jaké věci a prostě si určíme ty mantinely. V tomto případě naznačování opravdu nepomůže, tady už musíš rázně říct a dost..

Tak zase jsem srab a nic jsem neřekla...a to mám demonstrativně otevřený všechny učebnice a učim se "hrozně okatě"...a nic, achjo.

Reaguji na Áď4:
No, abych pravdu řekla na mě to bohužel taky dost funguje Ale myslím, že ta svérázná slečna bude težší oříšek..

Naprotej souhlas, ber to jako takovou přípravu na život, protože s velice podobnýma a situacema a ještě zapeklitějšíma se budeš potýkat celý život. Takže směle do toho!

No, tak nebuď srab a vyjádři se - vím, že to pro Tebe není třeba příjemný, ale aby slečna nenabyla dojmu, že Ti ta TV k učení snad i pomáhá . Takže žádný náznaky a otevřený učebnice, "vzmuž" se, jinak nebudeš mít klid - a určitě lepší tomu udělat přítrž hned na začátku.

Tak já mám teď taky novou spolubydlící, ale musím zaklepat, že zatím dobrý. I když zpočátku byly taky jistý věci, na který jsem si musela zvykat, ale nic hroznýho. Šlo jen o to, že jsem zatím nebyla zvyklá s nikým bydlet - v prváku jsem bydlela sama a jsem jedináček, takže mám ráda svůj klid. No ale nakonec jsem si zvykla, že zkrátka každý jsme jiný a nakonec jsem ráda, že tu nejsem sama a přeju Ti, aby jsi to se spolubydlou nakonec vyřešila.
Doporučuju s ní jít někam na kafe nebo posedět do hospody, trochu se s ní sblížit, pokecat o jinejch věcech a pak jí to normálně v klidu a jasně sdělit. Není na tom nic špatnýho. Je to jediný rozumný řešení - náznaky nepomáhají a samo se to nevyřeší akorát se tam s ní budeš nervovat. Sama vím jak je těžký začít bydlet s někým koho neznáš a každá máte jiný zvyky. Rozhodně to neoddalovat, čím dřív tím líp. A když to nepomůže, tak bych se odstěhovala, je zbytečný se nechat takhle omezovat. Nevím, v jakým městě bydlíš, ale tady v Praze není problém změnit kolej či pokoj, ty místa se začnou uvolňovat. Hodně štěstí

i to je možný

Ty jo, tak to ti vůbec nezávidím a úplně ti rozumím, já taky vyloženě nesnáším řešit takovéhle pytloviny, které ale otravují člověku život! Já měla naštěstí vždy na spolubydlící kliku, byly to v pohodě holky, žádný šmudly, měly stejné návyky, takže jsme chodily spát stejně, netahaly si věčně návštěvy na pokoj atd. Takže dobrý. No já si to s blbými spolubydlícími asi odbyla hned v prváku, když jsem nedostala koleje a tak jsem se domluvila s dcerunkou taťkovýho dobrého kamaráda a její nej kámoškou, že půjdeme ve třech do podnájmu. Hmm, po 14 dnech se dotáhly ve 3 hodiny v noci do bytu ještě s jejich dvěmi spolužáky a tak se tam rozložili v obyváku, všichni na jedné hromadě, přitom ty buu buu měly doma obě přítele! Jsem trochu nechápala. Ráno jsem pak o ně zakopávala při cestě do kuchyňského koutu pro snídani. Jako bylo to pro mě tenkrát dost nepříjemné, úplný zásah do soukromí, já sice ležela vedle v ložnici, ale vědomí, že za dvěřmi jsou dva cizí kluci, z toho jsem radost fakt neměla. Tak jsem sebrala odvahu a s bušícím srdcem jsem se optala, jestli to takhle bude častěji nebo co, že mi to dost vadilo, a že snad ten byt platím stejným dílem, takže můžu vyjádřit svůj názor. Ta slečinka se nafoukla a byla docela arogantní. Tak jsem se sbalila, došla se zeptat na volná místa na kolej, a jelikož se za týden historie opakovala, během odpoledne jsem se spakovala a přestěhovala se na koleje a od té doby to bylo v pohodě se spolubydlícími! Akorát tyhle dvě buu buu zůstaly buu buu nadále a nebylo jim trapné na mě třeba pokřikovat na ulici...

ještě mě napadá - zkusit výměnu pokoje

Žádný náznaky ani smutný oči, normálně ji to řekni - ne sprostě ale ani ne zakřiknutě, nejsi u ní v podnájmu. Ono to třeba nakonec nebude tak horké, ona si to nejspíš vůbec neuvědomuje a domluvíte se. Ale na vzbuzení nějakého submisivního dojmu hned ze začátku bych si asi dávala pozor, ono to s tím spolubydlením bude trochu stejné jako v base : kdo napoprvé ukáže ostřejší lokty a prořízlejší pusu, ten vyhral.

Tak jak to dopadlo?