Spát či nespat s bývalým přítelem, když ho chci dostat zpátky?

Reaguji na Nikollka:
To mě mrzí, ale věř, že čas tu bolest vyléčí a pak budeš mít konečně šanci najít si nějakýho pořádnýho chlapa, který za to bude stát. A určitě je to pro tebe i ponaučení, hučely jsme tu do tebe horem dolem, stejně sis to musela zkusit, určitě je to pro tebe zkušenost a aspoň se už do takovéto situace (snad) v budoucnu nedostaneš . Škoda, že si tím stejně většinou každá musí projít a nevěří ostatním, ale tak to většinou bohužel je. Přeju ti hodně sil, ať to brzo přebolí

Reaguji na Nikollka:
Co se "pokazilo" tentokrát?

Jinak přeji, abys tentokrát vydržela a nedělala mu ani milenku ani kamarádku.
Hodně sil!

já vim, ale kdybych tomu nedala šanci, nikdy bych nepoznala, že za to ve výsledku on fakt nestojí.. a do smrti bych toho litovala, protože by pro mě byl ten pan dokonalý, kterého bych pořád chtěla.. takhle jsem to zkusila, jsem vyléčená.. ono nikdy nemůže člověk vědět, jak něco dopadne, prostě to musí zkusit a já do toho šla s tím rizikem a varováním..

zkušenost to samozřejmě je a nikdy bych už tohle neudělala, už vim, co v takové situaci dělat a nedělat a jsem za to ráda.. jenom mě mrzí ten ztracený rok, ale co, už je to pryč..

neboj, milenka nehrozí ani omylem..
a kamarádka asi taky ne, to je pro mě moc silný slovo.. možná se občas potkáme, prohodíme pár slov nebo zajdem na pivo, ale spíš jako dva známí..

Teeeda, neprokousala jsem se přes všecky příspěvky v diskuzi, ale po přečtení Tvého "problému" jsem si říkala, že jsi úžasná. Myslím, že takto si uvědomit své nedostatky...to je neuvěřitelné. Každý máme něco...ale ve chvíli, kdy si to takhle uvědomíš, máš napůl vyhráno. Pokud jde o hlavní otázku, zda s ním spát, nebo nespat... asi pokud nechceš být jen milenkou, radila bych dát si s tím na čas... třeba i uměle pár příležitostí vytvořit, ale vždy to takto zarazit, aby byl z Tebe celý pryč...(není to lehké, máš můj obdiv, jestli to dokážeš... ) pak už to jednou ale přijde. Pokud máte být spolu, budete, pokud ne... získala si stejně nejvíc Ty, neb sis uvědomila své nedostatky a do dalšího vztahu si je už nepřineseš.
Zkusím to taky... Máme podobné sklony, jen ne s tou výbušností, ale přecitlivělostí a citovou závislostí jsem na tom stejně Tak držím palce, ať se Ti to povede nejblíž k tomu, jak si přeješ

Je vidět, žes nečetla diskuzi do konce, pár příspěvků nad tebou píše zakladatelka, že už je definitivní konec...

A myslíš,že by se Ti ulevilo kdyby si s ním jen spala?

Reaguji na matty88:

Nedočetla jsem to celé promiň :-/

Ber to jako zkušenost ...pro jedno kvítí slunce nesvítí

ach jo, holky, proč na něj musím pořád myslet? proč je mi pořád tak mizerně jako tenkrát v srpnu...? po tom všem, co mezi náma proběhlo, se mi pořád vybavujou vzpomínky na ten začátek, na ty krásný chvíle... jako by to byly vzpomínky na úplně jinýho člověka, který už umřel a místo něj tu zbylo tohle...
naštěstí jsem poučená, už jeho přítomnost nevyhledávám, vybýbám se mu, na zprávy odpovídám odměřeně nebo vůbec... ale on pořád píše, zajímá se o mě, pořád mě k sobě zve, o co mu sakra jde? nejhorší je, že ho pořád miluju... je mi z toho všeho mizerně...

Vydrž, přejde to, časem... Moc ti nepomáhá tím, že tě pořád kontaktuje. Kdyby se to někdy hodilo, naznač mu, že bys byla radši, kdyby ti nepsal, nezval k sobě atd.

Reaguji na piper:
jo, držim se zuby nehty... před půl rokem jsem to nezvládla, ale teď už jsem poučená...
on mě má vážně rád a já jeho vlastně taky, ale do vztahu každý potřebujeme asi někoho jinýho, povahově, rozumově, vzhledově, nevim... a já si ujasnila, že i když bychom mohli být skvělí kamarádi, já chci víc, a dokud mě to nepřejde, kamarádi být nemůžeme a nebudeme. jo, konečně jsem začla myslet na sebe..
prostě to nedokážu překousnout, nedokážu to vymazat a začít znovu, jako by se mezi náma nic nestalo.. možná časem, ach jo

Já ti rozumim a určitě každá holka, která zažila něco podobnýho. Je to prostě trápení, ale ten čas to vážně léčí . Postupně to bude odeznívat a pak si jednoho dne řekneš "ty jo, už jsem v pohodě" a bude ti zase fajn, neboj, dočkáš se

Ahoj holky, prosím, poradíte mi, co mám teď dělat?
Situace se má tak, že jsme se začali nakonec vídat a chvílema to vypadalo, že se chce dát zase dohromady, ale jenom naznačoval a k ničemu se nevyjádřil.. Chvílema to bylo vážně až směšné, vždycky něco naznačil a pak se stáhl zpátky, odmlčel se a čekal, co asi bude dál, ale mě už tohle nebaví, o obyčejný kamarádství evidentně nestojí, pořád je ve vzduchu něco víc a to mě ubíjí, nechci v tom pokračovat...
Už si s ním nic vyjasňovat nechci, už nechci nic rozebírat, prostě to beru za uzavřený, ani kamarádit s ním nechci, když o obyčejný kamarádství asi nestojí, prostě je to na houby a já tohle divný divadýlko už chci uzavřít... Ale jak? No jo, je tu ta naše parta, takže je tu pořád ta věc, že ho nemůžu natvrdo poslat někam, protože ho tak jako tak budu pořád vídat. Navíc nechci dělat dusno, nechci se s ním rozhádat, protože by to celý ty naše společný akce dost znepříjemnilo, a o to já nestojím...
Jsem otrávená, znechucená a unavená a už s ním v soukromí nechci mít nic společnýho... Hromadné vídání mi nevadí, ale nic víc s ním mít nechci. Co dělat, když napíše? Když mě bude zvát? Když se se mnou bude chtít vídat? Protože on pořád píše, zve, kontaktuje mě... Prostě mě chce mít v záloze, vědet o mě, mít mě pod "kontrolou", ale to je asi tak všechno, čeho je schopný...
Takže otázka zní: Jak z toho elegantně vybruslit, aby viděl, že je po všem, ale zároveň aby to nemohl použít proti mě, jako že jsem na něj bezdůvodně naštvaná, hnusná nebo protivná...? Prostě vyjít z toho nad věcí a s hrdostí, aniž bych musela cokoliv vysvětlovat, aby to prostě pochopil bez řečí a bylo jednou pro vždy jasno...?

napiš mu až bude příležitost, třeba až se zeptá co budeš dělat, tak mu napiš, že půjdeš ven s jedním klukem, případně že to jiskří ... ať si to přebere

Reaguji na Nikollka:
Myslela jsem, že ses už ponaučila ... Vždyť sis odpověděla sama:

Není co řešit. Normálně v klidu mu to řekni na rovinu. Nemusíš být ani hnusná, ani protivná. Prostě to uzavři jednou pro vždy a nestýkej se s ním, pouze v rámci party, když je to nutný.

Ale to je to, co nechci.. Nechci mít další proslov mezi čtyřma očima, protože vím, jak dokáže věechno překroutit a nechci s ním mluvit, diskutovat s ním, cokoliv s ním řešit... S ním se normálně mluvit nedá, už jsem tohle uzavírání zkoušela několikrát, ale nikdy to nedodržel, pokaždý za pár dní napsal jakoby nic.. Prostě pablb..
Spíš bych potřebovala poradit nějaké milé ale zamítavé odpovědi na jeho zprávy, zvaní a tak... Aby nemohl říct, že jsem nepříjemná, aby to nemohl použít proti mě, ale zárověň aby bylo jasný, že je to prostě pryč...