Spát či nespat s bývalým přítelem, když ho chci dostat zpátky?

Nj, neměla bych na to.. Asi bych pořád čekala, že se do mě díky tomu, jak by nám spolu bylo dobře a bez nátlaku, zase zamiloval.. Protože bych byla v pohodě a netlačila na něj tak, jak jsem to občas dělala předtím.. Ach jo, co tady řešim.. Máte pravdu, dopadlo to dobře.. Nechtěla bych být na místě těch kamarádek, i když se s ním vídají často, podnikají různé věci a tak, ale zvlášť proto, že i když tu jednu dlouhodobou vodí do společnosti mezi kamarády, všichni vědí, že je to "ta kamarádka", a to bych asi nerozdýchala.. Měla bych pocit, že na mě všichni posměšně koukaj a asi by mi bylo trapně, že to vlastně vědí.. Uf..

naivní duše si myslí, že se to třeba změní a že pozná, že bez ní to nejde a bude zase vztah

Přesně v to bych chtěla doufat, no..

Reaguji na Nikollka: O to dýl se budeš trápit

Reaguji na Nikollka:
Jenom bys po večerech brečela a trápení by bylo pořád aktuální. To opravdu není řešení. Je dobrý si to uvědomit, snad jsme ti v tom aspoň trochu pomohly. Zase bude líp , ale musíš se vnitřně smířit s tím, že bez něj...

Reaguji na Nikollka:
Ale no tak Takových lidí se rozchází, ale není to jen černý... zase se lidi navzájem seznamují a dávají se dohromady Zřejmě máš prázdniny, co takhle s kamarádkama něco podniknout, jet někam na výlet ?

Tak jsem celý včerejšek probulela, a už je mi líp. Navíc dneska jsem byla s kamarádkou a probrali jsme všechno možný a samozřejmě i moji úžasnou situaci a došlo mi spoustu věcí. Celej ten vztah byl jako na houpačce, pořád nějaký problémy a trápení, vlastně moc hezkejch vzpomínek ve výsledku nemám
Ale co mám teď dělat? Jsem na něj naštvaná, za celý ten rok trápení. Za to, jak se ke mně choval, jak si nevážil toho, co měl.. Jo, já vím, že jsem na začátku psala, že to všechno byla moje chyba, ale teď mi dochází, že i když jsem se chovala hnusně, nebylo to nic tak závratnýho, co by milující člověk nedokázal tolerovat a nebo na čem by nešlo pracovat. Ale on to vždycky vyhrotil a já se cítila jako blbec, i když šlo o maličkosti. Byl tak moc urážlivej, vztahovačnej, paličatej. Teď si uvědomuju, že jsem se občas bála cokoliv říct, protože hrozilo, že to vyzní nějak blbě a obrátí se to proti mně. Bála jsem se každý jeho reakce, protože občas byl schopný se něčemu zasmát a jiný den z té samé věci udělal tragédii a skoro důvod k rozchodu.. Bylo to dost náročný..
Prostě jsem to tím naším posledním rozhovorem uzavřela a je to hotový, už v nic nedoufám. I když ho miluju, nechci, aby to věděl, aby jenom tušil, že k němu něco cítím.. Ale co teď? Nedokážu se s ním bavit normálně.. Chtěla bych být milá, usměvavá, v pohodě, ale nejde to.. Když si jenom představim, že bych s ním teď měla mluvit, všechno to ve mně vře a já se bojim, že se neudržim a budu protivná.. Chci s ním zkusit kamarádit, ale bojim se, že až ho teď v úterý, kdy je další akce, budu spíš ignorovat a vyhýbat se mu, už jenom proto, abych s nim nemusela mluvit. A to je asi dost špatně, co.. Tím dám najevo slabost, že..

Vidíš, problém s ním mluvit mám právě teď..

Právě proto to chce ten čas. Já s jedním bývalým nebyla schopná mluvit 3 roky. Opravdu je lepší se s ním teď nevídat, nechodit tam, kam chodí on. Je to sice těžké, ale do začátku to hodně pomůže.

Stopro se s ním nevídat, to je jasný. Jakmile ho někde uvidíš nebo dokonce úmyslně půjdeš někam, kde on bude, tak zase následující den probrečíš. A takhle to může být pořád dokola hodně dlouho. Opravdu by ses s ním neměla teď vůbec vídat, nepsat si s ním, prostě to ukončit. Jinak se z toho můžeš dostávat v řádu roků, přesně jak píše LaArdilla >

Myslim, že zas tak špatný to se mnou už nebude. A hlavně se nechci omezovat a přizpůsobovat se a zjišťovat, kde bych ho mohla nebo nemohla potkat. Posledně mě to sebralo kvuli tomu, že jsem si tu noc špatně vyložila. Setřel mě, nic to nemělo znamenat a nestojí o mě, a mně se prostě najednou vrálila moje hrdost! Už jsem se trápila dost, doufala jsem v něco, co se stát teda asi nemá. Uklidňuje mě ta věta, kterou tu kdysi někdo napsal - jestli spolu máme někdy být, tak budeme.. Takže já se s ním vídat chci (teda nebudu ho vyhledávat, ale nebudu se mu ani vyhýbat). Jen se bojim, že jak se mi teď vrátila ta hrdost, jsem naštvaná o to víc, za celý ty měsíce, kdy jsem si nechala dost věcí líbit. Nějak se to ve mně nahromadilo a teď to bouchlo.. Naštěstí jsem s ním ještě nemluvila, ale už tenkrát po tý akci se mě ptal, jestli jsem naštvaná nebo proč jsem tak nepříjemná.. A já mu to nechci vysvětlovat, říct mu, jak moc mi ublížil a jak ho teď zároveň miluju i nenávidim.. Takže s ním nějaký čas nebudu nikam chodit sama (jako jsme chodili třeba na pivo nebo na squash), ale na hromadný akce chodit budu. Jenom nevim, jestli se teda mám vážně snažit přemáhat a přetvařovat se, že jsem v pohodě a nad věcí, a nebo se mám chovat podle toho, jak se právě teď cítím - odměřeně a chladně..?

No, vzhledem k tomu, žes psala, jak jsi včerejšek probrečela, neni možný, že najednou jsi v pohodě a máš zpět svojí hrdost. OK, určitý věci sis uvědomila, na něco už přišla, ale na cos nepřišla je právě to vídání se s ním. Myslím, že sama časem přijdeš na to, že když ho budeš nadále vídat, bolet to bude pořád. Zbytečně si to trápení budeš prodlužovat. Je to prostě moc čerstvý, to by nezvládl nikdo, koho to takhle položilo...

Reaguji na Nikollka:
Závidím ti, že už to máš za sebou. Najít odvahu ukončit to, je to nejdůležitější. Já se v tom pořád plácám a strašně moc chci,aby to už konečně ukončil on, protože já sem srab a pořád si naivně myslím,že mu třeba dojde,že mě chce ...

Ahoj lidi, prosím, poradíte mi, jak dál?
Já myslela, že jsme si to s tí mým ex už vyříkali a já to brala za vyřešenou věc, ale... Od té doby (to bylo minulý týden po té akci) mi občas napsal na skype, ale já reagovala docela odměřeně.. Navíc jsem odmítla nabídku na to jít si zahrát ten squash, takže i to mu přišlo divný, takže se pokaždé zeptal, jestli jsem naštvaná, a asi ho to docela mrzelo.. Včera jsme se viděli na další akci a já se s ním skoro nebavila a ani nebyla moc příležitost. A on mi pak večer napsal, že doufal, že si promluvíme.. Proč? O čem ještě chce mluvit? Dneska jsme oba na netu a nic nepíše, takže buď ho to zase přešlo, a nebo to chce řešit až osobně a do té doby nic.. Uvidíme se zase v sobotu a teď má otázka - jak se zachovat? Když to začne vytahovat a vracet se k té noci a k nám, co mám dělat? Asi si to s ním narovinu všechno vyříkat, nebo ne? Říct mu upřímně, že o něj stojim jako o přítele, nechci s ním jenom spát a ani kamarádit (aspoň ne prozatím), a pokud bude chtít jenom to kamarádství, tak se s ním rozloučit a nějaký čas se mu vyhýbat? On mě má rád, chová se ke mně hezky, ale prostě mě nemiluje a bojim se, že o nic víc než o to kamarádství vážně nestojí. A já ho zklamu tím, že se k němu obrátím zády a i když ho mám taky ráda a moc si s ním rozumím, tak ho mam jako ignorovat? Nebo se prostě mám smířit s tím, že spolu už nikdy jako pár nebudeme a to kamarádství je lepší než nic? Nechci udělat něco, čím bych pokazila tu nepatrnou šanci k návratu, jestli tam nějaká je.. Jestli se mám začít řídit těma radama, jak se chovat, když chce být ex jako kamarád, a nebo na to už je teď stejně pozdě? Pomalu zjišťuju, že mi to setkávání s ním vážně neobližuje tolik, jak jsem se bála. Ráda ho občas uvidím, ale jak jsem psala, chci zkusit ho získat zpátky i jako kluka, tak jak na to?