Spánková obrna

dnes, 10:23:23 - Připojeno během spojování:
Spánková paralýza

Spánková paralýza- stav mezi spánkem a bděním, kdy ochrne celé tělo(příčně pruhované svalstvo a hlasivky)- těžší případy jsou spojené s halucinacemi. Tělo spí, ale mozek již bdí. Stalo se Vám to někdy?

Osobně se mi to stane cca jedenkrát do týdne. Mám pocit, jakoby mi někdo seděl na hrudníku (případně mě škrtil), slyším nesrozumitelné hlasy, někdy děsivý ohlušující křik. Ačkoliv konečně (po několika měsících utrpení) vím, oč se jedná, stejně při tom pociťuji obrovský strach. Bojím se usnout.

Chci se tedy zeptat, máte s tím zkušenosti a případně nějaké rady? (na koho se obrátit, nějaké tipy apod.)

Předem velmi děkuji za jakoukoliv pomoc.

Spánkovou paralýzou jsem trpěla, teď se mi to stane jen občas. Hlavní je být v klidu a nesnažit se pohnout, pak to přejde samo.

Bohužel se mi to stává taky. Najdi si tu témata pod heslem spánková obrna (taky se tomu říká hypnagogická halucinace. Zajdi si k neurologovi, protože jednou týdně je fakt dost. Mně to stačí párkrát do roka :-(

Párkrát do roka se mi to také stane. Bohužel žádný "recept" jak tomu předejít nemám Člověk holt musí počkat až ten stav přejde.

Nevím jestli to byla spánková paralíza,ale stalo se mi něco podobnýho?
Když už sem usínala a asi jsem už usnula, se mi jakoby zdál sen, ve kterým sem veděla že spím,ale přítom sem věděla že nespím. V tom snu najednou začal strašně řvát alarm, jako když mají hasiči výjezd, hrozně mi to rvalo uši, tak sem se snažila předtím schovat, a nepřestávalo to, Už sem věděla že su vzhůru ale nemůžu se hýbat,ležela sem na boku a zamnou zádama přítel, chtěla sem se strašně otočil,nebo jakkoliv pohnout abych se z toho stavu dostala, chtěla sem na něj kříčet aby mě vzbudil a přestalo to, ale nic,a pak sem normálně cítila jak se nadzvedávám. Nevím co to mělo znamenat a jestli to mělo souvislost stímhle tématem,ale bylo to hrozný .

Je tu o tom téma, taky se mi to občas stane - ale ne každý týden, spíš párkrát za rok. Jednou týdně mi to připadá jako moc, návštěva neurologa by nebyla od věci. Jinak to prostě odezní samo, někde jsem četla, že čím víc s tím člověk bojuje a chce se pohnout, tím budou halucinace děsivější a prožitek o to horší (tělo spí, ale když začne probuzená mysl navíc plašit, mozek najednou potřebuje víc kyslíku, kterého se mu ale díky spícímu tělu nedostává, takže proto ty halucinace).