Rozbít rodinu versus nesprávné rodinné vzorce

Asi tím, že jsem s té rozvedené rodiny a otce znám prakticky jen z obrázku musím říct, že asi by bylo horší kdyby máti s otcem tenkrát zůstala a stala se z ní ustrašená puťka, co poslouchá muže jako hodinky a tím pádem by se to přeneslo i na mě, protože ve stejným duchu bych předpokládám byla vychovávaná. Pokud se o sebe s dceru zvládneš postarat, tak je zbytečný si říkat, že od něj nemůžeš odejít, protože spolu máte dceru a že ztratí otce. Znám spoustu rodin, který jsou rozvedený a komunikace mezi oběma rodiči a dětmi je naprosto v pohodě.

Reaguji na matadi:
souhlasím naprosto ve všem

Toto řeší mnoho párů. Ale když není schopen kompromisu, je to vážně těžké....Dokud jsi doma je celkem běžné, že se staráš o domácnost ty (pokud jsem to správně pochopila on se stará o "barák", zahradu a chodí do práce) - ale po MD bude stále stejný a ty navíc budeš mít další šichtu v práci....

Jak už jsem psala v jiném příspěvku, zkusila bych mu dát poslední šanci v manželské poradně a jinak ádie. To jestli uděláš nebo neuděláš chybu ti nikdo neřekne, ale určitě se najde nějaká baba, která okolo něj bude skákat ráda a ty zase najdeš někoho, koho nějaký psí chlup nerozhodí a tvého pejska bude mít rád

No, nevím, za sebe bych řekla Dítě-nedítě, rodina-nerodina, pryč od něho.
Člověku se mnohem líp dýchá, když mu nikdo nestojí za zadkem a nekomanduje. Svobodu bych už nevyměnila za nic na světě, zažila jsem chvíli něco podobného a teď utíkám jen při lehkém náznaku takového chování!! A taky se tak projevil až po roce a půl vztahu, když jsme spolu začali bydlet a vůbec bych to do něho bývala neřekla

no, když to tak čtu, něco mi to připomíná až na to, že já to měla jednodušší, naštěstí jsem s ním neměla dítě. nebudu psát podrobnosti, prostě už s ním nejsem. nevěřím řečem, že se chlap změní, na to už jsem fakt dost stará, takže i když to bude složité, já bych šla od něho.. představ si, že bys takhle prožila celý život, jak se ti pozdává taková představa?

Reaguji na survive:
pokud jde,, pouze,, o chod domácnosti neodcházela bych.Každý člověk má něco a vztah je o toleranci.Já jsem taky doma,z toho tu mám jak ve škatulce,navařeno ,napečeno a najednou mě chytne rapl,bo už toho mám plné zuby po manželovi a dětech uklízet a hodím kopyta nahoru a ani mě nehne.A když manžel něco nadhodí,že je teda doma pěkný ****** tak mu s úsměvem odpovím ,,tak ukliď kocoure,, a je vymalováno.
Taky nemám doma zrovna domácky založeného chlapa,ale o rodinu se postará,ke mě je milý a mazlivý,na legrácky si potrpí v posteli nám to klape.
Pokus se přijít na to jak na něj bez hádek.Odpověz mu tak ,že ho přinutíš se zasmát.
Moji rodiče se rozvedli když mi byl 1rok,proto si já své rodiny vážím a i když nemám doma 100%ideál ,takového jsem si ho našla a takového ho mám ráda.

Reaguji na Banynka:
Jenomže mě se zdá, že popisuješ úplně jiný případ. Je rozdíl mezi soužitím s kompromisy a buzerováním bez možnosti kompromisu. Pokud jsi nezažila, troufám si tvrdit, že si to nedokážeš představit. To je prostě chlap, který vyrůstal v rodině, kdy otec peskoval matku a přijde mu to stejně přirozené jako dýchání. A je asi tak 0,005% šance, že se změní

Je to těžká situace. Pokud budeš sama s dítětem, budeš to mít horší s hledáním nového partnera a malá si bude hůře zvykat na nového tatínka, k tomu bude chodit na návštěvy ke starému tatínkovi, ten už bude moc mít jinou ženu, třeba i s dítětem...tak to s malou dušičkou asi také zamává. Ono je toho v poslední době dost a ty děti jsou v tomhle chudáci.

Co se týče Tvého strachu u nesprávných rodinných vzorců. Pocházím přesně z rodiny, kde otec neudělal nikdy nic, ani blbý pití si neudělal, jen řekl: mám žízeň a mamka mu to podstrojovala.

Teď mám přítele, co je vychovaný tak, že se doma pomáhá a že mamka nedělá vše sama. A jsem za to ráda a funguje to dobře, aniž bych měla nějaké trauma, že to mám být já, kdo muže obskakuje. Naopak jsem si z domova odnesla, že takhle teda ne.... a nijak víc mě to nepostihlo, nemá smysl to přehánět a dělat z toho větší drama než je. Horší by bylo, kdybys měla syna, ten by to možná okoukal. Holku to podle mě nijak nepostihne.

Těžko radit. souhlasím s Banynkou, že v každém vztahu je něco. Chápu zase Tebe, že Tě tohle ubíjí. S tím psem bych teda provedla scénu a trvala si na svým stůj co stůj Asi bych to úplně nezatracovala a snažila se na nějakém kompromisu. Píšeš, že to nejde. Nevím, neumím Tvého muže posoudit. Ale asi bych si sním sedla, řekla mu, že takhle to dál nepůjde a že bude muset z požadavků trochu polevit, jinak se balíš.

Tohle měj na paměti až budeš zvažovat odchod ze společné domácnosti.

Píšeš,že vyžaduje fungující,uklizenou a zabezpečenou domácnost.Když ty příkladně uvaříš,tak si sedne ke stolu a čeká až mu vrazíš talíř s příborem pod nos?Nebo si zvládá jídlo bez řečí nandat z hrnce sám?
Ono je to těžké,žena na mateřské většinou "blbne" a ten kolotoč stále stejných prací jí jasně otravuje,muž to vidí tak,že on chodí do práce a žena je doma.Zkus si vypracovat nějaký systém,aby bylo uvařeno,uklizeno,ale aby ti zbyl i čas na sebe,abys si nepřipadala tak ztracená v té jednostranné "péči".

Já nevím, zdá se, že jsi spíš nespokojená s tím, kde žijete, než s kým, protože o něm mluvíš celkem dobře. Tys hledala oporu a když ji máš, tak tě to svazuje. To je celkem paradox.
A nějaké to dělení prací nefunguje ve většině rodin. Pokud dělá věci kolem domu, na zahradě, tak to je o moc víc, než někteří jiní dělají. Pokud budeš sama, stejně všechny tyto práce budeš muset udělat a stejně nebudeš mít čas, protože kromě toho máš dítě a to je rozdíl, než být svobodná a bezdětná.

Souhlasím. zeptala bych se sama sebe a podle toho se zařídila. Holčičce je terve rok a půl, takže si nemyslim, že si to pořádně ještě uvědomí.Nebude to žádný med, ale myslim, že je to mnohem lepší, než kdyby vyrůstala mezi vašemi hádkami o úklidu atd..

V tvém případě odchod.. Ale taky bych to takhle udělala, pokusila bych se znovu domluvit na kompromisu a pokud by to nešlo, tak bych vzala malou a šla.. Myslím, že mamka by ti do začátků pomohla a mohla bys u ní zůstat, i když je to 500km, pokud bys neměla kam jinam jít, tak nemáš moc na výběr..

Ano, ale jak slečna píše, tak v jejím vztahu nic moc tolerance nebyla. Vztah je o kompromisech, jsme jenom lidi a každý sme jiný, takže pokud spolu chceme žít a vychovávat dítě, tak se musíme domluvit a každý slevit ze svých požadavků.

To ano, ale když se nic nezmění, tak bude malá žít stejně v hádkách a dusném prostředí a bude nešťastná i ona, i survive.

Těžko se to soudí, ale sama autorka píše, že je výborný táta a žádné vážné problémy nemají. Jde jen o to pojetí domácnosti a hlavního slova. A to pro mě není tedy dusné prostředí, co by dcerku nějak extra deprimovalo. Její táta má i jiné vlastnosti. Neřekla bych, že to bude tak černobílé a že to bude zas takový nelida. Jen je jinak vychovaný a má jiné zvyky. A je otázkou, jestli se to dá nějak změnit a jestli bude schopný trochu ustoupit. A je otázkou, jestli život jen s matkou s nedostatkem financí pro ní bude lepší. Já nevím. Neumím to posoudit.

Já absolutně souhlasím s tím, co napsala Laky.
Najít spolehlivého chlapa pro rodinu není jen tak, konečně ti už je přes třicet.Zvaž všechny možnosti, není to jen tak a na rozdíl od děvčat zde nevidím žádný smysl v dávání ultimat.Jasně bych si s ním sedla a promluvila si.
Holky-ono se lehce soudí, když nemáte děti, proto jsem opatrná při vynášení razantních názorů typu hned pryč atd.

Hodně chlapů a nejen z vesnice má představu, že jsou ženské a mužské práce a domácnost je výhradně ženská práce. A pokud měl doma "mamahotel", tak ho nezměníš.
Můžeš zkusit si s ním promluvit, ale moc nadějí nedávám. On totiž nechápe, v čem je problém. Pokud máš mateřskou a nemusíš do práce, tak se na čas vrať zpátky, kde jsi bydlela předtím. Trochu si odpočineš, v klidu popřemýšlíš, zjistíš, jestli ti partner chybí nebo jestli se ti bude lépe dýchat bez něj.. Třeba bude trochu přemýšlet i on...

Survive, Ty se bojíš, že své dceři vezmeš tradiční rodinu a milujícího otce, ale dovol abych Ti připomněla, že Tvůj přítel není milující otec, pokud si neváží matky svého dítěte
Nevím sice, jakou představu máš pod pojmem "tradiční rodina", ale milující rodina má pro mne daleko větší význam, byť by v ní měl být jen jeden z rodičů s vyrovnaným pohledem na život a na vztahy.
Uvědom si, že si Tvá dcera začne velice brzy uvědomovat "fungování" vaší rodiny a příjme to do svého osobního života jako model! Docela hrozná představa, že?