Spát či nespat s bývalým přítelem, když ho chci dostat zpátky?

A vídáš se s ním? Třeba v té vaší partě? Protože se obávám, že dokud ho budeš mít na očích, bude to pořád stejné. Někdo to tak má, není to nic zvláštního. Pomohlo by ti kompletní odstřihnutí se od něj, pak to bude postupně odeznívat, ani nebudeš vědět jak. Ale to ti tu tvrdíme od začátku

Nevídám se s ním, společné akce ruším a přícházím tak o kamarády, ale asi to jinak nejde. Jenže stejně ho vídám ve škole (teda vždycky zdrhnu za roh, abychom se nepotkali), nebo na fb.. Ale i když jsme oba online, ani jeden z nás tomu druhýmu nenapíše, takže je to over..

Vydrž to do té doby, než tě to přejde a než na něj přestaneš myslet. Až zase budeš v pohodě, tak tě nějaké občasné setkání s ním tolik nevykolejí. Drž se

To už tu taky párkrát bylo
Takhle jsem se s ním nevídala po tom posledním rozchodu, když mi pořád psal, tak jsem to pak utla.. Viděli jsme se pak asi za měsíc a já byla úplně v poho, žádný pocity, nic.. Takže jsme se začali vídat víc a víc, no a pak se to zvrtlo, já si začla dělat iluze.. A nic, nalítla jsem a teď jsem ve fázi, že už ho nechci v životě vidět...

Ale měsíc je hrozně málo. Možná pro někoho dost, ale pro tebe opravdu moc málo (pro mě by to bylo málo taky, já byla schopná vidět svýho ex bez nějakýho smutku a nepříjemných pocitů až po dvou letech).

Nemá smysl se s bývalým vídat víc a víc. Proč taky. Vaše cesty se zkrátka rozešly...

Mně to tenkrát stačilo, fakt to se mnou nic neudělalo. A kdybych ho pak poslala do háje a viděla ho zas až na nějaké další akci, byla bych teď jinde. Takže poučení pro příště, no.

Ale já si s nim fakt rozumim, jako s nikým už hodně dlouho. A dřív jsme byli super kamarádi a já aspoň tohle chtěla vrátit zpátky, a doufala jsem, že i on... Ale to jsem nečekala, že po mně zase vyjede. Takhle ani kamarádi asi teda být nemůžeme, takže přišel o skvělou přítelkyni a teď i o super kamarádku

Ahoj holky,
tak už se to u mě definitivně vyřešilo a já teď nevim, co mám dělat..
Já si našla kluka, on si našel holku, a jde o to, že bych tak moc chtěla vídat se s ním jenom jako s kamarádem, ale pořád to nejde.. Proč? Proč nedokážu hodit minulost za hlavu? Už jsem to psala několikrát - jako kamarád je prostě skvělej, pomůže mi, když potřebuju, má o mě starost, zájem, ale já jsem na něj hnusná, protože nedokážu překousnout to, jak to mezi náma dopadlo.. Ježiš, vždyť je to normální, lidi se scházej a rozcházej, tak proč to nedokážu ustát? Tak moc už chci, aby to bylo za mnou, abych se s ním mohla vídat normálně jako dřív, ale pořád to nejde, i po dvouměsíční pauze, kdy jsem ho skoro neviděla.. No jo, uražený ego? Ale co s tím? Kamarádku přítel odkopl mnohem horším způsobem, ale ona to dokázala ustát a nedat před ním najevo, jak ji to vzalo.. Dokáže se s ním bavit, být nad věcí, a neužírat se, netrápit se.. Já ji tak závidim.. Nechci už být ta uražená, dotčená a zklamaná, já mu chci odpustit, sobě taky, a konečně to všechno nechat plavat! Proč mě můj vlastní mozek a city neposlouchaj? Si připadám jako blázen, ale chci už mít konečně klid.. Jak jste to dokázaly vy?

Reaguji na Nikollka: Myslím, že chceš všechno hrr... Nemůžeš čekat ani po dvouměsíční pauze, kdy jste se neviděli, že tě to přejde. Každý to má jinak a někomu to trvá déle. Já se nemůžu bavit s jedním ani po roce..
Upřímně, nemyslím si, že bys teď měla hledat někoho na vztah. A divím se, že ti tak strašně jde o to se s ním vídat. Neřeknu nic novýho, měla bys s ním úplně přerušit kontakt.

A víš, proč to nejde? Protože ty ho nevnímáš jako kamaráda, pořád bys chtěla něco víc... Úplně nejlepší by bylo utnout jakýkoliv kontakt.

A proč se s ním chceš za každou cenu vídat? Píšeš, že je výborný kamarád, ale tak už to v životě bývá, že lidé odcházejí a zase přicházejí další. Nemůžeš být takhle upnutá na člověku, se kterým tě už nic nepojí a už jste tu minulost tak nějak vyřešili. Ty chceš všechno hned, ale neuvědomuješ si, že to může trvat roky, než se s ním budeš moci normálně bavit anebo taky to taky nemusí nastat nikdy a nikdy to vy dva nedokážete. Měla by ses s tím smířit, věnovat se současnému příteli a na bývalého zapomenout.

Máš boužel pravdu, protože to všechno drhne jenom kvůli mně..

Já chci, aby mě to už všechno konečně přešlo a bylo to jako dřív.. On je v pohodě a problém mám já, nemůžeme se kamarádit jenom kvůli mně, a to mě ubíjí..

Ale za pár měsíců nebo let už to nebudeme my, už se oba změníme a třeba si ani nebudeme mít co říct.. Takhle přetrhnu to pouto a třeba už to pak nikdy nepůjde navázat, a já tak přijdu o kamaráda definitivně. Tohle se mi už několikrát stalo, většinou teda kvůli tomu, že se do mě zamiloval kamarád a já přerušila kontakt, aby ho to co nejdřív přešlo.. Ale když jsme se pak viděli, už jsme byli každý jinde, a já to nechci zažít znova.. Se svou povahou se strašně těžko seznamuju s novými lidmi..
Jo, asi se tak moc snažím, aby už to bylo pryč, že právě proto to prostě nejde.. Ale jak tomu pomoct? Sakra..

Ale on není tvůj kamarád - alespoň zatím ne. A vypadá to, že nějakou dobu nebude. Neuspěcháš to.

Nikdy už to nebude jako dřív, vaše vztahy se celkově změnily. I kdybyste došli do té fáze, že oba budete schopni brát se jako kamarádi, bude to jiné, ale ne horší, prostě jiné.
Ale k tomuto může dojít pouze v případě, že s ním přerušíš kontakt. Ono se ne nadarmo říká, že sejde z očí, sejde z mysli. Je to pravda, ale někomu stačí pár týdnů, někomu to trvá déle. Ale je blbost, ze obviňovat, že "kvůli tobě to nejde". Ano, prostě to nejde, ale je to normální. A aby to šlo, musíš tomu pomoct ty sama. Vidíš, že pokud se stýkáte, vidíte, nefunguje to. A fungovat nebude. Takže... už je to tu jak obehraná deska, přeruš s ním kontakt a všude si ho smaž.

Reaguji na RNatty:
zajímalo by mě jak dopadla RNatty?

Jinak já si prošla podobnou zkušeností a proto radím - zaručeně s bývalým nespat ! Pokud vám na vztahu opravdu záleží a chcete se k bývalému ještě vrátit, tak máte jedinou šanci čerstvě po rozchodu. V tomhle období z něj ještě úplně nevychladlo to co k vám cítil a může si uvědomit, že mu chybíte. Nesmíte být ale ta hodná, kterou má stále k dispozici, v tu chvíli bude on na koni a nebudete pro něj ničím lákavým. Na koni musíte být vy a musím říct, že to i dost pomáhá s vyrovnáváním se s rozchodem. Když jste ta dole, kterou on jen využívá - trápíte se stokrát víc. Když jste ta nahoře a přestanete o něj jevit zájem - má co chtěl - začnete si užívat a podobně, tak mu zaručeně začnete šrotovat v hlavě mnohem víc. Jeho ješitnost a obrovské ego nebude moct pochopit, jak je možné, že vy se bez něho tak snadno obejdete a vůbec vám nechybí. Vy se bude cítit lépe, protože dřív či později to začne být on, kdo bude podlízat, ne vy.

Já se kdysi chovala přesně opačně a pomohlo mi to zjistit, že tohle pravidlo funguje opravdu na každého. Ne jen na chlapy, ale i obráceně na ženy (vždyť oni se podle toho taky téměř vždy chovají a proto jsme z nich pak tak zoufalé). Úplně chápu, že v smutku a zoufalství po rozchodu je těžké si zachovávat odstup, když jediné co v tu chvíli chcete nejvíc na světě je být s oním člověkem a máte chuť s ním být stále v kontaktu. Ale buďte silné, překonejte se a zaručeně nebudete litovat Málokdy se stalo, že by se muž vrátil k slečně, která se ho snažila zoufalými činy získat zpět - jsem toho jasným důkazem, opravdu jsem se snažila to mezi mnou a bývalým zachránit, když se ozval, přiběhla jsem.. Psala jsem mu po večerech jak mi chybí.. Viděl moji zoufalost a věděl, že jsem v takovém stavu, kdy ho chci strašně zpět a on si tak ke mě může dovolit cokoliv a já mu to odpustím. Byl odměřený, zákeřný.. jen jsem se víc a víc trápila. Samozřejmě jsme se k sobě nevrátili, jen jsem jemu ten rozchod ulehčila a sobě ztížila.. Dřív ale takový nebýval, to až od chvíle, kdy jsem poprvé ukázala svou slabost.. Předtím jsem byla já ta co se dokázala urazit za cokoliv co udělal špatně a neozývat se do té doby než se v tom pořádně vymáchal A to jste měly vidět jak se mohl přetrhnout a nosil mi denně kytky.. psal desítky smsek, volal... já to ignorovala Pak jsme spolu ale začali bydlet, já o to moc nestála, ještě jsem se na společné bydlení necítila, ale on sliboval jak se o mě bude starat a bude nám krásně.. po půl roce jsme se dost pohádali a on jelikož je impulzivní, tak si okamžitě sbalil věci a odjel domů k rodičům.. V tu dobu jsem ho potřebovala - platba nájmu, zůstala jsem úplně sama v cizím městě a bylo mi neskutečně moc smutno.. a tak jsem poprvé ukázala svou slabost a prosila ho ať se vrátí - pak už to šlo jen z kopce a nikdy už to nebylo fajn, jen jsem se trápila a dělala zoufalejší a zoufalejší činy abych si ho udržela.. Jen jsem ho tak ale víc a víc ztrácela až jsem o něj přišla úplně..
Snad touhle svou zkušeností pomůžu nějaké jiné slečně v podobné situaci a vezme si z toho nějaké ponaučení

A můj osud tě nezajímá?
Mám taky vtipný vývoj a současný stav mého "vztahu" s ex..

Reaguji na Nikollka: no povídej, já jsem diskuzi sledovala od začátku a jsem zvědavá drbna