Šišlání dospělých na dospělé

Mně osobně to připadá velmi trapné,pokud ta osoba zrovna nepromlouvá k malému dítěti.Co už vůbec nestrávím je když se dospělé osoby oslovují a zejména mě zdrobnělinou.Připadá mi to falešné.Teta mé kamarádky mě po seznámení hned oslovovala Renátko,tak jsem ji radši navrhla ať mi říká-Reni,Renčo.Od koho jediného to snesu je můj kožní,ale ten to tak praktikuje vždy a u všech a aspoň u mne docíli totální uvolněnosti a že se tam cítím hned dobře.

jsem na větvi z mé pubertální dcery - chodí piňat, v pohádkách jsou pinčendy, má plázný bíško, jde hamat, papat . . .

mi řekněte, kde tohle to slyšela, snad jí to přejde

já šišlám na svýho pesana a nevadí to mě a asi ani psoj

na lidi nešišlám ,ale zdrobněliny u svých dobrých přátel a třeba manžela taky používám , ale na to musí být povaha ke mě se to hodí já mám takovou otevřenou povahu a je to projev jakési sympatie a toho že je mám ráda, mě natom mic divného nepřijde.

Hlavně by měl každý vědět , kdy a ke komu si to může dovolit.Pochybuji , že bych to používala v práci na kolegy či dokonce na šéfa atd.

Infantilní vyjadřování dospělých mezi sebou nechápu. Byla jsem na školení ubytovaná s kolegyní (obě jsme ve věku 25-30 let, bezdětné) a ta na mě mluvila jako pětileté děcko. Vyspinkala se, šla na záchůdek, snídaňku, kde si dala čajíček a koblížek, převlékla si tričíčko a kaťata, v poledne šla na obídek, po kterém si dala kafíčko s mlíčkem a cukříčkem a odpoledne sledovala seriálek, večer filmíček nebo šla do hospůdky na pivíčko a když jí zazvonil její telefonek, kterému říkala mazlíček, vždy se hlásila achoj a pokud po mně něco chtěla, nikdy nezapoměla říct plosím a nakonec se mocinky těšinkovala domů na manžílka, kterého lásinkovala.

Chtěla bych vidět toho manžela, co tuhle kočendu má doma

Ne, ne a NE! Moc prosím... proč si to nemůžou nechat lidi na doma? Nebo někam ke kamarádům? Pochopím, když se tak mluví na děti. Co mám malou ségru, občas taky něco zdrobním... Ale co je moc, to je moc. Souhlasím s tím, že co člověk říká neznamená, co si myslí, může být falešný. Kamarádka (27) ted začala mluvit ve stylu, že "její pejsíček bude haminkat, oblečeníčko mu dá, páč je doma zimuška a Pečíček nekoupil nininkovi papínečko" :-! Mám problém se s ní bavit

Je to teď jakási móda lovánkovat a lásenkovat každýho kdo je na ráně. Moje zkušenost je, že čím víc se takhle ženský pitvořej a rozcapujou, tím jsou falešnější.

Tak to jsem se s chutí zasmála.

Mě by zajímalo, kdo takovou modu vůbec přinesl, aby se ničila čeština a hlavně mi přijde na palici, že v dětství se rodiče snaží,aby se děti naučili mluvit bez šišlání a pořádně vyslovovali vše normálně a pak dospěli, či puberťáci dobrovolně se vrací k tomuhle.

Fatouma
Moc dobrý téma.
Z přeslazenýho vyjadřování některých "kočiček" mě bolej zuby a na tyhle patvary slov jsem si vypěstovala silnou alergii. Dlouho jsem si myslela, že se takhle vyjadřujou jenom "hloupoučký slepičky", ale byla jsem vyvedena z omylu jednou notářkou, co přede mnou v kanceláři oslovila svoji kolegyni "broučku". Tahle trapná mluva se tady šíří, jak nakažlivá nemoc.

tamaris

tak Broučku a Beruško bych ještě snesla, kolegyně v práci hovoří o holčičkách - jiné kolegyně ve věku cca 50 let, dává si čajíček a kafíčko a svačinku, potřebuje náhradní sklíčko a slevičku . . . přijde zákazníkovi zbožíčko a fakturka, světýlko nebo lustřík, no, ještě, že s ní nesedím v jedné místnosti

už vídím, jak jdu na berňák a říkám, tak du daničku a penálko z toho přiznáníčka vám zaplatíme na účtík

Možná v rámci všeobecného omlazování přijímá starší generace manýry teenagerovský subkultury

Tak to já si ji představit dovedu, chodím s ní do práce . Mnó, tak úplně zlá možná není, ale trpí neuvěřitelnými (a neuvěřitelně častými) výkyvy nálad. Když má "dobrou" náladu, tak "se chodinká napapinkat na obídek, a tam se setká s kolegyňkama z minulý prácičky". Já s ní na ten obídek nejdu, protože se mi po vyslechntí týhle (a podobných vět) chce vždycinky zvracínkovat. Uf.
Jo a děti nemá, ani nikdo z jejích příbuzných nebo kamarádek, pokud vím... Jo a když má náladu špatnou, tak ani neodpoví na pozdrav. Hotový pokládeček, tahle kolegyňka!

Ať si přeci každý mluví jak chce. Nikdo z nás nemůže vědět, proč to ten dotyčný dělá. Moje mamka tak například řešila špatné životní období. Svým šišlání jakoby zlehčovala celou situaci. Samozřejmě, že ne ve frontě na chleba)))). Mně osobně to přijde roztomilé a ti lidé určitě nejsou falešní /asi ne všicí/ , jen určitým způsobem vyjadřují svůj postoj k životu. Já jsem od narození)))) prdlouš))). Nevím, proč bych si měla připadat trapně, když používám zdrobněliny nebo šišlám. Dyk vo nic nejde)))) Je to sranda, blbnutí. Ale jak už jsem psala, na úřadech bych to asi nezkusila))))))))))). Navíc, každý jsme ujetý jinak a jak už tady někdo v úvodu psal, jsou na světě i horší věci)))) Proč se zabývat takouhle pitominou?))))))

Tak minulý týden se mě kolegyně (či kolegyňka?) ptala: "A pšijdeš se za náma napapat? Pšijď, jó?" Už jsem to nevydržela a řekla jí, že nám ani jedné nejsou dva roky a požádala jsem ji, ať na mě nešišlá, že jsme v práci a ne v jeslích. Byla pak trochu zaražená, myslím, že svoji mluvu nezmění, ale vůči mně to snad omezí.