Rozmazlený přítel

Já vaařím, jen když mám volno a jsem doma, jinak co si partner najde, to jí. Většinou se dokope si tak namazat chleba. Večeře nedělám, jíme zbytky od oběda - oběd se mi povede většinou tak v pět Když chodím do práce tak v případě hladu restaurace, vracím se domů kolem deváté a to už fakt hrnce nevytahuju.
U bývalého, ketrý byl zvyklý na svíčkové od maminky jsem rok dělala, že neumím vařit. A tak vařil on, nebo se něco koupilo Služku nikomu dělat nebudu, udělala jsem to v manželství a pán pak nehnul doma ani prstem, teď to máme tak, že já vařím - on uklízí.

Není to jen pro Lejlaaa jen jsem použila její text k tématu.
Mám 24letou neteř,umí uvařit špagety,vajíčka na tvrdo,umí míchaná vejce a zvládne nakrájet zeleninu do mísy,kterou podává jako zeleninový salát...kydne na to tuňáka z konzervy,když se chce hodně odvázat ovšem taky tvrdí,že ona teplé jídlo nepotřebuje,vaření jí nebaví,není otrokem kuchyně,prostě uvařit neumí,ale je lepší dělat že nechce.........ono schovat vlastní "neschopnost" za to,že nejsem otrok a chlap je rozmazlený z domova je jednoduché.Nikdo se nenarodil jako kuchařka,ale pak se nedivte,že pánové chtějí jíst,když vám stačí cottage sýr,jim určitě nene.

Chlap,který po sobě nic neuklidí a dělá nepořádek je rozmazlený bordelář,ale ten který chce jíst je normální to je běžná potřeba.

Já tedy doma nevařím vůbec. Máme to doma hozený opravdu naopak. Přítel vaří - jeho to baví a fakt to dělá sám a líp, než já. A já zase uklízím a spravuji věci, topím v kotli, řežu dříví na cirkulárce, kde si on ufikl napoprvé prst. Prostě jsem z vesnice, takže obstarávám barák a on z města vaří. Já tedy peču a aby se neřeklo tak sem tam i uvařím. Ale fakt to máme naopak a vyhovuje nám to

Nebudem tady řešit, jestli někdo vařit umí, nebo ne, to je taky dost subjektivní. Jde spíš o to, jestli to dělat chceš, nebo nechceš. Já to prostě dělat nechci, protože z několika názorných případů vidím, jak to dopadá, když žena chlapovi jen podstrojuje, ten neumí ani poděkovat a nakonec se to všechno obrátí proti ženské. Obědy o víkendu jsou pro mě samozřejmostí, pokud teda nedoveze tchýně, což mě točí do maximálních otáček. O víkendu si chci uvařit sama a to, na co mám právě chuť a ne to, co mi bude přivezeno.
A ano Laky, máš pravdu v tom, že učený z nebe nespadl a těžko můžem my mladé konkurovat vám, maminkám mamánků, které vaří desetiletí. Mě by to ani nebavilo konkurovat tchýni, které je téměř 60, zatímco mě je 23. Možná až budu v tvém věku, dám ti za pravdu.

Tak jestli se ženská nedokáže postavit k plotně alespoň o víkendech, pak je neschopná, ale v některých rodinách prostě nefrčí denně teplé večeře, to je o tom, jak to kde mají nastavené. A není dobré tím zřádlem chlapy nějak rozmazlovat. Si zvyknou a za pár let takové péče budou reagovat jen na světlo z lednice.

Jenže u někoho zřejmě stojí štěstí domova na obsahu hrnců na plotně

Děvče zlaté,ty si snad myslíš,že mě baví žehlit,vařit,nakupovat?No jasně,že to není můj koníček taky si raděj čtu,lyžuju,chodím na kafe s kámoškama........ale co už s tím,když nechci chcípnout hlady a ve špíně chápeš jak to myslím?Když doma budem fungovat všichni stylem "nechci" tak nastane krach .

No ve 23letech jsem fungovala už hodně podobně jako dnes jen s tím rozdílem,že jsem měla malé mimino a to jedlo kaše do flašky.

Ne to rozhodně ne....ale když se chci taky najíst tak mám uvařit jen sobě a sníst to tajně někde ve sklepě?
Děláš,jak kdyby jedli jen chlapi a ženy jsou živé z čeho?

S tím souhlasím, já pečuju o domácnost od 20 let, kdy maminka odešla, nějaké NECHCI u mě neplatí. I teď se starám o dům, který jsme si s přítelem pořídili. Ale já se teď nebavím o chodu domácnosti, což je pro mě samozřejmostí (už jsem psala v jiném tématu, že každý z nás má na starost něco). Mě jde spíš o ten princip vaření. Já svého chlapa nechci zvykat na denně teplé jídlo. Rozumíš mi? On má obědy v práci, sedí celý den v kanclu, takže to není ten typ muže, který se za celý den nezastaví a je rád, že přijde domů a má na stole konečně teplé jídlo. To bych k tomu přistupovala asi jinak.

Ale nepišme tady zas každá, jestli denně vaříme nebo nevaříme. Zakladatelka se ptala na něco jiného a v jejím případě rozmazleného mamánka asi není nejlepší jí poradit, že má denně vařit. Na takového chlapa se musí jinak. Tak sem s radami, baby

Rozumím tomu,že ti to přijde zbytečný "luxus" ,když má teplý oběd.
Já v podstatě vařím proto,že je to alternativa zdravějšího stylu než pečivo s něčím,kupodivu se tím i ušetří.

No pokud by mamánek nedělal nepořádek,zapojil se do chodu stylem,že bude dělat domácí práce a nebude se kolem něho muset skákat s hrnkem čaje a strkat mu vše pod nos,tak za odměnu by mohl dostat najíst

V tvém podání, v mém podání: jedno teplé jídlo denně stačí.
A za další- nechci to teď zavést a fungovat tak po zbytek života. Možná je to zdravější, ale záleží co vaříš. Pokud něco lehčího, tak ok, ale jak jsem už psala, mít maso na oběd i večeři, každý den...nechtěj pak vidět ty střeva.

Tak to u zakladatelky právě nefunguje, jelikož o stránku dozadu psala, že je zvyklý přijít domů, sednout si a čekat, až maminka přinese jídlo a pití. Nevím, jestli jsi to četla, ale v takovém případě by mě hodně rychle přešla chuť mu vyvařovat.

Přesně tento model u nás "zabral". Mám doma taky "mamináčka" a je rozmazelný až běda! S uklízením jsem to udělala jednoduše - zapřáhla ho - v rámci jeho možností /má časově náročnou práci/ - dělá určité domácí práce, většinou ty, které já nesnáším Když je třeba o víkendu doma, já taky - tak uklízíme spolu, zapřáhnu ho klidně na celý den. Když je v práci do večera - uklízí si jen kancelář v bytě. Ale samozřejmostí je, že si odnáší nádobí přímo do myčky, stele postel, převléká povlečení - když mu řeknu, prádlo, které si nedá do koše - neperu, žehlí si sám a spoustu dalšího.

No a s vařením - to mě baví - takže mu ráda uvařím, v tom si ho docela rozmazluju, nepovažuju to za ztrátu času, ale dělám to taky pro sebe. Teplou večeři dělám když se mi chce - a to je skoro každý den. Chleba s něčím nevečeříme nikdy, to maximálně k svačině nebo k snídani. O víkendu jsem milého naučila, že mi s vařením pomáhá a rád, baví ho masové recepty, krájí mi cibuli, strouhá brambory nebo mezitím vysaje celý byt

Takže za mě - hned od začátku si stát za svým, domácnost je společná, nastavit mantinely, rozdělit si práce a to se týká i vaření, když tě vařit nebaví.