Spolubydlící

Tak normálně slušně poprosit, jestli to nemůže trochu omezit, vymyslet kompromis apod.

Reaguji na bucinek07:
Já jsem jí to asi tisíckrát naznačila, že jsme se vždycky s bývalou spolubydlou koukaly na filmy na PC se SLUCHÁTKAMA a nic...minule jsem jí už řekla, jestli by si to nemohla ztišit a sice to ztišila, ale druhej den to samý nanovo!!

Reaguji na lasešůůůp:
Takový mám fakt ráda. Tak trochu rázněji. Neboj se toho

No, z vlastních zkušeností vím, že nějaké "náznaky" fakt nezabírají, takže narovinu říct, že se potřebuješ učit a jestli by si tu TV mohla na pár hodin odpustit. A asi to zabalit do nějaké slušnější věty - já už jsem zvyklá to říkat tak drze, protože někdy to bohužel jinak nejde. Třeba:"Chtěla bych se domluvit ohledně TV, mám teď hodně učení a potřebuju se na něj opravdu soustředit, tak jestli bys byla tak hodná a mohla ji nechat třeba přes den/večer/ vypnutou.." či tak něco.

Reaguji na bucinek07:
To se právě bojim Ale tak za chvíli tam vyrážim, tak to teda zkusim..

Reaguji na lasešůůůp:

časem zjistíš, že Ti nic jiného, než mít prořízlejší pusu a ostřejší lokty, nezbyde.

Reaguji na Sandyna_:
Nejhorší je, že ta TV má dírku na sluchátka, takže nevidim jedinej problem, proč by se na to nemohla dal koukat, aniž by mě s tim obježovala, ale neee..to asi nejde!
Navíc všechny pořady, na který kouká jsou online na internetu
Tak já nevim..pořád mám pocit, že po ní nic tak hroznýho nechci..

Naprosto tě chápu, taky se nerada dostávám do sporů s lidma, se kterýma bydlím, nebo pracuju a zkrátka spolu pro dobrou atmosféru musím mít dobrý vztah. Naznačováním teda asi nic nezmůžeš. Je mi jasný, že i mírně řečené poprošení bere ten druhý jako ukřivdění a není daleko ani k uražení.

S tou televizí jí ale prostě budeš muset říct, že jsi zvyklá se učit za ticha a v klidu. Tomu se asi jinak nevyhneš. Prostě ji to řekni v klidu, s úsměvem, nedělat z toho drama. Nebo jí navrhni ty sluchátka - ne naznačením, ale rovnou "nebo si vezmi sluchátka". Pokud je co k čemu, tak to pochopí. Pokud ne a zase bude otravovat, tak už rázněji. Vím, že to nepříjmný, taky s tím mám zkušenosti, ale jinak to nejde.

Reaguji na lasešůůůp:
Ničeho se neboj, nejdřív na ni jdi se slušností a s tím, že by ses chtěla domluvit. Když bude dělat "kůžičky", nezbyde, než trochu přiostřit. Zřejmě to má opravdu jako kulisu, pokud to nějak intenzivně nesleduje, tak ji popros, že Tě to u učení ruší a jaksi tam nebydlí sama, takže tak nějak nastal "čas kompromisů"

Reaguji na Sandyna_:
Čas kompromisů

Netolerantní spolubydlící je peklo... moje hrozně chrápe, neuklízí (jakože koště nevzala do ruky ani jednou, všude je hnus, kuchyňskou linku nechá vždycky zas*sranou, toastovač (můj) je plnej připečenýho sýra) no děs, navíc jsem už rok nemocná (streptokok) a ona chodí spát později než já, otevře okno dokořán a já se ráno budím, sotva mluvim... děs, když jí to říkám odpovídá "jasný, omlouvám se, už to neudělám atd atd"... vypadá jako milá holčina ale tohle je mazec

Tuhle situaci znám taky, když jsem ještě minulý rok byla na bytě s jednou holkou, tak udělala takový ******, že jsem se normálně pak vystěhovala a raději dojíždím. Dělala si nějaké jídlo na sporáku, plynovém .. a pak po jídle hned odcházela někam ven a nechala ten sporák zapnutý. Pak asi po pár hoďkách jdu do kuchyně a cítím nějaký smrad, se podívám a sporák zapnutý. Myslela jsem, že mě trefí šlak. Pak jsem to ještě asi hodinu rozdýchávala. Večer si spoludybla přišla krásně navátá, jako by se nic nestalo. Tak jsem se nasrala a řekla že končím, pokud se bude chovat takhle nezodpovědně jak vůči sobě, tak i druhým. Stačily mi s ní 3 dny a byla to naprostá katastrofa

Měla bys jí to říct normálně natvrdo, že když bydlíte spolu, musíte hledat kompromisy, jinak takové soužití nemá cenu. Neboj se Přece se nebudeš kvůli ní trápit. Držím palec

*spolubydla

Bydlíte spolu krátce a přesně teď je čas vymezovaní hranic ve vašem "soužití". Teď je správný čas ji říct co ti vadí, kde jsou tvoje mantinely, co ještě můžeš tolerovat a co už je prostě moc. Po třech měsících to bude těžší. Mně se osvědčilo pozvat moje spolubydli na kafe s tím, že (oboustraně) probereme, jak bysme si představovali, že to bude v našem bytě/pokoji fungovat, kdo má jaký zvyky atd., abysme se později vzájemně nepruduli. Hlavně to ber absolutně s nahledem, ono o nic nejde, každý jsme jiný a každý asi chápe, že všichni mají rozdílné vize a nároky, a tak se musí udělat kompromis.
Samozřejmě jsou i lidé se kterými kompromis udělat nejde a kteří si budou razit to své za každou cenu. V tom případě si myslím, že je lepší se "rozstěhovat" a jít si vlastní cestou.