Snažit se, i když asi nemá zájem?

Reaguji na M.Steel:
Nemyslím si, že by si mohl myslet, že jsem na něm závislá, to určitě nejsem Finance máme tak nějak napůl, o něco více asi platí on (nafta - výlety apod.). Dohodli jsme se, kolik mu budu přispívat na domácnost a v tomhle nemáme problém. Před ním jsem se taky v klidu uživila sama a nejsem zrovna ten typ, co by se nechal živit, i kdyby on chtěl..

Reaguji na EleanorWoods:
Je to moje dcera, názor na výchovu máme stejný - dítě musí být vychované, poslouchat rodiče, umět poděkovat, mít režim(spaní, jídlo atd.). Akorát mi občas přijde, že když ji kárá, tak je někdy až moc zlej a taky mu to řeknu a vznikne hádka.

Reaguji na Brokolička:
Jde jen o tu výchovu mojí dcery, že mi říká, že je rozmazlená a já s tím nic nedělám. Jinak mi samozřejmě nic nepřikazuje...

no tak samozdřejmě, že chlap vydírá pořád. Nebo mě to tak z jejich chování příjde, že když něco chtějí, tak to oznámí takovým nevybraným stylem a je jen na ženské jestli se z toho tak nějak pos..a začne se celá měnit jak si pán přeje a nebo to vyřeší podle sebe stylem, že si to nenechám líbit Já si dělám věci jak chci já a když měl chlap s tím problém, tak jsem mu to i oznámila, že chci aby to šlo podle mě a problém nebyl. Samozdřejmě to nemyslím tak, že bych nedala partnerovi prostor, ale když s něčím nesouhlasím, tak s tím prostě nesouhlasím..

Já vím ale pokud se na té výchově neshodnete, tak ty hádky asi bohužel nezmizí. On má svojí výchovu a ty svojí. Asi ti nezůstane nic jiného, než dělat toho anděla strážného..

Reaguji na EleanorWoods:
Ach jo, nejhorší je, že jemu něco vadí, ale neřekne, jak by to chtěl řešit a jen poslouchám a ty děláš špatně to a to.. a já už ani nemám sílu to řešit, nebaví mě to, je to furt dokola
Když se s ním chci bavit a mám rozmyšleno o čem se bavit a co říct, tak se bavit nechce, protože přijel z lyží a je unavený. Když se chce bavit on, tak zas nevím, co mu na jeho otázky odpovídat.
Jak já bych se sbalila a aspoň na týden někam vypadla. Jsme spolu skoro rok fakt každý den, po novém roce jsme si našli rozdílné koníčky, on chodí na běžky a já s kámoškou cvičit, ale přijde mi, že nás to akorát víc odcizilo.
Jinak náš problém stále nevymizel a já si už nevím rady, jak to řešit. Včera jsem už koukala po podnájmech, ale hodně mi na něm záleží a nechci se jen tak vzdát.

Reaguji na JájinkazLB:
Můj názor je, že přítel neví jakou roli v "rodině" zastává. Ty mu (možná nevědomky, nechci Tě soudit) předhazuješ, že dcera je Tvoje a on v podstatě nemá do výchovy moc co mluvit. Tím pádem se cítí jenom jako váš sponzor (dává lásku a peníze, ale mluvit do toho nesmí).

Nebydlím s Vámi, takže nevím, jak to v rodině máte, takto to na mne ale působí z nestranného hlediska

Reaguji na froolish:
Já samozřejmě nevím, jak on se cítí, ráda bych to věděla, ale on není zrovna ten typ, co by mluvil o svých citech..ze začátku mu vadilo, že bydlí s "cizím" dítětem a svoje vidí jeden den v týdnu. Naštěstí se s bývalou ženou dohodl a jeho dcera u nás bývá cca 3 dny v týdnu.
Když já se snažím, ale jemu přijde, že ne.
Já na chování svojí dcery vidím pokroky, ale když je nějaký čas všechno v poho, tak přijde zas jedna chvilka, kdy se ona na něj zamračí, nebo něco a je zas po všem, hned se zapomene na to, že to bylo OK a je vše zase špatně.
Jednou má názor, že mi chce ve výchově pomoct, po druhé zase říká, že jí nebude dělat tátu.
Jak jsem už řekla, mezi námi není žádný problém, proto nechci vztah ukončit. Jen jak změnit to, že po dlouhé době, co k němu dcera neměla autoritu, si on už k ní nemá asi zájem najít cestu je v tomhle jak malý dítě - když ona se k němu bude chovat zle, tak on nemá důvod ji mít rád..

Toto si myslím, že bude problém, i když říkáš, že

tak i přesto bych se ho na to narovinu zeptala a ujasnila si pravidla hry a vynutila bych si jejich dodržování.

Jinak si nemyslím, že by Tebe a dcerku neměl rád a neposílala bych ho hned k šípku. Asi má v tom rodinném životě trochu hokej, je to prostě jenom chlap

Reaguji na froolish:
Já bych chtěla žít jako normální rodina, nikdo nechce, aby dělal tátu, ale myslím si, že když žijeme společně, tak má on právo mluvit do výchovy mé dcery, stejně jako já mám právo mít výhrady k jeho dceři, ale musí s oběma mluvit stejně.
Když něco vytkne svojí dceři a ta se rozbrečí, tak ji začne utěšovat (a omlouvá ji tím, že je citlivá), kdyby se rozbrečela moje, tak ji pošle do ložnice, ať se uklidní a z tohoto důvodu mi vadí, když kárá moji dceru za něco, za co by svoji nekáral. Moje je o 1,5 roku mladší.
Nevím, jak by to vypadalo, kdybychom si měli všímat a starat se každý jen o to své dítě...to nejde a přišlo by mi to hloupý, že bych se starala jen o svoji! Já zastávám normální funkci ženský v rodině a on chlapa, já děti koupu, dělám jeho dceři svačiny do školy, připravuji jim oblečení atd.. Vždyť on ani neví, které oblečení je které holky , a on nás zas většinou rozvozí po školách, vezme na výlet, občas uvaří..
Jo jo, myslím, že nějaká diskuze to nevyřeší, ale aspoň si můžu srovnat svůj názor díky těm vašim a budu vědět, co po něm chtít

Netrap se tím, je to pravděpodobně ještě nevyspělé dítě, které ani neví, co je správné, co se sluší a hodí, že takhle se to dělat nemá a myslim, ze takového člověka ani nedokopeš k tomu, aby se ti za tohle omluvil, podle toho co píšeš, nemá moc slušnosti a snad ani zájem něco napravovat, bude to tak dělat, dokud pořádne nenarazí, určitě nejsi první ani poslední holka kte které se tak zachoval a nejlépe uděláš,když to hodíš za hlavu, psát mu nebudeš a když už ti napíše, tak dělat,že je ti lhostejný, přece jsi ženská a nebudeš čekat na to, až on si usmyslí, že jí už nechce a chce zpátky tebe