Skvělý přítel, špatný milenec, může to klapat?

To není o tom, že líbá blbě, člověk si prostě s tím druhým nesedne...ten druhý tě nepřitahuje, "nevoní" ti. Já zrovna teď řešila něco podobného, byla jsem na pár schůzkách s hrozně fajn klukem, milej, hodnej, hezkej, vtipnej...ale prostě mě nepřitahoval, neměla jsem vůbec žádnou touhu ho vzít za ruku nebo mu dát pusu, takže jsem mu musela dát najevo, že to mezi náma fakt nepůjde. Já tam prostě musim mít tu přitažlivost, jinak to může bejt jen kamarád.

Bohužel asi ne.. Nejdřív jsme si docela dobře vystačili s takovou tou živočišnou touhou, ale tak nějak zklamaná jsem byla už z toho našeho poprvé ..a pak taky a pak taky.. říkala jsem si, to je ze začátku, to vypilujeme...a ono to mělo úplně opačný trend

to si myslím, že je úplně v pořádku, s tím se i ztotožňuji... jestli pak udělá i to, co mu nevadí a je jen pro tvoje uspokojení. Můj přítel bohužel se bohužel na moje uspokojení téměř neohlíží. Trví, že jo, že se bude snažit, ale činy jsou pořád stejné..

Děkuju! To jsou hodně dobré myšlenky! ..které teď potřebuju.

to jsem si sama vyzkoušela ..až na toho ženáče, se kterým se počítá, vzhledem k věku a vztahům v okolí Bridgetka hadr no

Chodobko, děkuji mooc Někteří, a není jich málo, mi odpočítávají dny do třicítky, kdy už na prvorodičku budu opravdu stará! ale také se ještě mladě cítím

takové myšlenky už právě probíhají. Vážím si ho moc jako člověka, proto se s tím trápím o to víc a takhle to řešit nechci.. ono by to bylo z bláta do louže ..si myslím

Hmmm, tak tady teda těžko radit, to je prekérka... obávám se, že se to dlouhodobě vydržet nedá a když ti přeběhne přes cestu někdo, kdo nabídne hezký obyčejný objetí a pohlazení, tak utečeš. Vždyť my ženy jsme takové tulivé bytosti, co potřebují tyhle něžnosti.

A držet vztah jen rozumově také nejde. I když chápu, že zase jiní nemají přednosti, které má tvůj partner...je to vážně těžké. Nicméně souhlasím s příspěvkem výše, že se hůř odchází ze vztahu, když jsou děti, svatba...a pokud už ti to vadí teď, tak co bude za pár let..Zkusila bych s ním o tom mluvit, pokud se ale nesnaží to nějak zlepšit, tak bych asi odešla....Nevím, je to těžké. Ale držet vztah jen rozumem také nejde.

Reaguji na katula: No to já si právě nemyslím. Já o takovém nikdy neřeknu, že by neuměl líbat, jen že si nejsme "souzeni" Některému už třeba také nemuselo vyhovovat, jak já líbám, nebo to třeba kluci ani tak neřeší, nevím.. Ale já prostě hledám tu harmonii, kdy se zatetelím v duchu a vše kolem jako by se zastavilo. Takové to klasické filmové. Ale někdy s někým to prostě takové není a mě to nutí přemýšlet při tom a to mi vadí. Prostě když mě něco nutí myslet při líbání... nevím, dle mého je to už od začátku zbytečné. Uplně stejně bych to dokázala srovnat u sexu. Jsem holt tipický býk a mám svou hlavu.

Když ti voní,ještě bych tomu nějakou šanci dávala.. ale abys nedopadla jako já
Každopádně, co o něm píšeš, to z ní úplně super..být ve společnosti takového člověka..
K někomu, jako byl ten Tvůj bývalý se teď v myšlenkách upínám ...ale právě! že mám také zkušenost s úžasným milencem, který se ale citů dost bál..To je pak taky absťák

No to jsi přesně vystihla!

Nějak si nedovedu představit, že sobecký chlap, kterému jde každý den o to, "udělat si honem dobře" bez ohledu na to, co z toho máš ty může být tak neuvěřitelně skvělý ve všech ostatních aspektech. Tady totiž nejde o to, že na ten sex "není" , to by jej nevyžadoval

.

Řeším naprosto ten samý problém!
S mým dlouholetým partnerem to je přesně jak popisuješ Ty. Sedíme si jako lidé, rádi spolu trávíme čas, máme společné zájmy,přátele a hlavně mě dokáže rozesmát jako nikdo jiný! Ale sex mě už dlouho neuspokojuje První dva roky to bylo naprosto super, vášeň, chtíč, sex i několikrát denně. Jenže pak to nějak vyprchalo a mě se to s ním už vůbec nelíbí
Mluvíme o tom, ale on vždy argumentuje tím, že to něžně prostě neumí. Opravdu se snaží, někdy až moc, ale není to pro něj přirozené takže to bývá taková křeč, že jsem pak ještě víc špatná.
Bojím se, že do budoucna to bude narůstat a zhoršovat se. Fyzicky mě už moc nepřitahuje, začínám koukat po jiných. Takže otázkou je, jestli zůstat se super chlapem co nevyhovuje v posteli a najít si milence Nebo se rozejít, projít si tím těžkým porozchodovým obdobím a bojovat s tím jak vyřešit bydlení, jestli si ještě najdu partnera pro život když už mi je 29, taky ztráta společných kamarádů, pocity osamělosti...
Není to jednoduché, souhlasím s tebou. Držím palce ať se rozhodneš správně a dej nám pak vědět

Jj, né že by na to nebyl..je na to až tolik, že jsem ztratila motivaci ho jakkoli svádět, o to víc, když z toho pro mě kouká jen jeho uspokojení..
O té rychlosti mi tvrdí, že s tím nic nenadělá.
Když se o něco pokusí, tak to i třeba bolí, musím ho snad pokaždé poprosit o dodržení hygieny... připomenout, že je fajn, když pohladí..přejede rukou jednou po zádech a mám mu vysvětlovat, že může ještě jednou a kdekoli?
Voní mi, fyzicky mě přitahuje...ale jak na to má dojít, je všechno špatně..

neuvěřitelně skvělý asi ne ale stará se o to, abych se měla hezky. Rodina i přátelé ho mají opravdu rádi a často mi připomínají, jak moc mě miluje. Jsou činy, u kterých se nemusí pochybovat... Je tu možnost, že jednou tak jak v sexu, takový bude i ve vztahu... ale která z nás tohle riziko nepodstupuje ..raději nemyslet

Reaguji na Angelin: no tak ne, že by mě těšil něčí problém, ale jsem ráda, že tu jsi a že jsi mi napsala! Já si připadám jak marťan, nechci ho shazovat popisováním intimních záležitostí před nejbližším okolím a tak se s tím peru sama v sobě.
Když to takhle popíšeš Ty, mám pocit, jak strašně je to jasný...časovaná bomba..
Myslím, že je jen otázkou času, kdy se do cesty připlete nějaký Don Juan a budeme jen doufat, že si v novém vztahu nevyměníme role..
Vzpomínám na slova zkušené sousedky Vždycky si holky vemte toho, kterej vás chce víc..
I Ty dej určitě vědět, jak pokračujete!

No, neměla jsem původně v plánu to tady vůbec přiznat, ale je tady ještě jedna "maličkost", která mou situaci dělá o dost horší. A to, že jsem si ho před dvěma měsíci vzala prostě jsem se nechala ukecat.
Jsme spolu už skoro sedm let a vše ostatní klape. Né že bych rezignovala na spokojený sexuální život, ale nechtěla jsem opustit skvělého chlapa, kterého si vážím a dokážu si ho jediného představit jako otce mých dětí, "jen" kvůli nekvalitnímu sexu. Sex k životu patří a pro vztah je bezesporu důležitý, ale ne nejdůležitější.
Možná mě tady za to ukamenujete, ale nejsem puritán a opravdu přemýšlím nad možností najít si do budoucna na sex prostě kvalitního milence a hotovo! City a sex dokážu oddělovat, v tomhle jsem tak trošku chlap

Vztah jako takový fungovat může, jen o sexu to díkybohu není. Se mi zdá, že každá na Omlázku má pořád a neustále super sex. život, pokaždé minimálně 3x orgasmus a chlapa, který kromě toho, že to umí v posteli, tak ještě vaří, uklízí, chodí domů v 5 a ještě vydělává balík.
Vloni jsem si myslela, že tu intimitu fakt potřebuju k životu a cca po půl roce, kdy jsem měla trošku choutky, tak mě to přešlo, nevzdám se tohohle super chlapa a super táty jen kvůli tomu, že v posteli to není, co bývalo.
Společné zážitky jsou pro mě daleko důležitější než 20-ti minutovka v posteli

Jelikož vyplynula na povrch nová skutečnost, a to že jsi již vdaná ... Tak si najdi milence. Je to možná hnusné takhle naplno to říct, ale co ti jiného zbývá. Ovšem aby se ti pak sex s ním nezhnusil úplně a potom ho do té postele pustila
Pro někoho sex není důležitý, ale pro tebe očividně ano a jinak to asi nevyřešíš, očividně promluvit si s ním nepomáhá Nebo jsou ještě poradny, ale do toho se ti určitě nechce a jeho bys tam nedotlačila - nebo se mýlím?

To je jako bych to psala já, až na ten věk, který už měsíc začíná trojkou
Já se právě včera rozešla s přítelem, byli jsme spolu téměř 5 let. A jak píšeš Ty. Bylo mi s ním dobře, hodný chlap, pomohl mi s rekonstrukcí domu, zařídili jsme si to spolu, adoptovali pejska, jezdili na výlety, hráli hry, starali se o chatu, s dětma to umí, prostě nám bylo spolu opravdu dobře, ALE. Nám to od začátku nešlo v posteli vůbec, on má nějaký psychický blok a má problémy s erekcí. Na začátku vztahu jsem to neřešila, jsem si myslela, že je to tím, že je ze mě nervózní. Jenže se to nelepšilo po půl roce, ani po roce a bohužel se to nezlepšilo do této doby. Párkrát se nám to sice povedlo, ale i tak bych to milováním nenazvala. O sobě můžu říct, že jsem sexuálně zkušená dost a s posledním přítelem před tady tím to bylo takové, jak píšeš - splynutí nejen dvou těl, ale i duší, prostě něco nadpozemského. A teď nic. 5 let skoro jako jeptiška. A to jsem hodně sexuálně založená. I když jsem ho mohla podvést, neudělala jsem to a neudělala bych, na to nemám žaludek, měla jsem ho ráda (mám). Pořád jsem ho chválila, že se mi líbí, že je dole vybavený dobře, ale vůbec to nepomohlo. Svěřil se mi, že mu to nešlo nikdy. Mně se ho po třech letech podařilo dostat k urologovi a nakonec i k sexuologovi, ale nepomohlo to. Zdravotně je prý v pořádku a sexuolog řekl, že máme trénovat. Jenže já už na to neměla chuť. Dokonce jsem přestala brát antikoncepci, protože to pro mě byli vyhozené peníze. Byli jsme jako super spolubydlící, jako bratr se sestrou.
Snažila jsem se si říkat, že sex není všechno, že už jsem si užila dostatečně, ale kamáradka mi říkala, že je to blbost, že to prostě nejsem já a že to nemůže fungovat. Jenže rozejít jsme se nebyli schopní. Teď se to rozseklo samo, objevila se nová slečna, vzájemně se do sebe zakoukali, takže jsme se včera rozešli a už jsem ho i odstěhovala. Sám ale neví, jak to bude, řekl mi, že je možný, že ho ta holka nechá, až zjistí, jak to s ním je. Kdo ví, třeba jim to spolu půjde, nebo to ona nebude tak řešit jako já.
Opravdu souhlasím s názorem, že pokud to v posteli neklape od začátku, tak to nebude klapat nikdy a pro lidi, co mají sex rádi, je to ve vztahu opravdu důležité. Rozhodni se za včasu, ať něčeho nelituješ a nemáš pocit ztraceného času. Rozejít se po dvou letech je pořád snazší, než po pěti. Teď jsem tady sama a bude to chvilku trvat než si zvyknu, ale sama vím, že je to tak lepší a hodně mi teď pomáhají kamarádi.
Taky mě teď čekají finanční starosti, úvěr a auto, sám expřítel se nabídl, že mi když tak vypomůže, ale prostě to musím zvládnout, i když bych měla jíst jen suché rohlíky.

no, nechci ti křivdit, ale to si myslí každý, že to zvládne, ale ono to ukočírovat tak snadné není....

Tak snadné to také není... jde o to, jestli pak budeš vůbec ochotná a schopná spát s manželem. Ona ta přetvářka není úplně jednoduchá.

No, dělej jak myslíš. Ale pokud bych si svého manžela vážila, tak bych na tohle asi neměla žaludek...Je to prostě určitá úcta vůči němu. Ale nebudu tu moralizovat, jsi dospělá ženská, tak dělej jak myslíš. Jen aby se ti to nevymklo kontrole a nepřišla jsi o něj. Když sama víš, že za to stojí.