Rozdělení domácích prací s partnerem - má na něj u vás vliv financování domácnosti?

Nebrala bych to podle peněz, ale spíš času.
Aspoň u nás mi to prostě přijde vyhovující.. Mám období studentskýho víceméně flákání a to si udělám všechno sama (krom nádobí občas), ale v dobách kdy chodím do práce bych to ani nemohla všechno stihnout (ještě se školou navíc) - děláme to oba nějak přirozeně, ani jsme se na tom nedomlouvali (děkuji tchýni za výchovu, bývalé přítelkyni za nerozmazlení a dobám osamělého mládeneckého života v Praze - všechno zvládá sám). Někdy to máme i tak, že já stíhám jen dělat ****** a on uklízí a co, jindy se to zase obrátí. Asi jediný, co dělám vždycky je praní, on to nesnáší, mě to nevadí a hodit prádlo do pračky a pak ho rozvěsit mě nezabije ani kdybych to měla dělat do konce života.

To je teda paráda. Ale čemu se divim. Když mají v obchodech dost odvahy na to, aby nás trávili prošlým žrádlem, tak co by se starali o to jestli platící je skutečný majitel platební karty. Hlavně když zaplatí.

Práci dělá ten, kdo má zrovna čas. Takže když jsem studentka a nemám zrovna přednášky, tak prostě doma uklidím, zajedu pro nákup a nemám ani problém naštípat dříví nebo třeba složit nábytek z Ikeii. No a když přijdeme oba z práce v devět večer, tak je holt ten den neuklizeno a společně se na to vrhneme o víkendu, kdy to stihneme za hoďku. Není to rozdělené tak, že on chodí s košem a vytírá podlahy a já bych s košem teda nikdy nešla, i když už smrdí, protože to je přeci jeho práce Ale zase chápu rodiny, kde chlap vydělává sto tisíc a žena je celý den doma, že po něm večer nechce, aby pověsil prádlo. Ale neberu to, že mu dělá služku, prostě zabezpečuje chod domácnosti...

Jako je to fakt blbé, ale v podstatě je to tak

Jo, tak bych to taky viděla. Přece když doma pouklízím, když má on víc práce, přestože platíme napůl třeba, tak nejsem hned jeho služka, ne?

Poměrně jednoduše, protože na většině míst už nedáváš kartu do ruky pokladníkovi, ale přímo do platebního terminálu, zadáš pin a kartu si zase vezmeš.

Toto je samozřejmě nesmysl a evidentně nevědomost paní nebo pána vedoucí, protože... kartou která je na jméno a tudíž nepřenosná smí platit pouze osoba jejíž karta je.

Jak už jsem psala Laky, běžně se tak platí a nic se neděje. To však platí až do okamžiku, kdy dotyčný majitel karty přijde do banky s tím, že takový nákup neuskutečnil. Banka v ten okamžik bude po obchodu vyžadovat doložení, zda to majitel karty byl či nikoliv. Pokud se prokáže, že to skutečně majitel karty nebyl, peníze banka vrací zpět na kartu a hádej kdo to obchodu, který to musí bance vrátit zaplatí?

Nehledě na to, že pro obsluhu platebního terminálu každý obchod dostává příručku ve které je jasně napsáno, že platí-li kartou jiná osoba než její majitel, je pokladní povinen(povinna) takovou kartu odmítnout. Protože pokud ji přijme a majitel karty namítne, že s ní neplatil..viz. výše, vznikou škodu, tedy onu částku nákupu, platí pokladní.

Ad hlavní téma:
Jak už řekly holky, nejde o příjem, ale o čas. O domácnost se starám já, protože mám času více, ale když má milý volno a já jsem v práci, uklidí on - klidně i povysává, uklidí prádlo atd., ať jsme pak večer v klidu spolu. A v zimě ho prosím, ať chodí s košem, abych nemusela do té zimy

Přesně tak. Není to tak, že já bych v sobotu uklízela a on hrál na počítači - snažím se udělat vše v týdnu, ale ne vždy se to povede. A stejně tak ve všední večer, když něco nestihnu, udělá se to zítra, raději se k sobě přitulíme a povídáme si.

Jinak úklid bytu děláme "pro oba", já ho pak rozmazluji dobrým jídlem a pochoutkami, chystám mu svačinky a podobně - není nesvéprávný, ale je to to nejmenší, co pro něj můžu udělat

Ad karty:
Máme oba svou platební kartu a účet, byť finance na nich považujeme za společné (nechci, aby všechny peníze byly na jednom účtu). Často platím jeho kartou. Nosím s sebou i hotovost, přece jenom se může stát, že karta nebude přijata, může se stát i to, že se nějaká platba odečte později a na kartě nebude dost peněz, takže na variantu, že někdo odmítne kartu přijmout, jsem připravena. Zatím se mi to ale nikdy nestalo a také mě to ze začátku překvapovalo.

u nás pokladní kartu prohlédne a do terminálu dá sama...Kaufland,Lidl.Asi mají jiné nařízení a kamery za zadkem.

Holky, týden v kuse jsem nad tím přemýšlela a něco mě napadlo!
Ne, teď vážně, jen jsem znovu natrefila na tuto diskusi, pročítám příspěvky a říkám si, že k placení kartou potřebujete PIN. A člověk, který platí kartou partnera/partnerky, PIN zná. Kdyby vzal tu kartu, vylezl před "Tesco" a vybral peníze z bankomatu, taky by jej nikdo nelegitimoval a penězi z té karty by pak zaplatil stejně jako kartou samotnou. Proto si říkám, že kontrolovat, zda kartou platí majitel, by se opravdu vymstilo leda lidem, kteří platí kartou partnera, příbuzného... - ostatní PIN znát nemohou (samozřejmě proto je třeba nenosit jej napsaný u karty, že).

Spousta lidí má PIN třeba v telefonu a opravdu těch lidí /převážně muži/ je hodně,Hodně lidí nemá jen jednu kartu a pokud jim je odcizena spolu s dokladama a telefonem,tak jsou tzv. v řiti než všechno zablokují.
Obchodník nesmí přijmout platbu kartou,která není toho platícího zákazníka.Věř mi,že kdyby se přišlo na to,že kartou Karla Nováka byl placen nákup a Karel Novák naběhl na obchod s tím,že pohyb na účtě ukazuje platbu a on prokazatelně v obchodě nebyl,tak nastává problém.

Pro všechny by bylo dobré si uvědomit,že svět financí není holubník a jednou se vám půjčování karet a laxnost obchodníků,kterou vy podporujete může vymstít.

Mít PIN v telefonu by mě také nenapadlo, když si nejsem schopná zapamatovat 4 čísla, tak mi zbývá používat hotovost

Každopádně jsem to myslela tak, že (a toto bylo hlavní sdělení mého příspěvku) opatření hlídat karty by stejně dle mého názoru moc nepomohlo a mě neuklidnilo - je super, že mou ukradenou kartou by nikdo nezaplatil v "Tescu", ale vzhledem k tomu, že všude jsou bankomaty, kde se totožnost majitele nekontroluje, bylo by to k ničemu a jen by to omezovalo ty, kteří platí kartou příbuzného právem.
Takže když si nechám ukradnout kartu s PIN, problémy jsou velké a to, že by jí někdo případně nemohl zaplatit v obchodě, by mě stejně nespasilo - díky existenci bankomatů, ze kterých jde vybírat co hrdlo ráčí.

V případě "Karla Nováka" je jasné, že se spíše sami obchodníci vystavují nebezpečí a přiznávám, že to mě, jako zákazníka, nemusí zajímat.

Platím tedy jen svoji kartou, ale v Brně, od doby, co jsou ty terminály u pokladen, kam si člověk dá kartu sám, mě nikdo nikdy nekontroloval-ve smyslu, čí karta je nebo není-ani jsem si nevšimla, že by to dělali u ostatních nakupujících-takže ano-je možné platit platit cizí kartou, když znám PIN.

10 lidí z 50 při platbě kartou vytáhne telefon a hledá PIN většinou muži.V nejhorší variantě mají PIN v peněžence nalepený na papírku.

K tomu slouží denní limit,kdyby zloděj stíhal vybrat než se zablokuje karta.

Jsem nezaměstnaná s malou brigádou, ještě plánuji studium a do života jsem teď takovej vyvrhel co nic neumí přesto jsem puntičkářka na úklid a čistotu, lad a sklad, jsem proto nesmírně šťastná za partnera, který nejen obstarává peníze ale ještě bere domácí práce jako samozřejmost. Navíc je vyučenej kuchař a je pro něj automatika každej den vařit do toho zvládá moje náladovosti, stížnosti... když teď nad tím tak přemýšlím, že já mu vůbec vyčítám ty drobný nešvary

No my to máme tak, že můj muž dělá vše venku + další manuální práci a já dělám domáci práce. Je opravdu šikovný a hlavně ho to baví, takže hodně času tráví venku (umí se dřevem, obstará zahrádu a mnoho dalšího atd., pracuje často i u strýce a druhé tety, celá rodina bydlíme vedle sebe. takže je pořád co dělat) Na nákupy jezdíme spolu a občas i něco uvaří. Já dělám to ostatní, za prvé mě to baví a zadruhé to radši dělám sama. Naštěstí můj muž není žádný buran a občas si ten talířek taky umyje. A navíc, je skoro až puntičkář. Takže když to shrnu, tak já dělám věci doma a on venku. (tím nechci říct, že nic venku nedělám, to zas né, mám svou větší zahrádku a tam si pracuju sama) Uvažuju jak by to asi bylo, kdybychom bydleli v bytě ale to by byl můj muž asi velmi nešťastný a já taky