Skvělý přítel, špatný milenec, může to klapat?

o tomhle to podle mě vůbec není! Já jsem ve velkém městě a jsem furt singl, všecky kámošky, které zůstaly v naší vesnici jsou šťastně zadané, většina má taky už děti.
Když nežiješ někde úplně úplně na samotě, tak to spíš je o člověku než o tom jestli je na maloměstě nebo ve velkoměstě takže toho se neboj.
Mě třeba známý radí ať jdu na zkušenou do zahraničí, dokud nemám žádné závazky.
To by tě nelákalo? Zkusit žít třeba rok dva v cizině?

Reaguji na LaArdilla:
Četla jsem tvoje příspěvky a nepokrytě tě obdivovala, že ses rozhodla rozejít se s někým tak brzy po zjištění nevěry. To mě to trvalo 5 měsíců a to jsme spolu byli necelé dva roky. Z toho jsem těch 5 měsíců věděla, že mě podvádí. A měla jsem ty podobné strachy jako nicocoletka . Já jsem ale měla s přítelem úžasný sex, jeden z nejlepších v mém životě (a můj věk začína číslem 3 už víc než rok ). Kdyby to v sexu neklapalo, neváhala bych asi ani chvilku. Ale musím říct, že od rozchodu se mi dějí samé pozitivní a hezké věci (jen v tom sexu to zatím trochu skřípe, ale je to zatím dva měsíce a věřím, že se brzy někdo ukáže). Rozhodně bych si ale na dlouhodobý vztah nenechávala nikoho, s kým se v posteli necítím dobře. Počkám si na někoho, s kým to bude klapat po všech stránkách (psychicky i fyzicky), protože jen takový vztah má šanci do budoucna.

Děkuji Ale i tak je to hodně těžké, hlavně když vidím smutné oči našeho psa. Nemohla bych tady být s někým a čekat, jak se rozhodne a přitom vědět, že jezdí za ní. Beru to jako šanci pro sebe.Horší je asi pocit, že tady teď budu v domě sama, a když se něco rozbije, tak nevím, co budu dělat a mám trochu strach, jak to utáhnu finančně. Jako utáhnu, příjem mám naštěstí na zdejší poměry celkem dobrý, ale i tak úvěr je vysoký. Holt teď nebudou žádný nákupy.

Když jeden nechce, tak to nemá smysl!

asi nemáš teď jinou možnost, než si najít milence, podle mě k tomu stejně dojde aniž bys ho nějak vyhledávala. Jen asi nebude snadné ukočírovat to tak, aby to vůbec nijak nezasáhlo do vašeho vztahu s manželem. Tvůj muž ví, jak moc po té stránce strádáš? Nenapadne ho to, nebojí se Tvých myšlenek na nevěru?

Reaguji na LaArdilla: To je dobře, že jsi napsala Jsi moc statečná! Teď, když už jsi v téhle fázi, tak Tě čeká spousta hezkého. Pocit soběstačnosti a svobody bude po pěti letech příjemně osvěžující a naplňující a čekají Tě pořádné orgie To by mě do toho rozhodnutí také motivovalo. Pořád se ale bojím ztratit člověka, který mi tak sedne ve všech ostatních věcech, takový druhý už nemusí být..asi ani nebude..i existenční stránka mě straší. Mám zhruba prům.plat a nájem v naší lokalitě spíš vyšší.Ráda bych byla samostatná, ale ve dvou se to prostě líp táhne.. Držím Ti palce, aby jsi co nejdřív našla to svoje štěstíčko!

Reaguji na LaArdilla:

hodinový manžel, rodina, soused... určitě si poradíš i Ty sama se spoustou věcí, které jsi do teď přenechávala přítelovi.Až ta konkrétní situace nastane, vždycky někoho najdeš. Mám kolem sebe dvě mamči samoživitelky, nějak se to udělá.. a za nějaký čas si to tam sám vošéfuje nový pan domácí

no tak to bych strašně ráda! Láká mě to už od střední, upustila jsem od toho, kvůli lásce.. Teď už mám tahle vrátka asi zavřená, mám pejska a základy AJ a NJ od školy ty tam. Jak o tom přemýšlíš Ty? Chystáš se někam?
Ráda bych si dodělala nějakou školu po maturitě (trošku delší pauza byla ač nejsem studijní typ a vůbec ale vůůbec se mi nechce do učení, pořád mě i ze sna budí, že nemám nějakou školu. Nebo aspoň kurz a rozjet živnost.. mám v oblasti "kariéry" velké roupy, to mám ..jenže po případném rozchodu budu řešit ten nájem a do takových akcí se pouštět by byl asi hazard. Rodiče by mě bohužel nějak finančně podpořit nemohli.

to je těžký po něm chtít nějaké praktiky, když se mu spíš celkově nechce, viď? Vybavuji si, jak mi vyprávěla kamarádka, že měla přítele, který to moc nepotřeboval, ona je dost velká náruživka Takže to bylo tak, že ho sama pořád přepadávala, každé ráno na něj vyskočila a všechno si musela "odpracovat" ona Ale jí to snad ani netrápilo, ona mi o tom prostě jen tak povídala.. a pak i o jiných vztazích a co vztah, to pokaždý jiný milovník

Nedala bych to.. když už mi má chlap vyhovovat do života a měl by být i tátou mým dětem, tím pádem mým "celoživotním" partnerem, musí být skvělý i v posteli, přece jen je to důležitá stránka vztahu.

Děkuji, já Tobě také

Kde bydlíš, jestli se můžu zeptat?

Rodiče mám 120 km od sebe, bratra teda 20, ale ten má svou rodinu a ne moc času. A sousedi, to je kapitola sama pro sebe. Jeden, sousedíme přes vjezd, je už starý, někdy sice otravný, ale pomůže. A druzí sousedi, bohužel přes zeď, s těmi je to boj. Když jsem se pouštěla do rekonstrukce, tak mě soused dokonce napad. A to byl tenkrát u toho ex. Tak tady se teď spíš bojím, aby zase s něčím nepřišli.

Věřím tomu, že pokud si s tím člověkem nesedneš v posteli, tak to neznamená, že bys nemohla najít někoho, s kým si sedneš jak v té posteli, tak i duševně. Už jsem to tak měla u jednoho ex. Ve všech směrech to bylo skvělé, jen jsme byli mladí a on nevěděl, co chce. Teď už to sice ví, ale já už jsem zase někde jinde
Ty peníze, to je taky můj největší strašák, ale prostě věřím, že to zvládnu. A kdyby bylo opravdu nejhůř, tak snad si mám kde půjčit, třeba rodiče. Ale mám ve svém domě v patře byt, který pronajímám. Teď jeden nájemník skončil, tak snad zase někoho najdu. Jen je horší sehnat někoho spolehlivého, platícího, slušného.

Na to je podlemě nejlepší se zeptat kamrádů Naši pronajímají kolegům z práce a je to naprosto bez problémů, zato děda má byt v Praze a má co dělat, aby z nájemníků vytáh peníze a to jsou to slušní lidé, ale prostě na to nemají... Ovšem tohle je už dost OT

Já osobně jsme se do takovéhle situace ještě nedostala, ale asi bych s ním zůstala a šla bych třeba sama za sexuologem, ať mi poradí jak na něj
A holky nezkoušeli jste třeba přivázat mu ruce k posteli, a že by jste si to protentokrát okočírovaly samy a třeba by se mu to taky zalíbilo?

Nebude to fungovat. A problémem není jen to, že "si nepřijdeš na svoje", což by mělo fungovat i v jiných oblastech, než jen v sexu, ale hlavně to, že se nedokážete domluvit, vyladit, že asi není chemie. Po těch zkušenostech, co mám, si myslím, že bez chemie, respektu a komunikaci to nepůjde.

Jinak taky jsem měla takového, kterému se s moc s předehrou nechtělo párat, a když už mi udělal po vůli, tak bolo takové... nevím, vydřené? Jinak skvělý přítel. Tak ten už není a zpětně vidím, že je to tak dobře. Teď mám konečně přesně to, po čem mi srdce pištělo.

Někde už to tu bylo řečeno....Jsou muži, kteří neumí sex.....nebo nechápou, že je to o obou aktérech, prostě někteří na to nejsou a nic víc z nich nevymáčknete ani po rozmluvách a všech možných pokusech ho "převychovat".

Po třech letech, kdy konečně vylezl s pravdou ven, že mu to nešlo nikdy, se objednal k urologovi, tam byl několikrát, nic špatného na něm neshledali. Loni jsme byli spolu u sexuologa a to teda bylo o ničem, protože jsem z toho pochopila, že je to vlastně asi moje chyba a že ho mám povzbuzovat a být trpělivá a máme cvičit. A co jsem asi ty tři roky předtím dělala?

Ale kde tu trpělivost brát, že? Z čeho čerpat, když je to tak dlouhodobé a bez pokroků..
Budeš mít SZ

to čubrnim tak buď jsi dokonalá psychoanalytička nebo máš hodně podobnou zkušenost.. Jak jsem to tak složitě opisovala... možná že tohle je výstižný popis z jiného úhlu. Nebo se v tom taky už hrozně plácám

tohle se snad ještě teď bojím přiznat, prostě mi to připadá zvláštní, protože když člověk objevoval svoji sexualitu v těch patnácti letech, tolik jsme toho napovídaly s kamarádkama, ale i s klukama.. vždělávali se v té oblasti víc než v jakémkoli předmětu ve škole a těšili se na to a obávali se toho ..a když mělo dojít jen na první pusu, jak se člověk bál, aby "uměl skvěle líbat" ..a jak mu záleželo s prvníma láskama na tom, aby udělal toho druhého šťastným a experimenty a vtípky... Tak jakto, že někdo přes všechno tohle nepochopí ani během desítek let, že je to o těch dvou aktérech? a že i žena má "čudlíky" a potřebuje mít z toho to svoje, jakto?
To se pak hrozně doma diví, kde mají tu dračici z období poznávání a u piva si s chlapama přitakají, že to po nějaké době doma vždycky stojí za ***, jak už na to ta jeho není a nikdo se nemůže divit, že bude hledat jinde...
Ale asi to těmto fakt nevysvětlíš...

No právě. Já celou tu dobu trpělivá byla, povzbuzovala ho, různě vymýšlela, jenže to prostě nejde pořád, když výsledek nikde.