Říct, že vím o nevěře?

Ne už to neřeš a neříkej mu o tom. Pokud ten vztah teď klape a záleží mu na tobě, tak to nech. V tomhle nejsi jediná mělo to tak hodně mých známých.Třeba nebyl přímo důkaz o nevěře, ale půl roku se tahal s kamarádama a lacinějšíma holkama. No já bych to nevydržela, ale od té doby, kdy řekla dost. Frajer otočil. Ten vztah pak fungoval potom normálně a vydržel dlouho..Pokud bude teď nějaká nevěra aktuální, tak si ho vem na kobereček, ale teď bych to fakt neřešila. Sice můžeš mít bubáky uvnitř, ale pokud cítíš, že je to dobrý, tak to jen tak nenič..Chápu, že se cítíš potupně, ale zase je třeba to zvážit.

nemám ráda nevěru a rozhodně bych jí neomlouvala, ale pokud to byl úlet, tak bych možná odpustila. Nebudu tvrdit, že né a hned bych se rozešla. Já si stojím za tím, že NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY. Nevím jak bych zareagovala na nevěru a taky by to asi hodně ovlivnilo to jak dlouho bych byla s partnerem. Rozhodně bych slečnu nenazvala hloupou nebo ji nějak urážela, žádná slečna co tady píše nemůže nikdy říct 100% bych udělala to a to. A ty co tvrdí, že ví, tak kecají, protože až se teprve člověk dostane do nějaké takové situace, tak zjistí jak se zachová, buď to odpustí nebo ne,ale neznamená to, že ten kdo odpustil je nějaký blb a nechá si **** na hlavu. Nevíte co je přesně v tom vztahu a jak funguje, takže neodsuzujte pokud opravdu dobře neznáte situaci. Vše jsou jen hloupé doměnky. Ke všemu jsou to jen chlapi, takže je jasné, že se jim může stát, že někdy někde uklouznou,ale důležité je aby se to neopakovalo a vy jste po tom nepátrala, protože když budete pátrat vždy něco najdete co se vám nebude líbit. Slečně bych poradila aby zatím nic neřekla, zkusila si v sobě utřídit myšlenky a promyslela to jak mu to řekne a zda bude chtít odpusti a nebo ne. Protože pokud to na něj jen tak vychrlí, tak bude za tu špatnou ona, že mu lezla do soukromí a může se to obrátit v hádku co mu lozí do soukromí, takže by jste si pak v tom vzteku mohli říct i věci, které by vás velmi mrzeli.

mně by to vadilo taky (navíc kdybych tam rozváděla sex s někým jiným než s partnerem, že), ale určitě se to dá více překousnout než opakovanej sex s s kámoškou/kámošem.

Já bych zakladatelce radila říct, že se to dozvěděla od někoho znameho z mesta a tak ji to nedalo, neverila tomu a chtela se přesvědčit. Sice udělala chybu, ale ON TEDY UDĚLAL CHYBU VĚTŠÍ A NĚKOLIKRÁT DOKONCE.

Řekla bych mu, že to vím. Ten vztah teď sice je možná hezký, ale čím více na to budeš myslet a čím více se budeš trápít, tím více půjde vztah do kytek. Pokud by jsi to dokázala překousnout, tak nic neříkej, ale když jsi založila téma a chceš radu je jasné, že tě to trápí a jen tak zkousnout to nedokážeš. Normálně v klidu bych mu řekla, že o té jeho opakované nevěře vím. Pak je jen na něm, jak se k tomu postaví a co ti k tomu řekne. Držím palce, aby to dobře dopadlo

Já bych mu to řekla. Bez nějaké hádky (i když k té může snadno dojít) bych mu řekla, že o tom vím, není důležité od koho a jak dlouho, ale že to ve mě hlodá a mám potřebu to s ním probrat a ujasnit si priority a hodnoty našeho vztahu. Pokud je vaš vztah teď jiný, skvělý a ty jsi připravená mu odpustit, pokuste se to překonat. Ale je podle mě důležité, aby si on uvědomil, že chyby, které udělal ho dostihly a ubižují teď někomu, koho miluje. Že nešlo o šikovně utajený románek, díky kterému si uvědomil, že jsi ta pravá, ale že všechno prasklo a ty se teď trápíš a ztrácíš k němu důvěru. Uvidíš, jak zareaguje, ale není podle mě dobré, aby ty ses trápila, užírala, žárlila a on byl v klidu že se všechno ututlalo. Stejně by poznal, že s tebou není něco v pořádku. A další věc- probrala bych to už jen proto, že to řekl svému kamarádovi. Nikdy nevíš, kdy to na vás někdo ze společných "přátel" může vybalit, a bude lepší, pokud o tom budete vědět oba a zaujmete nějaké společné stanovisko. Držím palce ať se to vyřeší k tvé spokojenosti a štěstí

Reaguji na kyss:
Souhlasím. I mě by vadila nevěra, i když, nevěra a nevěra? Zastávám názor, že v mužský v tu chvíli nemyslí mozkem a využije situaci. Duševní nevěru, tedy dlouhodobou, bych nepřekousla a rodinu bych rozbila, ale za nějaký úlet bych to neřešila tak radikálně.
Mám zdravé, štastné dítko, práci, kterou miluji a jsme oba finančně zajištěni.....proč to vše rozbít.

Reaguji na MartinkaT: Výstižně napsané

Podváděl Tě opakovaně a vědomě. Kdo ví, jak to měl s ochranou? Možná ani žádnou nepoužívali a on Tě vystavil riziku přenosu pohlavní choroby. Nemohla bych si pomoct, já bych si představovala, jak to přede mnou tajil a dělal, jako by se nic nedělo. Myslel na Tebe, když to dělal s jinou? Asi moc ne. Anebo ano a bylo mu to jedno. On byl na prvním místě. A napadala by mě spousta dalších věcí.
Podle mě záleží i na tom, co od vztahu očekáváš. Pokud Ti jde primárně o to, aby ses s tím druhým cítila dobře a na důvěře Ti momentálně až tak nezáleží, můžeš to zkusit přejít. Já bych na to neměla žaludek. Co se týče požadavků na vztah, jsem hodně náročná. Jdu do toho s tím, že to má být napořád. Potřebuju 100 % důvěru. Vědět, že se na toho druhého můžu spolehnout. Že kope za nás a ne jenom za sebe. Že by problémy mezi námi řešil a řešil je se mnou a ne tím, že zasune do jiné. Že si váží mě i sebe. Že se navzájem milujeme. Podle mě to, že člověk miluje, nelze dokázat slovy, ale činy. Láska nespočívá v tom, že s někým jsi, podvedeš ho, ale jsi s ním dál a jenom říkáš, že ho miluješ. To je sobecký alibismus. Docela typický pro dnešní dobu.
Jestli má člověk tendenci toho druhého podvést a problémy ve vztahu se nedají řešit, rozchod je elegantnější a důstojnější než podvádění. S přítelem jsme se dohodli, že nevěru oba neodpouštíme a kdyby se ve vztahu objevily problémy, které nebudeme schopni překonat, půjdeme každý dál svou cestou.
Možná mé názory budou spoustě lidí připadat předpotopní a naivní, ale já to takhle prostě mám.

Reaguji na sarra: jako sorry ale já s Blong girl souhlasim..člověk sice není stroj ale ví že podvádět se nemá.

Reaguji na sarra:

přesně.

Reaguji na sexy_woman:
Není třeba se omlouvat. Je to diskusní fórum, takže je více než pravděpodobné, že názory se budou lišit. Mám za sebou více než desetiletý vztah, nenosím růžové brýle a asi nebudu pořád jeho zlatíčko, i když mi to často říká. Ale já prostě nehledám, nepátrám, žiju přítomností. Ono je otázkou jestli se druhý dne probudím, to je pro mě prvořadé.

nikdo ale neříká, že se podvádět může. nevím o tom, že by řekla, že je nevěra naprosto v pořádku. Každé ženě by vadila.

a ano podvádět se nemá,ale děje se to

Vše je to o lidech, ale také společností. Ubývá manželských párů, nerodí se děti, těhotenství se odkládá až ke 30 let věku rodičky, atd.....

Reaguji na UsmejSe: Naprosto výstižné. Tak to máme i my s přítelem a rozhodně nejsme předpotopní Dnešní "moderní styl" života se mi víc než hnusí