Společné bydlení s přítelem

My spolu začali bydlet po 5 letech vztahu a zatím si nemůžu stěžovat je pravda, že jsme se od té doby, co bydlíme spolu, pohádali častěji, než když jsme bydleli oba doma, ale to k tomu asi patří teď nebydlíme úplně sami, ale brzy se budeme stěhovat do menšího a už budeme sami a na to se hodně těším Musela jsem se sice naučit žehlit košile, ale když ho miluješ, není co řešit

My jsme spolu začali žít ani ne po roce vztahu, ale nebylo to tak, že bychom si řekli "tak a teď spolu budeme bydlet", ale spíš jsem se k němu postupně vtírla . A pak nám došlo, že už jsem asi měsíc nespala u rodičů, tak jsem si k němu odstěhovala všechny věci . Když jsem potom začala chodit do práce, udělali jsme si pořádek v penězích a zbytek provozních věcí nějak tak sám přirozeně vyplynul. Vaří u nás spíš přítel, já uklízím a o zahrádku se staráme přibližně půl na půl. Jsme spolu 7 let a mám pocit, že co spolu bydlíme, hádáme se méně než předtím .

Já docela koukám, kolik z vás píše, že jste se hádali. My jsme spolu s přítelem začali bydlet po měsíci, dnes je to už rok a půl a za tu dobu jsme se snad nikdy nepohádali. Už na začátku jsme si stanovili jistá pravidla, které budeme oba dva dodržovat a všechno v pohodě

My spolu s přítelem začali bydlet po 4 letech vztahu, bylo mně 24 let. Byla to změna, ze začátku jsem měla trochu divný pocit, že jsme najednou pořád spolu a ani jeden nemusí odejít domů k rodičům Ale brzy jsem si na to zvykla a ten pocit, že je to váš domov, kde si vše uděláš podle svého, je skvělý. Taky mě chytlo vaření a zařizování domácnosti ač bych to do sebe před tím nikdy neřekla.
Byla to změna i v tom smyslu, že jsme si už nemuseli dávat rande v kavárně apod. aby jsme byli spolu (pokud jsme nechtěli být u jednoho z rodičů), i když to mi popravdě trochu chybělo. Najednou jsme museli řešit praktické věci jako nákupy a platby spojené s bydlením, které jsme do té doby neřešili.
Nadruhou stranu jsme oba dospěli a vztah se posunul mnohem dál, takže já jsem teď mnohem spokojenější

Reaguji na ivca88:

Tak jsem to měla i já2 roky jsme byli odkázaní jen na víkendy protože já byla z Prahy a on z Rakovnicka, pak jsem odmaturovala, druhej den se k němu sbalila na pár dní, že tam u něj budem brigádničit, najednou tam nějak strávila celý léto a v zářé nastoupila k němu na VOŠ-on byl ve druhákutak jsem si akorát zajela pro věci a bylo toVše šlo plynule, nejdřív jme tam žili s jeho mámou a ségrou, dole prarodiče(dvougenerační domek), pak se máma odstěhovala, pak i ségra, takže jsme si žili defacto sami a teď jsme momentálně asi 2 roky uplně sami v Praze v bytě 2+KK v nájmu.

Takže u nás to bylo plynulý všechno, nenásilný, jsme spolu skoro 10 let a mě baví vařit a hlavně uklízet což jsme doma taky nesnášila, prostě jakmile máš svojí domácnost, tak je to jinýProstě se neboj, na nic netlač, ono si to všechno nějak přirozeně "sedne" když se máte rádi

Díky holky No, bude to zezačátku nezvyk, že budeme vlastně pořád spolu a nebudeme se vracet k rodičům, doted jsme se taky pořádně nepohádali, tak doufám, že to bude fajn Taky mě doted nebavilo uklízet, musím se nutit, ale vařit celkem jo Takže už se začínám těšit

Reaguji na sisi87_87:

Máš nejlepší předpoklady k tomu aby to klapalo - jak věk (já se stěhovala o 7 dříve a přestože sem nebyla žádný nemehlo nebo nemakačenko, tak přece je je to změna), tak to, že jste spolu tak dlouho, tak se neboj a hodně štěstí

Jak je to možný? Už po 3 měsících?

S přítelem nebydlím. Někdy, když bych se s ním i pohádala, tak nemůžu, protože se mnou není.

Jj asi tak já taky nevidím rozdíl bydlení u maminky a u přítele. Akorát s maminkou nemusíte spát a nemusíte platit nájem. S partnerem se přeci taky člověk hádá a vzájemně se každý za něco buzeruje. Věř tomu, že ponorku apod. budeš mít taky. A pokud se o vše nepostará přítel, tak se třeba i něčemu přiučíš to je fakt.

Já teď s přítelem bydlím ve studentském bytě. Od září hledáme jenom něco pro nás dva. Jsme tu takhle rok, za tu dobu jsme si najeli systém. Jakmile zvládnete fakt, že se musíte starat o víc věcí, tak to bude v pohodě.
Nebála bych se . Jen bych hned od začátku určila pravidla, co kdo bude dělat - vyhnete se pak zbytečným výměnám názorů

Já jsem zase překvapená, kolik z vás píše, že to bylo trochu divné, být pořád spolu atd. - my se na to strašně těšili! Měli jsme možnost si byt chystat dopředu a tak jsme o prázdninách malovali, říkali si co kam dáme, postupně nosili nějaké věci a když pak milý přivezl většinu vybavení a my tedy byli opravdu "sestěhovaní", sedli jsme na gauč, usmívali se a radostí ani nemluvili - já dokonce trochu plakala, protože po těch letech jsem měla víkendového dojíždění s krosnou už plné zuby...

Bydlíme spolu od září, vztah to jednoznačně prohloubilo a zamilovaní jsme ještě víc. Provozní stránku zvládáme vcelku dobře, milý se aktivně zapojuje, spíše se snažím já, ale je to závislé i od našeho volna. Když někdy není uklizeno, tak holt není uklizeno a nic se neděje, navařeno a napečeno máme pořád

My také, neb jinak bychom se skoro vůbec neviděli (kvůli odlišným pracovním dobám). I teď se kolikrát míjíme ve dveřích

U nás to byla vzdálenost (nijak extrémní, ale nepříjemná) a s tím souviselo i špatné dojíždění večer z rande domů, nedobré podmínky pro přespávání a podobně. A s tou prací to chápu, mnohdy se vidíme v devět večer a než si člověk nachystá jídlo na zítra, umyje se...
Je to nepříjemné, četla jsem, jak to máte vy a hodně by mě to mrzelo, držím palce, ať se to časem zlepší

Reaguji na wera8: děkuji, já doufám, že to bude fajn a už se začínám těšit Doufám, že ten byt bude pěknej, protože už je to dost aktuální, jeho rodiče na nás tlačí, už chtějí mít svůj klid a mamča má ted nový vztah, tak chce mít také soukromí