Společné bydlení s přítelem

Žádné buzerování, povinnosti, jsi sama svým pánem.. o to těžší bude vracení se k mamince, kdyby to bylo nutné.
Bydlím s přítelem rok, bylo mi 17,5. No zlenivěla jsem, co se týče práce, co si budu nalhávat
Ale je to i skvělá průprava do života, vše pak zvládneš sama..a myslím, že to má více světlých stránek )

Reaguji na Misul.Svecova: tak to je asi pravda, mě je 25, s přítelem jsem 6 let, ted jsem si našla stálou práci, tak jsme se rozhodli osamostatnit... Já problém s maminkou nemám, budu se vracet ráda, říkala mi, že je to dobře, ale na druhou stranu jí bude chvíli smutno

Jestli je ti pětadvacet, tak určitě nebudeš překvapená z takových faktů, jakože ledničku musí někdo naplnit a přítelovy trenýrky se samy nevyperou pokud to chcete oba, je to super a máš-li nějaké obavy, řekněte si o tom, ještě než se sestěhujete, pokud tě napadají jakékoliv otázky, proberte to s přítelem, možná má taky nějaké nejasnosti...rozhodně at máte předem jasno ohledně financí...a jinak si to užívej

Reaguji na MalinkaBoo: ano, to je mi jasné ale říká se, že společné bydlení prověří partnerské vztahy Já mám takovou blbou povahu, že mám ze všeho strach a trému, když mám někam jít nebo něco vyřídit atd., takže i z toho důvodu, že vše dělala mamča a já se mám teď osamostatnit Mým vzorem je sestra, je o dva roky mladší, vdala se na vesnici, má dvě malý děti, žijí spolu s jeho rodiči, mají teda samostatné pokoje, ale společnou kuchyň. Ta má zase úplně opačnou povahu než já

Reaguji na sisi87_87: to je pravda prověří...ale jste spolu dlouho, určitě máte za sebou společné dovolené, společné víkendy atd. takže by to nemuselo dopadnout špatně...ze své zkušenosti(ač jsem mladší než ty) ti doporučím jednu věc- nespoléhejte se na to, že se uvidíte spolu doma, ale naopak vyrážejte často ven a do společnosti, možná si budete chtít společně užívat bytečku a samoty, ale pozor, velice snadno se to přejí, to jen moje zkušenost...

Reaguji na MalinkaBoo: děkuji za radu jasně, už máme něco za sebou a máme společné přátelé, se kterými se scházíme, tak uvidíme, jak to půjde

Já teda žádný extra rozdíl mezi bydlením u maminy a s přítelem nevidím. Snad jen to, že musím každý měsíc platit nájem Jo a že si de facto můžu dělat, co chci (ale to jsem si de facto dělala i předtím...)

Reaguji na Lady Flame: nájem platím i u mamči

S přítelem žiji 2 roky a super, sice prvně jsou nějaké ty neshody každý má svůj systém apod , ale pak už to jde , sladíte se a super , hodně štěstí ))

A co by mělo být?
Zezačátku to bylo nejtěžší, než jsme se skloubili tak nějak dohromady, ale zezačátku jsme se hodně hádali, teď když se známe a respektujeme se, tak je to výborný. Není nad to vládnout si ve svém království, ve své kuchyni. Ohromně mě chytlo vaření, protože přítel vždycky všechno co navařím sní, i když se mi to někdy nepovede ale povzbuzuje mě, cení si toho,že má každý den na talíři teplé jídlo, máme doma uklizeno a čisto a zkrátka miluju ten pocit na konci dne, že vše co má být uděláno, je hotové. U mámy mě uklízení vždy štvalo, ale teď se na to koukám uplně jinak a strašně mě to baví.

Když pominu takové ty praktické věci, co se musí obstarat (jídlo, toaleťák, úklid... vše, co dělala maminka), je to hodně o kompromisu. Ten druhý má taky své zvyky, a dle mého se při společném bydlení nejvíc pozná, zda se k sobě hodíte

Mně společné bydlení po čtvrt roce zničilo vztah.

Myslím si, že v pětadvaceti je už na takový krok čas Ničeho se neboj, za chvíli si zvykneš. A navíc si myslím, že bydlení s přítelem je snažší, než kdybys bydlela úplně sama.

Já bych se taky nebálanastěhovali jsme se spolu do bytu po 4 letech vztahu..jediný neshody byly na začátku, kdy jsem neměla moc peněz a pořád jsme museli počítat a dělit to na půldneska už je to jedno...no a co se týká bordelu sem asi spíš kluk přítel říká, že vůbec nejsem typická ženská) užívám si teď to, že si můžu dělat kdy chci co chci a uznám za vhodnýto jsem u rodičů neměla..každej máme svoje zájmy a neomezujeme se a dobrý..takže hodně štěstíbude to v pohodě neboj...