Scházet se dál s kamarádkou i přes její negativní postoj vůči mému partnerovi?

Z toho mi příjde jasné, že žárlí a nepřeje ti hezký vztah. To by mě od kamarádky mrzelo.. A asi bych se s ní scházela mín, tkž v tvém případe - 2x/měsíc - Ok Kdybych se s ní sešla tak bych asi nemluvila o příteli, nic ji neříkala, bavila se o jiných věcech

Řekla bych, že je více než jasné, že tvojí kamarádce prostě vadí, jak vám to klape, přitom to mohla mít ona. Je to celkem smutný, když se vy dvě máte rády, ale v životě to tak hold někdy chodí, že jak jde o chlapa, tak jde vše ostatní stranou. Tohle by mi asi vadilo a dost by to to kamarádství natušilo, u vás už se zřejmě tak stalo, když přemýšlíš nad tím, zda se s kamarádkou scházet dál.. Jednoduše bych si s ní promluvila, řekla jí na rovinu co se ti nelíbí, ale že ji nechceš ztratit. Uvidíš, jak bude reagovat. Já osobně bych tedy dala přednost fungujícímu vztahu s přítelem, kord, když to s ním vidíš na dobrou budoucnost, než na závistivou kamarádku. Zřejmě to už zase tak super kamarádka nebude...

Taky ale chápu tvojí kamarádku, že jí to třeba mrzí, že se tenkrát rozhodla špatně a teď se nemá dobře. To ale není tvoje chyba, to byla její volba...
Jestli se s ní prostě chceš stýkat dál, nemluv o příteli, neříkej jí vaše společné zážitky, a třeba bude klid..

žárlí, na to jakého máš přítele,co vše spolu podniknete a nejvíc na to, že jsi štastná zatímco ona ve vztahu ne. Možná si uvědomuje, že mohla být na tvém místě a mít to co ty. Nejspíš nemá cenu se před ní bavit o příteli. Scházet bych se s ní scházela, ale možná schůzky trošku omez. Ať nejsou tak často. Třeba si pak uvědomí, že se nechová zrovna nejlíp.

Být tebou tak bych si s kamarádkou promluvila narovinu, přímo z očí do očí jí řekla to co jsi tu napsala a zeptala se co jí tak moc vadí...přiznala bych,že mě to od ní mrzí ale, že jsi s přítelem šťastná a pokud se její chování nezmění tak už asi nebudete moc být kamarádky....Prostě žárlí a zavidí jak plánujete, podnikáte spolu výlety + tam hraje roli i to, že ho mohla mít ona a být s ním šťastná...místo toho seš na jejím místě ty...

Sice tu všichni radí ať se s ní nebavíš o příteli ale mě se to zdá divné....tohle podle mě není kamarádka když ti závidí...Je snad normální, že mluvíš o svém životě jehož součástí je tvůj přítel...a pokud se vídáte jen 2x za měsíc (což není moc) a ona i přesto dokáže být jedovatá místo aby byla ráda, že tě vidí...?? Co když se s přítelem nepohodnete, něco nevyjde...to aby ses bála,že se ti za zády bude smát a radovat, že se ti konečeně něco nedaří....Založila jsi téma takže tě to evidentně mrzí a trápí...pak se mi zdá jako dobré řešení promluvit si....možná si kamarádka ani neuvědomuje,že to takhle vnímáš....Mimo jiné pokud s ní hodíš řeč tak podle reakcí uvidíš jestli za to přátelství stojí (může se omluvit a nebo říci, že to tak nemyslela....a nebo se může urazit...odejít)
Taky by mě zajímalo jak se s ní bavíš o jejím příteli...pokud jí třeba radíš rozchod a že nemá dobrý vztah či srovnáváš se svým partnerem...může to brát jako útok, jako, že se jí nedaří, tobě ano a tak ti to vrací útokem na tvého přítele nevím....to už jsou jenom moje dedukce....Promluvte si spolu

Holky, díky za názory.

Právě tohle mi taky přijde divné. Přece když má člověk opravdovou kamarádku, může ji říct vše, to znamená mluvit i o vztahu. Neřekla bych, že o tom mluvím pořád, to rozhodně ne. Ale někdy prostě řeknu: Jo, byli jsme v sobotu tam a tam a tam jsme dělali to a to. To je přece normální se o takových věcech s kamarádkou bavit, ne? A o jejím příteli jsem nikdy škaredě nemluvila. Když bylo mezi nima vše OK (to znamená, že spolu aspoň komunikovali) neřekla jsem proti němu ani slovo. Akorát když jí něčim ublížil, tak jsem na to řekla svůj názor. Ale nikdy jsem neřekla rozejdi se s ním. Vim, že si stejně udělá vše podle sebe. A na co pak mít kamarádku, se kterou se sejdu, ale nemůžu před ní mluvit vlastně o tom hlavním, co v mým životě je? Vždyť já bych řekla, že kamarádky probíraji většinou hlavně chlapy Nevím, jestli mám na to říct jí to narovinu. Třeba to moc řeším. Spíš už asi o příteli nebudu vůbec mluvit...

Právě, že jinak si rozumíme. Sice máme občas na věci jinej názor, ale tak to bejvá. A hlavně jak se známe už dlouho, tak prostě máme takový svoje srandičky, znáte to. Fakt by mě mrzelo to všechno zahodit...

Reaguji na Marlinka: Jasně, na to kamarádky jsou ale jak se zdá ta tvoje "opravdová" tohle snáší špatně a sama to vidíš tkž bych tohle téma o příteli omezila na minimum..

Já bych spíš omezila "přátelství" s kamarádkou.
Když je Ti dobře s přítelem, tak buď s ním a na ní se vykašli.
Takhle se totiž kamarádky nechovají!

Taky si říkám, že vlastně když jí nemůžu povídat o tom, co mi dělá radost, tak to asi nemá smysl. Hodně jsem se teď sblížila s jednou holčinou z práce a s tou můžu mluvit o všem, protože ona to má s přítelem podobně jako já, takže nemá důvod závidět či co. Uvidím, s tou původní kamarádkou se zkusím ještě sejít třeba zase za měsíc a pokud to bude pořád to samý a budu z toho mít špatnej pocit, asi naše setkání omezim. Díky za vaše názory, chtěla jsem si jen ověřit, jestli nejsem moc vztahovačná

Reaguji na True:
souhlasím
Reaguji na Marlinka:
Já si neumím představit jak bych omezila komunikaci ohledně přítele....Podle mě je normální se s kamarádkou bavit o všem...pokud před ní něco nemůžeš říci pak to není "opravdová " kámoška....Co až s přítelem budete bydlet společně a jednou mít děti...on tvoří a bude tvořit velkou část tvého života...pro mě by bylo těžké o tom nemluvit. Případně bych ji brala jen jakou takovou normální kámošku...se kterou občas pokecáš a tu opravdovou hledala jinde...stejně se zase tak často nevídáte.

To mě přijde divné...pokud jste byli tak dobří přátelé tak bych si to nenechala zničit...prostě bych řekla co mi vadí....Člověk si to kolikrát ani neuvědomuje...No nepřijde mi to jako dobré jednání....Opravdoví přátelé jsou od toho,že jim můžeme vše říct a kteří třeba i naši kritiku vemou a neurazí se....

Ale já o něm vážné nemluvim pořád a už vůbec nemluvím o tom, jak je skvělej. Když jsem s kámoškou nevim, třeba 3 hodiny, tak jestli o něm mluvím max. 10 minut celkově tak je to moc. Prostě občas to vypline z téma rozhovoru, že k tomu mám co říct a týká se to i mého partnera. Ale rozhodně ho nevychvaluju před ní do nebes a nevytahuju se na ní, už proto, že vím, že spolu kdysi něco měli. Ona mi taky vypráví o tom svým a když o něm řekne něco hezkýho, tak se dál vyptávám a mám zájem, ale ona očividně ne.

Ale to člověk vycítí, jak to ten druhý myslí, obzvlášť, když se s ní znám už nějakých 18 let.

Přesně tak to cítím a nezdá se mi, že by na tom bylo něco špatnýho.