Špatná bytová situace, plíseň a nic neřešící partner

Lusinda
Ne právě že mi to nevyhovuje. Co se týče brigády, tak jsem u nás obeslala i obešla McDonald,KFC, kino a obchodní centrum. Brigáda na víkend by stačila. Tak třeba se někdo ozve. Ikdyž mekáč a KFC bych teď v tom horku nezvládla.
Já právě doufám, že není líný. Že se to změní a byl to jen styl života.Např. jeho rodiče mají dva pejsky a nechodí s nima ven - pouští je jen na zahradu a pak je nemyjí a přitom berou do postele. U nás já jsem dostala fenku k narozkám. Když jde ven, nebo i jen na zahradu, tak jí koupu, nebo aspoň sprchuju tlapičky, protože také chodí do postele. A i k vůli tomu se hádáme. Jsem prý přehnaně čistotná a přeháním. Jenže mě by to vadilo.
pak měla moje fenka štěňátka - dvě jsem rozdala ve své rodině a jednu si i přes můj nesouhlas nechal manžel. Mě do tak malého bytu stačí jeden pejsek, ale nechtěla jsem to úplně zakázat, když i já jednu mám. Jenže malá byla od mala zvyklá chodit čůrat na podložku - neučil jí venku, na vodítku jsem jí učila já. Za ten rok a půl co jí máme jí nikdy nekoupal a k vetovi chodím já. Nedávno jsem se naštvala a nechodila s ní ven, protože dost zlobí je nevychovaná,kouše starší a doma občas něco demoluje. Chodila jsem s tou starší. Jenže on jí nechal chodit na podložku a venku nebyla měsíc - prostě s ní nešel. Když už jí pak vzal, tak jí koupat nechtěl, protože to prý není potřeba, takže jsem jí koupala vždy já(nechci mít špínu z chodníku v posteli). Nějak si nechtěl nechat vysvětlit, že musí chodit ven a že není šťastná a proto zlobí. Jenže se mi dostalo odpovědi, že se má dobře a že na to nemá čas. Teď beru zase holky obě. Chtěla jsem jí dát známým, ale to on nechce. Prý to není tolik práce navíc a já mám čas. Jenže já to dělat nechci. I tak je tu málo místa a malej je vážně dost divoký. Mám pocit, že nám stačí jedna fenka. Kdo to bude dělat až budu v nemocnici? Mě naši pohlídají jen jednu fenku. Prostě je to nejspíš proto, že i u jeho rodičů nechodí ven, tak čekám, že mu dojde, že ven musí chodit. Teď po večerech chodí s náma a jámu ukazuju jak i malinkatý pejsci chodí ven.

AlmaSinger
Děkuju moc holky. Já to vím. Snažím se a věřím, že to zvládnu - musím. Jen teď potřebuju sebrat sílu a trpělivost. Omlouvám se, že jsem tahle obtěžovala a děkuju moc za vlídné slovo.

Já bych toho Tvého tchána rychle zvedla ze židle (i se svými 54kg). Opravdu některé z nás jsou těmi slepicemi. Já mám a vždy jsem měla svou hrdost. Musíš problémy podstupně odstraňovat, je jich mnoho. Ale ty to zvládneš. Rozumná věc se spořením, postupuješ chytře, škoda, že bydlíš tak daleko, pomohla bych Ti s hlídáním. Chtělo by to najít si nějakou kamarádku, na kterou se můžeš spolehnout. A i to ženské tlachání má něco do sebe.

staninka_ts
Moc v to doufám. Doufám, že se to změní a budeme šťastní. Teď je důležitá škola a zdraví a potom můžu udělat nějaké vážnější rozhodnutí. Pak se budu moct spolehnout sama na sebe. Děkuju moc za podporu a milá slova. Nějak jsem to teď přestala zvládat, ikdyž vím, že ještě alespoň rok to musím vydržet. Děkuju moc.

sarra
Naprosto souhlasím se vším!!

sarra
To spoření je taková jediná moje jistota, kdyby se něco stalo. Dávám na něj pozor. Děkuju moc, jsi milá. Tady žádnou kamarádku nemám a moc mi to chybí. Myslím, že tohle mi hodně pomohlo. Prostě se z toho vypovídat, načerpat sílu, zatnout zuby a jít zase dál.

amri
Já bych tvého muže tak zvedla ze židle, že by chudák nepočítal schody.
A tchán s tchyní-ty bych nakopala do zadku tak, že by se zastavili v Čierne pri Čope o hraniční dráty.

Já také, ale Amri nemůže, je totiž na nich finančně a vlastně i životně závislá. Alespoň prozatím. Ale z vložených písmenek soudím, že se jedná o inteligentní, chytrou dívčinu, sice smolařku, ale ona to zvládne. Jen bych těch peněz ukládala co nejvíce. Muži nemají pojem o nákladech domácnosti.
Přesto všechno, já bych po odstranění všech těchto probémů, svého muže již nemilovala. Ale to jsem já. Jen snad malou radu, nedojde-li tomu malování bytu, sežeň si firmu a fakturu pošli povedené famílii.

sarra
Každým dnem děkuji našim, že trvali na tom, že mám mít vzdělání a tudíž mohu kdykoliv odejít a uživit děti sama.
Je mi jasné, že amri je v jiné situaci, ale přesto si myslím, že by manželovi měla dát kapky.

Ale ona je jiné povahy, celou dobu jen ho omlouvala, je prostě bláznivě zamilovaná. Možná, že časem se ji podaří sundat z očí růžové brýle a rozezná převažující vlastnosti svého chotě...

Tak jsem si s hrůzou přečetla tuhle diskuzi a mám k tomu jen jedno:

Jedná se o domácí násilí, jednoznačně! To se totiž neprojevuje jen tak, že ženu někdo zmlátí, ale třeba že jí kontroluje telefony, omezuje přístup ke společným penězům, psychicky terorizuje nebo poškozuje zdraví. Navíc kdyby někdo nabonzoval sociálce, v jakých podmínkách žije tvé dítě, byli byste za to stíhaní.
Takže si uvědom, že snášíš něco, co je daleko za hranicí. Ničíš svůj život a život vašeho syna a navíc si nemůžeš dělat jakoukoliv naději, že z jeho strany nastane zlepšení.
Radím ti: uteč, dokud jste aspoň trochu zdraví, časem na to můžete tragicky doplatit a pak ti zbydou jen oči pro pláč

Ale ona má možnost jít ke svým rodičům.
Sarra
Já bych sebou nikdy nenechala tak vláčet (a překvapivě i já svého muže miluji).

AdaZBrna
Uff tak tohle mě nenapadlo. Víš manžel mě nebije, nepije, nesedí po hospodách a nehraje automaty. Podle toho co říká tchyně, bych měla být ráda, protože tohle je to nejdůležitější. Malého má rád(vím, že více než mě), ale je to jeho syn a tak je to dobře. Za slečnama snad nechodí a pokud jsem třeba vysloveně nevybouchla, nebo nechtěla dát nepřiměřeně na zadek malému(je dost drzý - jednou mi řekl svině), tak na mě opravdu nešáhne. Na druhou stranu i já mám své mouchy - jsem často nemocná, teď hodně nespokojená a hádavá,mám zničená prsa, nedodělanou školu. Prostě každý má nějaké špatné vlastnosti. Jenže se dají změnit, pokud se člověk snaží. Já třeba dodělávám školu a jde mi to(teď max trojku a loni vyznamenání), hloupá nejsem. Prostě jenom chci, aby některé svoje vlastnosti změnil, aby nebyl vůči mojí osobě tak laxní. Navíc doma i pomůže pokud je potřeba a já o to řeknu, třeba vyluxuje. Což např. tchán mi nádobí prostě nemyl - neuvaří si ani čaj. Je to těžké, ale týrání by bylo jiné. To, že třeba moc nechtěl abych chodila do práce bylo k vůli péči o malého a asi i částečně k vůli zdraví. Navíc některé by třeba byli rádi, že nemusí pracovat(ikdyž mě se stýská po lidech - před těhotenstvím jsem při škole brigádně dělala asistentku v advokátní kanceláři). Přístup k penězům mám částečně - posílá mi 6t měsíčně na můj účet. Takže úplě bez peněz nejsem.
Nechtěla jsem, aby to viznělo až tak špatně. Prostě se teď hodně hádáme, máme špatné bydlení a některé věci se i po domluvě nezměnili, ale doufám, že pokud tomu dám čas, tak se to zlepší. Partner by sice k psychologovi nerad, ale manželská poradna by mohla pomoci. Našla jsem jednu kousek od nás a chtěla bych to zkusit. Tak doufám, že nebudeš mít pravdu a zlepší se to.
Jinak díky za názor.

amri
Tak to já jsem asi extrem-od začátku máme JEDEN účet a kartu jsem měla roky jen já.Já bych tohle nebrala, peníze jsou společné a nikdo nemá právo ti odměřovat.
Holka vzpamatuj se a utíkej!
Peníze, které vydělá můj muž jsou naše.

Lusinda
Jenže u nás měl partner účet jako první. Já jsem navrhovala, že může zůstat jen jeho účet a můžu k němu mít kartu, ale to nechtěl. Prý by neměl dostatečnou kontrolu za co utrácí. Já jsem si svůj pak také udělala - sice po hádce(tenkrát i s tchyní), ale mám ho a jsem ráda.