Špatná bytová situace, plíseň a nic neřešící partner

Jojo, jenže víš kolik je takových ženských? Strašně hodně. Narodí se děti- žena je na chlapovi víc závislá (finančně) a chlap pokud je mrcha, tak s ní potom mává- ona nemá kam jít a trpí to- to je prostě začarovaný kruh. Já jsem taky po druhé vdaná (poprvé jsem zažila mnohé, co tady holky píšou) a dalších 10let mi trvalo, než jsem manželovi řekla ano- vezmu si tě. Dnes už jsem jinde (psychicky), ale tehdy jsem byla přesně tam, kde jsou ty holky.A v té době nebylo žádné Omlazení apod- nikdo neporadil....

Souhlasím a i ostatními co se Ti, amri, snaží otevřít oči.
Protože jsem si v jemnější formě (bez svatby, dítěte atd) něco podobného sama zažila (a bylo mu také 40 a taky jsem ho milovala - bohužel trochu dodnes; jsem pako; potřebuji asi nového přítele, abych vytěsnila city ke starému...), pro takového muže bych měla ta nejhorší slova - ok, nemůže za to - výchova z něho udělala mrzáka co se týče vztahu k ženám a v jeho věku těžko něco radikálně měnit..., ale Ty s ním rozhodně nemusíš být navždy a trpět mu to.
Já si říkám, jak moc a moc by jsi mohla být za čas (až vše urovnáš) šťastná s chlapem, který byl vychován s větším citem pro ženy. Nestačila by jsi se divit a usmívat.
Moc držím pěsti a opravdu se zaktivuj, koči.

amri, on je hrůzostrašný i ten název tohoto vlákna. Ale výstižný. Nic neřešící partner - to je vhodný manžel a otec? Sobec sobec sobec ... od kauzy pes po cokoli jiného co jsi tu nastínila. Dlouhodobě neudržitelné a nezdravé.

Amri, to je hrůza co tu píšeš. Já bych se vrátila k rodičům, myslím,že bys to neměla brát jako prohru, ale prostě jako mezistupen.Bud tam budeš do doby než se vyřeší bydlení někde jinde nebo si spíš myslím,než se s manželem rozhodnete, zda vůbec můžete takhle fungovat.
Moji tchánovci jsou taky dárečci, já to vyřešila tak,že tam prostě nejezdím a nekomunikuju. Partner tam občas zajede někdy mu dovolím vzít tam i dceru, ale já osobně je ignoruju a je mi dobře.
Manželovi nevyhrožuj - bud řekni, že něco změní, nebo půjdeš, ale potom opravdu jdi - vyhrožovat a potom nic nedělat je hloupost - už asi poznal, že jsi pes co štěká,ale nekouše.
Plíseň a syn? Dupla bych si nebo odešla s dítětem sama. Neničila bych svojí dceři zdraví jenom proto, že to má mamánek blízko domů!
Chtěl psa?Tak at se stará a nechá si kecy, že jsi na mateřský a máš hafo času.
Je to sobec a mizera, ty jsi se změnila v puťku, která udělá pro udržení rodiny cokoliv, ale nakonec zůstane stejně sama!
Omlouvám se, za poslední ostrou větu, ale vzpamatuj se a něco s tím udělej - napadá mně jestli byste třeba nemohli pro začátek navštívit manželskou poradnu? Moje známá tam šla, protože chtěla zachránit manželství a když si s nimi paní párkrát popovídala,tak jí potom doporučila rozvod! Třeba ti otevře oči to, když ti někdo objektivní taky řekne, že vám to prostě takhle fungovat nemůže...

I kdybys vybouchla,tak na tebe nesmí šáhnout!
Pokud bereš to, že jsi nemocná, doděláváš školu a máš ošklivý prsa za charakterové vady, tak máš trošku problém - ty jsi ideální partnerka pro domácího tyrana!
Opravdu se prober, zašlapáváš se do země na úkor nějakého chudáka a celý jeho rodiny, která si na tobě léčí mindráky!

Naprosto souhlasím se všemi názory, že se jedná o domácího tyrana...Proboha prober se, vždyť to co tady popisuješ je naprosto nenormální!
Okamžite bych si sbalila věci a odjela se synem k tvým rodičům... A že si myslíš že je to tvoje selhání? Pokud ti tuhle hloupost holky přede mnou nevyvrátili tak musíš myslet na zdraví syna!
A pokud máš strach, že by ti mohl manžel syna vzít, myslím že bych před odjezdem zkusila poinformovat socialku. Říct jim v jaké si situaci, že nemáš práci a zdravotní problémy a hlavně to, v čem tě ten tvůj nutí žít. Myslím, že by ti poradili třeba i azylový dům, kde by sis mohla dodělat školu a možná že by ti i pomohli najít práci.
Radím uteč dřív než bude pozdě!
Vím, že teď je to těžké, ale opravdu nemáš nejmenší šanci tohohle člověka jakýmkoli způsobem změnit! A je potřeba si to uvědomit a jít dál...
Si mladá holka co má život před sebou, kdežto on už bude jen stárnout a myslím že jeho povahové rysy se mnohem víc prohloubí s přibývajícím věkem. Za deset patnáct let se možná probereš ale to už bude všechno ztracený....
Přeju hodně síly na velký krok, ale opravdu ho udělej....

Ahoj, jak to dopadlo?

Amri,
zajdi sama do poradny pro ženy v tísni.
Možná Ti to ted´bude znít divně a nebudeš se chtít kategorizovat jako žena v tísni (pouze v plísni .)))) , ale po tom co jsem přečetla všechny Tvé přípěvky jsem přesvědčena, že jsi tipický případ naprosto potlačené osobnosti.
To není nic hrozného, stačí Ti najít pár dobrých knih, a dnes díky internetu i dokumentů, či článků a sama si uvědomíš jak máš k sobě přistupovat, aby sis svými myšlenkami neubližovala - ale to je ted´trochu jiná věc.
Chtěla jsem Ti v první řadě říci ( a i slečnám a ženám, které jsou v podobné situaci), že dnes existuje spousta zařízení ( především neziskových), které vám v této situaci pomohou a poradí - googli ( a možná potom smaž raději historii hledání .)

Amri měla strach, že by při rázném rozhodnutí mohla přijít o syna. Avšak pokud by tuto sitauci řešila s odborníky v těchto zařízeních a celou záležitost pokud možno i nějak zdokumentovala (fotky, video, apod...), okamžitě by jí byla nabídnuta pomoc. A minimálně by měla díky tomu jistotu, že pokud by se jednou rozhodla od muže odejít a postavit se na vlastní nohy a začít KONEČNĚ VĚŘIT SAMA SOBĚ!!, tak jí jejího syna nevezmou.
Matka je vždy na prvním místě a pro dětátko nejvíce potřebná! To ví, jak soudy, tak sociální úřady, atd..
Za další by sis měla najít psycholožku -( pozor na psychiatry , kteří ti jen nacpou nic neřešící psychofarmaka , která ještě více rozbijí osobnost člověka!), nebo alespoň psychoterapeuta- vše s nimi probrat už od Tvého dětství - nebot´se nevědomky v životě řadíš do role trpící osoby - to je uričtá psychologická disfunkce, jež se dá po pár rozhovorech řešit a měla by ses začít vzdělát i v otázkách duševní rovnováhy, kterou velmi,velmi nutně potřebuješ - jinak tuto disfunkci přeneseš na svého syna v opačné podobě - bude z něho tyran..
Na psychologa máš nárok i bezplatně - pokud se tedy nejedná o soukromou psychologickou praxi - všeobecný praktický lékař ti na základě tvé žádosti vypíše doporučení a poukaz na zdr. péči k psychologovi .)
A kromě diskuzí si na internetu hledej něco o duševní rovnováze , lidském já.. - je toho spousty...
Pro začátek ti doporučuji přečíst knihu "Celestýnské Proroctví - James Redfield", která je psaná beletrickou formou avšak pojednává a velmi důležitých věcech v otázkách lidské psychiky a vyrovnanosti duše!

A co se týče plísní )) ? Stačí zajít k alergologovi, říci kolika zdrav. problémy trpíš, nebot´je na 1000% zjevné, že mezi ně se nyní zařadila i alergie na plísně - viz. tvé chronické a bronchiální záněty dutin a dýchacích cest - poprosit aby ti to dal na papír ! ( třeba mu vysvětli situaci s manželem) , pokud má syn ty samé zdrav. problémy - tj. alergie, astma, senná rýma, časté záněty dýchacích cest, opakující se virózy, kožní ekzémy, apod.. tak to samé udělej i se synem, a nech si to napsat na papír - ALERIGIE NA PLÍSNĚ a ASTMA BRONCHIALE ZPŮSOBENÉ POBYTEM V EXAKTOVANÉ ALERGENY ZAMOŘENÉ ZÓNĚ .
Pokud tohle budeš mít černé na bílém, jdi za manželem, jsi za tvými rodiči, jdi za jeho rodiči a řekni,že takhle už to dál nejde, že tu jde o zdraví.. ( pokud by se například sociální úřad dozvěděl, že vás manžel nutí žit v prostředí, které je zdraví ohrožující, mohlo by vám oboum hrozit dočasné odebrání syna, apod....), naviíc u rozvodu by jsi měla jasný rgument v rukou.. Takže už jen pro sychr by jsi tuto věc měla udělat a plíseň zdokumentovat i na fotky, atd..

To co však potřebuješ nejvíce, je najít sama sebe a víru sama v sebe. Přestat se na sebe koukat z pohledu utlačené trpící osoby, ale z pohledu silné a vyrovnané ženy
Neboj se s tím poprat a něco pro to udělat.. Možností, je v dnešní době spousta jak se k tomu dopracovat!
Přeji Ti hodně síly, ale především schopnosti s tím něco konečně začít dělat a přestat jen vidět samé překážky!!