Rozhodnutí, kdy mít druhé dítě

my jsme s bráchou rok od sebe, je nám už přes třicet, a máme velice pěkný vztah. Báchorky to teda určitě nejsou, že když jsou děti za sebou, tak se víc poznají, vyrůstají spolu, jsou na sebe zvyklý, ten mladší se od toho trochu staršího všechno učí, snaží se např. chodit, protože ten druhý už to umí a taky dokážou snadněji navazovat sociální vztahy hned ve školce atd. Takhle to bylo u nás.
Znám opačné případy, kdy mezi sourozenci bylo 8 a i více let, a už k sobě prostě blízko nemají, skoro se ani neznají. Mezi tyhle případy patří jak můj přítel, tak můj táta. Je to jakoby toho sourozence neměli.
Otázkou je, jaké to je dnes mít děti. Myslím, že trendem je mít děti později, spíš jedináčka, nebo děti nemít vůbec, takových holek znám v mým věku spoustu. Dneska je v tomhle veliká svoboda, už to není diktát jako za totáče, a tak je na každé z vás jak to která cítí a podle toho ať taky žije. Názory ostatních, zrovna tak můj, by vás vůbec neměl ovlivňovat. Protože když někdo bude tvrdit, že je něco lepší než to či ono, pak to platí pro toho, kdo to řekl, a ten ať si to taky žije, ale nemusí to platit pro vás. V tom vidím smysl individuality a nic by nemělo platit jako klišé.

Já mám holky od sebe přesně sedm let.První jsem měla ještě na vysoké a chtěla jsem jít po RD do práce a mít praxi, myslím, že jsem udělala dobře.Neumím si představit, kdo by zaměstnal ženskou (i se skvělou kvalifikací), která měla šest, nedejbože osm let pauzu.
Vztahy mají holky perfektní, můžu říct, že bylo fajn být doma, když šla starší do první třídy.
Upřímně můžu říct, že se mi moc do druhého dítěte nechtělo.Člověk si vybuduje určitou pozici a s ní i fin.ohodnocení a s věkem už je pohodlnější.Ale jedináčka jsem nikdy nechtěla, já jsem se sestrou od sebe osm let a i přes občasné rozpory jsem ráda, že ji mám.
Je to ale JEN na tobě, já se na druhé cítila až po sedmi letech a nenechala jsem si do toho "kecat" od nikoho-je to totiž můj život a nikdo ho za mě žít nebude.

mám dvě děti rok od sebe. minimálně poslední měsíc těhotenství a první tři měsíce s miminkem byly psycho. dobrovolně bych do toho určitě nešla, ale nějak se nám zadařilo. i když za mě: ještěže se zadařilo, jinak by asi starší zůstala jedináčkem.
teď už je to mnohem lepší (mají 7měsíců a 21měsíců), i když občas je to opravdu na blázinec. starší je strašný ďábel a hlavně hodně náročná a žárlivá. i když miminko má strašně ráda. asi spolu budou mít dobrý vztah, už teď co dělají za blbosti, ale zatím asi těžko říct.
jako ono se říká, že čím menší věkový rozdíl, tím líp pro děti. ale spíš si rozmysli ty, na co se cítíš. protože to budeš ty, kdo bude doma zavřený se dvěma dětmi.

Moc díky za Vaše názory holky. Jde vidět co člověk, to názor. Já můžu za sebe říct, že teď se na druhé necítím, manžel by do toho zase šel hned, raději bych šla zpátky do práce tak na dva roky a pak si mimčo znovu užívala, když už starší bude odrostlé. A takto jsem to měla ze začátku i naplánované. Ale je fakt, že mě trošku zviklalo okolí - rodina a kamarádky, všichni tvrdí, že je lepší mít děti po sobě, z důvodů, které jsem psala. Je pravda, že jsem měla naplánované mít další dítě později hlavně kvůli sobě, abych zase šla mezi lidi, vypadla z toho stereotypu, abych se mohla více synovi věnovat a až odroste, tak jít na druhou mateřskou. Ale právě nechci být sobec a myslet tak jenom na sebe, chci také, aby měly k sobě děti blízko a vyrůstali spolu, tak uvidíme, mám ještě nějaký čásek

našemu malýmu je 2,5 roku a když si představim,že bych teď zase byla těhotná a třeba v jeho 3 letech se narodilo další mimčo,tak mně asi vezou.Malej první půlrok probrečel,v noci vůbec nespal,já chodila jak mátonoha,tak si nedokážu představit to,že třeba druhý mimčo by bylo to samý.To by asi nespal nikdo.Vidím to na kamarádkách,co mají děti po sobě,tak jsou s nervama v háji a pak to přenášej i na ty děti.Další chci tak za 5 let,má to takhle jedna známá a ta starší se o malýho pořád stará, hraje si s ním a panuje tam fakt velká pohoda.Ale myslím,že to záleží na každým jedinci,jak se na to cítí,každej to má jinak.

akdart
Ahojky je to jednoduché řiď se svým vlastním srdcem...pokud cítíš, že na to nejsi připravená tak do toho nechoď. Radím zavřít oči a popřemýšlet nad tím co si přeješ ty sama a pokud chceš jít do práce tak jdi...třeba ti ty 2 roky v práci budou stačit a pak zjistíš, že to druhé opravdu chceš...že jsi sama připravená a že se těšíš opět na miminko a na mateřskou (tím samozřejmě nemyslím, že by ses teď netěšila ale když o tom přemýšlíš tak si asi nejsi jistá a asi by sis ráda "odpočla" v práci...prostě se na čas věnovala něčemu jinému než jen domácnosti)

Jak dlouho po sobě? Já na to šla kdysi podle knih, psalo se, že nejlepší rozdíl jsou čtyři roky, že to starší už je dost velké, aby pochopilo, že musí být na souruzence hodné, že už je dost samostatné, takže s ním nemáte tolik práce, že jste se prvnímu dítěti měly čas dostatečně věnovat a .....bla bla bla.
Ovšem taky záleží na tom, do jaké situace se ti dítě narodí, a hlavně jaké dítě se ti narodí. Dnes je jisté, že jen tak 20 % vlastností a chování dítěte lze ovlivnit výchovou, jinak prostě vše je v genech. Takže dopředu žádná nevíme, zda se nám narodí hodné, klidné dítě či drak, zda budeme z druhého dítěte úplně orvaní či zda to bude zlaté dítě, bez problémů.
No a ten věkový rozdíl, tak to třebas mně vůbec nevyšlo, protože:
Po narození druhého dítěte jsme se přestěhovali stranou "civilizace" - vše jsem měla z ruky, neměla jsem tehdy auto, takže jedno dítě jsem vlekla do školky, druhé další kus cesty do první třídy (to jsou ty čtyři roky rozdílu), odpoledne v obráceném gardu plus nějaké kroužky v centru - a vlastně na to nerada vzpomínám. myslím si, že kdybych je měla rychle za sebou, ušetřila bych si roky lítání sem tam extra pro jednoho a druhého. K tomu starší dcera nikdy neprojevila sebemenší chůvičkovské sklony, takže taky žádná pomoc.
Tak to si nevybereš. Prostě se rozhodni a jak to uděláš, tak to bude.

Ahoj,já jsem vždy chtěla dvě děti a manžel taky...Takže za mě je lepší když jsem tak 2-3-4 roky po sobě..To mladší dítko se od staršího hodně naučí a okouká...Víc si rozumí..
Já mám starší sourozence o 10 a 13 let a tedy teď máme vztahy dobré-poradí pomůžou..Ale jako dítě jsem byla jako jedináček!Mí sourozence měli své zájmy..Záviděla jsem kamarádkám a druhým dětem k sobě rovné sourozence (myslím tím rozdíl těch +-3let)...Nechtěla jsem moc bývat doma a vždy se těšila na víkendy k babičce ,kde jsem měla stejně starou sestřenici a bratrance...
Ale to je opravdu na každém jak se rozhodne a jak se na další těhotenství cítí...

Ahoj, tak já mám děti 3 roky po sobě, ted je jim 8 a 5 let, a možná jsem je měla mít spíš rok-2 roky po sobě.Syn je mazel, naprosto bezprostřední dítě, které si každého okamžitě získá.Z dcerky je automaticky ta velká holka, ale myslím, že trochu závidí bráchovi, že je menší, nemusí do školy, nemá úkoly.Myslím, že mít děti po sobě je dobré kvůli tomu, že se mezi nimi tvoří vztah, jsou si věkově blíž, dokáží si spolu hrát.V pohodě jsme to zvládli, dcera byla od 2 let bez plen i na noc, a byl prostě čas na druhé dítě.Také jsem moc přemýšlela, že půjdu do práce, ale to už bysme asi druhé dítě neměli.Pokud bych si zvykla zase na pracovní rytmus, a vybudovala si nějakou pracovní pozici,těžko by se mi bývalo vracelo zpět na mateřskou.První těhu bylo rizikové, druhé v pohodě, nebýt bříška, ani bych nevěděla, že jsem těhotná.
Děti se mají rády, máme holčičku i chlapečka, takže o třetím ani neuvažujeme.Třetí dítě by na sebe strhlo pozornost a ubylo by těm druhým dvěma.Ted právě potřebují maximální péči, nechci ji tedy dál dělit.
Jinak se svou sestrou jsme od sebe 6 let a upřímně, nedělalo to dobrotu, začaly jsem si rozumět až tak v pubertě.Sestru jsem měla ráda, bránila jsem ji,nedala jsem jí ublížit, ale když ona si hrála s panenkami, já měla úplně jiné zájmy.Myslím, že ted si rozumíme úplně nejlíp.

Můj bratr je od 12 let mladší a sestra dokonce o 18 let. Je mi 19 let. S bratrem si nerozumím vůbec, dělá mi naschvály a sestra je ještě maličká, ale ráda si s ní hraju.

akdart
pořiďte si druhé dítko až se na to budete oba cítit, hlavně teda ty,přeci jen ženská si to miminko musí 9 měsíců odnosit a porodit
Já mám dítka 17m od sebe a naprosto mi to vyhovuje,takže já jsem s tímhle spokojená

Mamka sice ještě nejsem, ale ze sourozenců jsem nejstarší, brácha je ode mě o 6 let a sestra je o 12 let mladší než já. S hraním jsem neměli problém nikdy, sourozenci si nemusí rozumět ani když od sebe budou blízko. Měj mimi až se na to budeš cítit

Já teda taky mamka nejsem a nejakou dobu jeste byt nechci, ale muzu rict svuj nazor z pohledu tech deti. Ja mam o 8 let mladsi sestrenici (jsem s ni fakt hodne, jezdili jsme spolu na dovoleny, bydli par baraku ode me a odmala jsem si s ni hala, chodim s ni na prochazky a tak) a s tou mam super vztah. A stejny by to asi bylo i kdybychom byly sestry.

Oproti ostatním se mi zdá taková rozumnější a vyspělejší, takže se s ní dá už nejakou tu dobu celkem rozumně bavit, což ale nic nemění na tom, že když já jsem byla v jejím věku (takze ona byla malinka) tak me zajimaly uplne jiny veci(ktery zas ji budou za par let zajimat )a nedalo se s ni bavit (coz samozrejme nebyla jeji vina). A zase až ji budou zajímat věci co zajímaly mě, tak budu mnohem dál a bude mě zajímat práce, bydlení a já nevím co ještě a její problémy mi asi přijdou jako malichernosti. je hezký se dívat jak se všechno mění a vyvíjí, ale myslím, že těch 4-5 let mezi dětma je strop (podle mě).

Jinak mám kamarádku, která má o 8 let mladší sestru, se kterou se celou dobu co je znám hádají, provokují a malá od ní má plno sprostých slov (je asi ve 3.třídě). A vůbec neodhadnu kdy je to přejde... Někdo ty otravný řeči sourozenců (příbuzných...) zvládne a někdo ne a prostě vypění (a nebo pění vždycky)...

Reaguji na akdart:

a co to nechat na přírodě? Plány většinou nevycházejí a myslím, že jakýkoliv časový odstup mezi dětmi má nějaké výhody.Takže se ani nedá definovat co je a není lepší
Takže by to především mělo být v té době , kdy ty sama na to budeš připravená