Rozbít rodinu versus nesprávné rodinné vzorce

Reaguji na nanny1: Odejít na pár dní sice možná přinese ovoce, ale jen na chvíli. Věřte mi, nezmění se. Ale na druhou stranu takového sis ho Survive přeci brala, nebo ne ? Máš s ním dítě. Máte spolu i hezké dny.... tak proč to ničit ? Už kvuli dítěti.

zkusila bych si s nim ještě promluvit, říct mu že nejsi štastná, zhruba něco co jsi tady právě ted napsala... samozřejmě tě asi nařkne že to není pravda a že si vymýšlíš a co by za to ženský daly atd...tak byc mu řekla že OK ale ty prostě víš jedno - nejsi štastná žít takto už dál nehodláš. Bud kompromis - pes doma, nebude vyžadovat to ani to...anebo že vidíš jako jediné řešení odchod. Zkusila bych o takto nejdřív protože pokud se sbalíš a pak on přijde s prosíkem a ty se vrátíš tak by si mohl mysle že tě má pod palcem že se nakonc stejně vrátíš..

Ono je sice krásné, že se ohlížiš na holčičku, ale dokážeš si představit žít takto celý život? Žádná práva a jen povinnosti, které tvůj partner (ostatně jako bohužel 90% mužů) bere jako samozřejmost? Tady vidím chybu v jeho výchově a pokud od mala do něj vtloukali, že se žena točí kolem muže, tak ty to bohužel nezměníš. Předpokládám, že jste spolu o tom mluvili, ale asi se to minulo účinkem. Já jsem tak žila tři roky. Přítel si ani sám nevyndal rohlík a nenamazal. Měla jsem to o to horší, že když jsem mu nevyhověla, byl hrubý. Bylo to hodně těžké, ale odešla jsem. Dodnes děkuju nevím komu, že jsem to udělala.
Radit se asi moc nedá, ale dělej to, co cítíš. Nebuď v životě nešťastná, na to je život příliš krátký.

mám jen mamku, 500 km daleko

abych to trošku upřesnila, on není vysloveně despotický. Vezme vysavač do ruky, sem tam něco uklidí.. ale protože se na to prostě nevydrží koukat, někde je něco odloženého a on by se zcvoknul, než aby to tam zůstalo ležet, třeba pohozená krabice..
To se těžko vysvětluje.

Reaguji na Olivka:
díky i Tobě za názor..
Jde o to, že už jsem si v životě něco prožila, a nebylo toho málo. Potkala jsem tohohle chlapa a říkala jsem si, co bych mohla ještě chtít. Miluju ho, přitahuje mě, pracovitý, vychovaný, je s ním sranda. Říkala jsem si, že se změním, abychom se věčně nehádali, že nebudu až tak svobodomyslná. Ale člověk se opravdu nezmění, a pokud jsou ústupky jen na jedné straně, je to špatné. Pak už ale nevěřím, když tohle nevyjde, že najdu chlapa s kterým se žít dá, aniž by byl nevěrný, líný, sobecký...

To nelze tak jednoduše rozsoudit.

Já bych asi dala ultimátum, prostě bud se v tomto změní - a to s okamžitou platností anebo rozvod. Byla chyba, že sis na začátku nechala vše líbit a podřídila se mu. Chlap se dá v tomto celkem vychovat, ale prostě musíš hned na začátku a hlavně jasně dát najevo, že toto NE. A za tím NE musí být nekompromisní tečka. Zbytečně si se změnila, podřídila mu, vše dělala podle něj atd. a on si ted myslí, že ho budeš ve všem poslouchat. Nedokážu posoudit zda se změní (může se zmenit určitě, ale jestli mu za to rodina bude stát).

Možná bych zkusila poslední šanci (a jemu to tak i řekla) - manželskou (partnerskou) poradnu, kde by jste si toto mohli vyříkat s pomocí terapeuta, bez hádek a nedoruzomení. Třeba by mu pomohl pochopit, proč se trápíš a co on dělá špatně. Je to hodně o kompromisu a on je musí dělat také, nestačí když je děláš jen ty. A pokud tě miluje, pochopí, že psí chlup není taková tragédie a hlavně nebude tě kvůli tomu dusit, protože si uvědomí, že ty máš také své pocity a "vnímání" světa a to je jiné než jeho, ale stejně důležité.

Svoji nejsme, ale to je jedno, jako bychom byli. Jde o to, že já jsem strašně rychle otěhotněla a hned jsme spolu začli žít, takže jsem neměla možnost poznat, že jinak se bude chovat když mě bude mít "jistou".

jasně, to beru. Jenže jde o to, že každý máme jinde měřítko. To co mně připadá OK, on už chce mít uklizené.
A druhá věc je ta, že mateřská nemateřská - jakmile nastoupím do práce, budu mít práci, domácnost i dítě, žádná dělba nebude.

Nechala nenechala...bylo to těžké, byla jsem těhotná, věděla jsem že začátky budou těžké protože jsme už oba přes 30 let a zvyklí žít po svém.. ani jsem neměla jinou možnost, s mimčem, ale právě že jsem se snažila, vytyčit ty hranice a snažit se s ním domluvit. A nejde to a nejde, a proto jsem tady.

Přesně takle se choval můj otec k mé mamce. Otec původem z vesnice, který měl svou mamku (tedy moji babičku) za služku - obskakovala ho jak se jen dalo no a pak potkal mou mamku, zamilovali se, začali spolu bydlet a on si myslel, že to tak bude pokračovat, že bude obskakovaný a mít full servis i od mé mamky. Nějakou dobu to fungovalo, já jsem se narodila a pak mamka měla míň času na mého otce, doma sice uklizeno, ale já jak jsem si hrála, tak jsem měla roztahané kostky na hraní a on tomu už říkal nepořádek. Má máti měla to štěstí, že se vrátila už po pěti měsících do práce a mě hlídala babička a než jsem šla do školy, tak se od otce odstěhovala a poté i rozvedla. Bydlím asi od 5 let s máti sama a až na nějaké mouchy co mezi náma byly, máme spolu pěkný vztah. S otcem se nestýkám. Ze začátku si mě vzal asi 5x na víkend, ale pak ten jeho zájem nějak opadl a z doslechu vím, že měl (možná ještě má) nějakou přítelkyni. Jinak život není jen o úklidu a to by si měl manžel uvědomit. Pokud staví pořádek v domě na první místo a potom až někde vztah k rodině, tak je to potom asi jasný a nemá to význam. Já sama za sebe vych s takovým chlapem být nemohla, ale zase nevím jak bych se zachovala, kdybych měla dítě. Asi by hodně záleželo na tom, jestli bych měla kde bydlet a jestli bych se o sebe a dítě dokázala postarat.

Reaguji na panda08:
na placené služby by v životě nepřistoupil, klepal by si na čelo, že na to peníze fakt nemáme a jestli nemám ruce nebo co, kde jsem to viděla.
Vypadnout sem tam vypadnu, to zas jo, ale ono je něco jiného když on si to zkusí jeden den - hlídat malou, ani u toho samozřejmě ty domácí práce nedělá, nechá to mně, to je "jasné".

Reaguji na pehamek:
zajímavé! díky za zkušnost..

Holky já teď mizím, je třeba něco dělat a pak mrknu na další příspěvky, a zatím díky, fakt si vážím toho, že to se mnou probíráte, už to člověku pomůže.

Nápodobně. Odešla jsem od manžela, když bylo dceři pět let. Ano podle některých to není nic, čím bych se měla chlubit, ale na druhou stranu opravdu nedokážu žít v něčem, co je mi proti srsti. Tím nemyslím běžné problémy a hádky o to kde co kdo nechal a kolik kdo utratil za nákup. Jsou věci, které řešit lze a na druhou stranu něco prostě řešení nemá.
S dcerou žiju od té doby sama (samozřejmě za tu dobu jsem měla pár dlouhodobých vztahů, ale až s posledním přítelem bydlím asi rok). Dnes je jí 19 a nijak nepociťuje, že by vyrůstala bez tatínka. Normálně se stýkají. Každopádně pokud ho miluješ a máš snahu něco řešit, zkus to...

je to taky tvůj život a nejsem zastáncem toho, zůstávat někde jen kvůli dítěti

předně veškerá tvoje psychika se projeví i na dítěti, a pokud má dítě nespokojenou neurotickou matku, která se střese, co zase bude špatně, až se otec vrátí z práce?

být na mateřské je otročina sama pro sebe,dítě věčně věku za zadkem, pořád něco potřebuje, kolikrát nemáš čas se ani v klidu dojít vyčůrat, a pokud přijde domů otec dítěte a začne prudit, co není uklizené? s dítětem jednu věc uklidíš a ono v zápětí druhou rozháže

a stejně tak s tím psem - je tu jedno téma, kde se minimálně 70% vyjádřilo k tomu, že pokud nechce doma mého psa ( a nemá alergii či jíný důvod) - tak co do něj

dokážeš si pak sama sebe představit v momentě, kdy potomka vodíš do školky, ženeš do práce, na nákup a pak honem uklidit, uvařit, aby bylo vše dle jeho gusta?

být "otrokem " ve vztahu asi není snem žádné z nás

Reaguji na matadi:
Naprostý souhlas!