Společné bydlení s přítelem

Děkuji Na druhou stranu aspoň nemáme ponorku a když máme společné volno nebo jedeme na dovču, tak si to užíváme jako nikdy

Reaguji na EleanorWoods: tak to doufám, že se přiučím a konečně se osamostatním od maminky

Myslela jsem to tak, že to byl nezvyk, ale samozřejmě příjemný, jinak by jsme spolu asi nechtěli bydlet, pokud by to tak nebylo..
První dny společného bydlení jsme se na sebe furt tak přiblble usmívali jakou jsme měli radost.
Malování taky proběhlo, jen teda pravidla jsme si nijak nastavovat nemuseli, přítel byl zvyklý doma pomáhat... Placení/nákupy jsme si taky nijak říkat nemuseli, někdy nakoupí on, někdy já a hlavně nemám ráda přístup "Abych náhodou nedala o korunu víc než ten druhý". Jsme partneři, ne spolubydlící přece..
Ale chápu, že takhle to určitě nevnímá každý chlap, tak to je pak určitě lepší vyjasnit si to hned na začátku

To nevím, kde to každý bere... Já doma na nájem přispívám a znám hodně lidí, co to mají stejně.

Každopádně na podzim se s přítelem po 5 letech budeme také sestěhovávat, tak jsem na to celkem zvědavá. Trochu se bojím, jak budu schopná či neschopná. Ale to bude hlavně tím, že chci, aby bylo všechno, co dělám, perfektní. No a také mám trochu obavy, co se týče financí na začátku, protože budem muset koupit různé vybavení, i když to bude zatím jen nájem.

Reaguji na Erinka: Máš pravdu, u maminky jsem také platila nájem My jdeme naštěstí do vybaveného bytu, ale také mám z těch začátků strach

Já bydlím s přítelem dva roku a musím řct že začátky byly hrozné asi prvního pul roku než jsme se nějak naučili spolem žit...Každej byl z domu naučený na něco jiného...Ale zvládi jsme to a teď si nemohu na nic stěžovat