Rozhodnutí, kdy mít druhé dítě

Ahoj,
já jsem s bratrem o 2roky a kousek,nerozumíme si a dětství bylo v slzách,pranicích a hádání.
Já budu mít děti od sebe 4,5 roků. Prvorozené dítě je už dost samostatné a je to celkem pohodička,když vím ,že mě zase čeká noční buzení,rýměčky,prdíčky tak mám trošku hrůzu...ALE...zase jsem si to období mateřství natáhla,měla jsem čas věnovat se a dát maximum,Nemyslím, si,že je automatické že si děti rozumí když jsou brzy po sobě.
Pokud neřešíš bydlení,peníze, zdraví tak bych se nebála a nechala to přírodě....Znám pár holek,kterým se pak už do 2.mimča nechtělo když 1,dítko má 5-6+let .Kdybych si mohla vybrat,měla bych děti od sebe 3-4 roky max..ale snad i takhle to bude o,k.

Já jsem na tom stejně jako hrmelounek. Můj bratr je o dva roky starší a když si vzpomenu na děctví a pubertu spojenou s ním, tak nemám moc příjemné vzpomínky. Neustále se semnou chtěl prát, provokoval mě, nikdy mi nepomohl, ani mi například nechtěl půjčit tužku! Nemluvě o tom, že si semnou vůbec nehrával a v jeho společnosti kamarádů mě jen ponižoval. Ovšem takové chování převládá do dnes. Ani by mi neuvařil čaj. Už se nemohu dočkat, až s ním nebudu sdílet domácnost.

Reaguji na Leňulína: Tak to je přesné,byla to skoro až šikana,nerada si tyto chvilky vybavuju a že to je už hodně let.

Reaguji na hrmelounek:
Mohla bych se zeptat, jak se svým bratrem vycházíš v dnešní době? Připadá mi, jako by pořád nedozrál. Nebo si necení, co pro něj já dělám. Často mu vařím, peru, starám se o něj. On, jako by to ale bral jako samozdřejmost. Ani hrneček si po sobě neumeje! Doma nedělá vůbec nic. Strašně mě to vytáčí. Doufám, že se někdy změní, i když v to velmi pochybuji.

Reaguji na Leňulína: máš to v SZ,ať tady nejsme mimo téma