Rozbít rodinu versus nesprávné rodinné vzorce

Ty jo máš to těžké, sama bych asi taky nevěděla jak se rozhodnout. Ale zas najendu stranu víšě že dkyž mu pohrozíš odchodem že se změní? ( nebo se změní na týden a pak to zas bude při starém?) měli by jste si prostě sjednotit nějaké pravidla, ale pochybuju, jestli je takto vychovávaný tak to asi nemá cenu, škoda jen že máte dítě..jinakl bych odešla okamžitě. Ale pokud se dohodnete a holčička bude moc tatínka navštěvovat tak bych to udělala, jelikož by ses takto jednou utrápila a podepsalo by se to i na tvém vzhledu. Horší tedy budeou ty finance.

Tvá situace tedy není lehká. Působíš jako inteligentní žena, která určitě ví, co NEchce. Proto pokud jsi už zkoušela různé finty a přemlouvání, jak toho svého muže zkrotit a neuspěla jsi, pak další krok je jen ten, který popisuješ...
Nezávidím ti nelehkou finanční situaci, ale myslím, že zbytek se dá určitě zvládnout. Nejsi první žena, která opouští svého muže pro jeho nezvladatelnou povahu. Zatím si třeba jen můžete dát od sebe pauzu a třeba si muž něco uvědomí...je to ale hodně velké "třeba", ve které bych příliš nedoufala. Trochu se divím, že takový pedant na tebe ještě nevztáhl ruku..přijde mi, že to od toho všeho povyku nemá moc daleko, ale to je jen můj pocit.
Sama určitě víš, že takhle žít nechceš a nechceš, aby v tomhle vyrůstala tvá dcerka. Pokud máš dostatek sil začít odznovu, myslím, že se zde nesetkáš s nepochopením, naopak každý ti bude držet pěsti. Otce dceři nebereš, může ji přeci nadále vídat. Přeji mnoho sil

No musím říci že tě spíše bere jako zaměstnance nebo tak něco....mluvila si sním? Já tady zase řeším že ten můj je bručoun díky nějakému problému který nechce říci a díky tomu je hnusný....Rozbít rodinu ...nejsem tím zastánce...ovšem pokut neubližuje hrubě tobě či dítěti...Co se sebrat a na pár dní odjet s malou....

Ahoj, malichernosti to určitě nejsou... Úplně tvoje pocity chápu. Asi bych zvažovala, do jaké míry mi tyhle věci vadí, žádnej člověk není bez chyby, ale služku bych ze sebe dělat nenechala. Domácí práce bych rozdělila, aspoň část by měl dělat manžel. Když mu dáš na starosti třeba praní a věšení prádla, tak i když se ti vysměje, za chvíli nebude mít co na sebe a nic jiného než vyprat mu nezbyde... Musíš si dupnout, jinak to bude čím dál tím horší.

Milá Survive, nikdo se nikdy nezmění - to je potřeba vzít v potaz. V tomhle mi věř a s tím je potřeba pracovat. Existuje-li je nějaká možnost, že by ses mohla sžít s jeho vlastnostmi (jak dobrými tak špatnými) a budeš-li při tom alespoň trošku šťastná, pokračoval bych dál. Jak píšeš, tvůj muž je slušný člověk a výborný táta.

To si nemyslím, že by podle popisu byl tenhle typ...třeba můj táta je něco podobného, vychovaný tak, že domácí práce = ženské práce, ale jinak nejlepší táta a mě ani mamku by nikdy neuhodil...

Reaguji na Fellys:
Děkuju. Já budu muset stejně ještě počkat, mám mateřskou na dva roky a jesle (7 tis. měsíčně) bych spolu s podnájmem nebo hypotékou skutečně neutáhla. Ale že se něco změní, s tím nepočítám, my jsme opravdu každý jiný, ač se to ze začátku nezdálo. Jeho dokáže k smrti vytočit nepořádek, já zas chci užívat života a uklidit prostě když je čas a tak, aby to bylo. Jemu nevadí, když k nám chodí neohlášené návštěvy a pořád někdo otravuje, já jsem zvyklá že můj domov je posvátný a moji známí jsou slušně vychovaní, dají vždycky dopředu vědět a zeptají se, jestli se návštěva hodí. A tak bych mohla pokračovat, jsou to prostě rozdíly, ale věřím že mi tu asi někdo řekne, že bychom se to měli naučit řešit, jenže já už to zkoušela a on se prostě nedá. Nemám v ruce žádnou zbraň. Odchodem jsem už několikrát hrozila, ale myslím že si neumí představit, že bych to opravdu udělala. Myslí si, že bych nás neuživila, ale já jsem hodně skromný člověk.

Reaguji na martin.kkk: Milá Survive, nikdo se nikdy nezmění[b][/b]

s tím nesouhlasím....znám pár lidí kteří si musely na to dno sáhnout a teď jsou k nepoznání....

holky děkuju!! Fakt vám děkuju, ani nevíte jak mi tohle pomohlo.
On by mě sice neuhodil, ale při hádkách (to mi věřte že já se nedám, a snažím se bojovat, takže to u nás podle toho vypadá) už se mnou párkrát zatřásl, je nervák stejně jako já, akorát do něj by to nikdo neřekl, snaží se být se všemi zadobře.
Já jsem to opravdu mockrát zkoušela řešit, po dobrém, že si připadám jak služka, otrok, zaměstnanec, ale že takhle nesjem šťastná... Jenže jeho argumentace je taková, že si vzápětí připadám jak totální blázen a věčný nespokojenec. A pak samozřejmě přijdou běžné dny bez mráčku, kdy je stranda, fungujeme jako rodina, normálně se pomazlíme.. než přijde další konflikt.
A to dilema je strašné, protože on je fakt normální slušný hodný chlap, až na to, že má jiné hodnoty a pokud nedodržím co mu vadí, vytočí se do nepříčetnosti.

Taky mi připadá, že si je jistý, že neodejdeš... Jestli máš kam jít, co zkusit aspoň na pár dní s malou odejít? Pro výstrahu...

na tomhle jsem pohořela... jeho argument je, že chlap dělá věci kolem baráku a že si snad nebude žehlit trička. Ale to, že on sem tam poseká trávu nebo něco spraví, že to nevyváží denodenní kolotoč úklidu atd., to neuzná.

a co rodiče? Ty by nějak nepomohli...

Reaguji na AlmaSinger:
Jenže co osoba, to originál. Taťka by neuhodil, jiný ano. Já bych se takového chlapa bála a jak tu některé radí si dupnout a neustoupit, tak právě aby to neskončilo špatně.

a až nato, že stejné hodnoty u partnerů jsou potřeba, aby vztah fungoval ...

Tak to většinou bývá. Kamarádka měla šíleného despotického tátu, který na potkání byl mírumilovný, všemi uznavávaný a takový diblík, do kterého by to nikdo neřekl...

nemám kam jít. musela bych odejít doopravdy, a to už bych se nevrátila. Kromě toho on by se možná, kdyby šlo do tuhého, začal snažit o domluvu - ale on se nezmění.

Ještě jsem nenapsala, že jsem odešla z krásné zelené okrajové městské čtvrti (za sídlištěm pole, louky, les)... na dost škaredou vesnici, bydlíme u hospody na křižovatce, musíte tu vycházet se sousedy, a všechno mám tak daleko - nemůžu ani na pivo s kámoškou, protože všude musím autem. Nesnáším to tu.