Spánková obrna

To se mi stává taky, většinou právě slyším hlasy a jakoby někdo byl v místnosti, je to hodně nepříjemné .Nemůžu se hýbat někdy ani dýchat.

jej teď vidím, že jsem tu už předtím přispěla myslela jsem, že je to nové téma.

Ahoj ,tak přesně tohle jsem jeden čas mívala taky a docela často!Je to hnusný a bála jsem se spát.Ta šílená bezmoc,nemoci se pohnout a zkoušela jsem volat i o pomoc manžela co spal vedle mě,aby mě probudil a nešlo to.Vše vidím,pokoj ,manžela ,sebe a vím že se chci probudit,pohnout se a křičet a bohužel plus i jakoby se ke mě někdo blížil..Horor!Zatím jsem se vždy probudila než postava vlezla do pokoje.
Uff.. doufám,že to nezakřiknu,opravdu se mi to už delší dobu nestalo.

tak to u mě vždy někdo byl, někdy černá postava kdy jsem ležela a dívala se na ni a nemohla dychat ani se hnout..a nebo jsem neviděla nikoho ale citíla ,že tam je ,slyšela zvuky, kravál a že si ke mě lehal do postele..prostě otřesný zážitek, stalo se mi to i když vedle mě spal přítel, taky jsem ho chtěla vzbudit ,ale nešlo to. Myslela jsem, že to jsou duchové, ale bude to nejspíš nějaký jev mozku...

No zvláštní je,že tento stejný "jev" má víc lidí,aniž by si o tom někdy řekliJá popravdě vůbec nevěděla,že tohle může mít víc lidí,až dneska tady na omlazení jsem našla tuto diskuzi a docela mě to uklidnilo,že v tom nejsem sama Ale co to může být to fakt nevím,nikdy jsem o tom s nikým -tedy kromě manžela-nemluvila.Jo a ano i u mě je to je to černá postava,která mi vstupuje do pokoje,díky bohu zatím ke mě nedošla!

Reaguji na siminči: U mě to taky byla jakoby postava ("někdo") u postele, pořádně jsem jí neviděla, spíš tak intuitivně cítila, ale jak jsem se vzbudila, všechno to vyplo, zmizelo, potom to byl zase sen (někde na neznámém místě), lezl po mě pavouk a já ho nemohla setřást, pak se ten sen začal přelívat " v realitu" (aspoň jsem měla takovej pocit), já jsem v té situaci začala panikařit a už byla tak napůl vzbuzená a strašně mi bilo srdce, pavouk lezl dál a dál a já ho dokonce i cítila. Hrůza, infarktovej stav, ta bezmoc je strašná (hrozně se totiž bojim pavouků), tak si myslím, že ty hlasy, postavy a podobně nejspíš opravdu vycházejí z podvědomí, z našeho strachu, zmatku a stresu a berou tak na sebe různé podoby. Jak říkaj doktoři, že mozek je z velké části "neprobádaná oblast" , ale to, že někdy vyprodukuje věci, který mi fakt naháněj hrůzu a nedokážu si je pořádně vysvětlit, to mě na tom nejvíc děsí.

No, jsem ráda, že to není nic vážného, ale fakt je to hodně nepříjemný a ty pocity strachu k tomu mám taky. Koukám kolem sebe, slyším za dveřmi lidi, co už jsou vzhůru, slyším přesně, co si povídají, ale nejde mi je přivolat k sobě a říct jim, aby mnou třeba zatřásli nebo něco, aby se mi to spravilo. Několik desítek sekund? Já to vždycky odhaduju na 20 až 30 minut! Ale to je jen můj subjektivní pocit, že to trvá tak dlouho. Někdy možná z toho na chvilku usnu a pak se třeba probudím už v pohodě.
Doteď jsem nevěděla, jestli je to sen, nebo ne, ale přesně to odpovídá tady tomu.

Zrovna včera se mi to stalo. Napřed mě probudil zvuk vody v koupelně, ale do toho jsem najednou slyšela zřetelné kroky v ložnici.Manžel to nebyl, ten byl v koupelně a dveře byly zavřené. Nemohla jsem otevřít oči, nešlo se pohnout. Jako by mě něco tlačilo zpátky do postele. Strašně jsem chtěla křičet na manžela, aby přišel, ale taky to nešlo. No hnus...
Jsem ráda, že to má aspoň logické zdůvodnění...

Jo, to je přesný. Já taky vždycky slyším, že se vedle v kuchyni baví třeba přítelova sestra a mamka, chci na ně zakřičet, aby mi pomohly, ale nejde to.
Ale už jsem to dlouho neměla. Užívám teď rozpustný hořčík, že by to bylo tím? Nevím.

Mám to taky. Musím se podělit...
zatím to mám v základech jak tomu někdo říká. Probudím se, ale tělo nereaguje. Vidím různé postavy, slyším nepříjemné zvuky, nemohu dýchat. Trvá to pár vteřin, protože si přeju z toho ven a jsem venku. Našla jsem na internetu pár diskuzí a z pohledu zdravotního je to prý nízkým tlakem nebo stresem a oboje na mě působí. Také jsem byla na neurologii, protože jsem to vyprávěla kámošce, která má po nádoru na mozku a říkala, že kdykoli bolí hlava nebo máte nějaký problém ve spánku či se záchvatem je lepší navštívit odborníka.

V diskuzích na internetu jsem našla hodně lidí a říkají tomu astrální cestování a berou to jako dar. Někteří ve stavu zůstávají a ocitají se na různých místech, v jiných dobách nebo se na sebe dívají jak spí apod. ale toho já se bojím. Taky se říká, že máte dar prožívat osudy jiných lidí ve vašem těle..

nevím nevím, ale strašně se u toho bojím. Nechce se mi znovu spát i když jsem unavená. Prý na to pomáhá pít kolu nebo sklenku piva a nebo používat antidepresiva..ale 100% se toho zbavit nelze..

Postihuje to prý lidi kolem 20-30 věku nejčastěji, ale může to mít člověk kdykoli i jako dítě. Hrůza

Zajímavé téma... Nevím, jestli je to to samé, ale párkrát v životě se mi stalo toto (většinou, když jsem byla nemocná nebo během dopoledne, když jsem ještě spala a doma nikdo nebyl.) - takže jsem spala, doma nikdo, pak jsem se probrala, jen lehce, jako by v polospánku, a zdálo se mi tenkrát, že je doma mamka, že zavírala skřín a šla pak k hodinám. Uplně jsem slyšela kroky a zvuky skříně. Chtěla jsem promluvit, pohnout se, ale nešlo to. Dost nepříjemný. Pak to povolilo a já zjistila, že doma nikdo není, že jsem sama. Pak se mi to stalo za nějaký čas možná ještě 2x, v průběhu několika let... Občas si říkám, že u nás snad straší, protože pokaždé jsem sama doma, ale slyším, jak někdo chodí po bytě...

Reaguji na Kollyasek: já vidim duchy a slyšim strašný řev zděšení a nebo pískání dál jsem se nedostala. Někdo říká, že se mám dostat dál a cestovat duchem, ale já se bojim chci z toho hned ven. Umim si poručit tak se z toho do pár vteřin dostanu..

Mně se to také několikrát stalo a vždycky to byl neskutečně děsivý zážitek. Vzpomněla jsem si, jak jsem se do tohoto stavu cca před dvěma lety probudila uprostřed noci, nemohla jsem se hýbat - šlo pohnout pouze očima, strašně těžce se mi dýchalo, cítila jsem, jak se strachy potím... Měla jsem (doufám tedy )halucinace, slyšela jsem takové chrochtavé dýchání nebo šumění, připadalo mi, že za oknem vidím barevná světla a postavy (měla jsem v hlavě představy šedivých mimozemšťanů), které se snaží škvírami v závěsech dívat do pokoje... Klepu se ještě teď, když si na to vzpomenu, brrr. Po chvíli to přestalo a já se mohla začít hýbat, ale i tak jsem se bála vystrčit ruku nebo nohu z postele

Případně loni na podzim na kolejích (hned první noc na novém pokoji a nové posteli) jsem se opět v noci probudila a nemohla se pohnout, ležela jsem na boku čelem k oknu, na kterém jsem pozorovala hvězdy. No a jedna z hvězd se jakoby přibližovala, nemohla jsem se přestat dívat jinam - nešlo stočit pohled na stěnu nebo kamkoli - hvězda se neustále zvětšovala, já si se strachem představovala, že to je loď, která pro mě letí... Nakonec tedy nedoletěla (nebo si to nepamatuji ), já se postupně rozhýbala a dlouho jsem se přemlouvala, abych vstala a to okno zatáhla.

Teď už v noci neusnu u nezataženého okna, vždy kontroluji závěsy, jestli tam není nějaká škvírka

přeji všem dobrý den... shodou okolností jsem narazil při své práci na problém spánkové obrny... a tady zjišťuji, že se jedná o opravdu ožehavý problém, který bolí spoustu lidí... pokud někdo máte zájem znát pravou příčinu vašich stavů a chcete vědět, co se s tím dá dělat, napište mi prosím na moji mailovou adresu *****************... dohodneme se na kontaktu a něco s tím uděláme...

vidím, že to adresy nebere... v tommpřípadě kontakt na mne získáte, když si moji přezdívku zadáte do vyhledvače na Seznamu...