Říci příteli, že jsem duševně nemocná?

aschelon
těžko říct, až tě přepadne nějaká úzkost apod. nebude chápat co s tebou je... bude si to třeba špatně vysvětlovat. Asi bych vyložila karty. Co kdyby jste spolu zůstali, chtěla bys to před ním tajit celý život? Záleží také, jak dlouho spolu jste a jak moc důvěrný vztah jste si spolu vypěstovali, ono to vybalit hned na první schůzce asi není ideální

Právě, že jsme spolu dva týdny. Úzkosti mne přepadnou tak přibližně párkrát za měsíc(2-3krát). Bývalý přítel to věděl ihned a bylo to fajn, chápal vše, co se dělo v mé hlavě. Vysvětlovala jsem mu, jak to přichází, jak se to projevuje a jak to zklidnit.
Ale u tohoto kluka vážně nevím, přijde mi, že je prostě moc fajn a tahle informace by ho znepokojila a pak by se ke mě choval jako k "chudince"... V rukavičkách a ten vztah by byl sice otevřený, ale nechci to mezi námi brzdit něčím tak ošklivým
Jinak Patty děkuji za názor Vážně

Nevím jak dlouho jste spolu a jak to plánujete dál, ale aby se pak nenaštval až to praskne, že jsi mu o takovém nemalém problému neřekla...

Já bych mu určitě řekla celou pravdu a k tomu dodala, že nechceš, aby se k tobě choval jako k chudince, ale jednal s tebou úplně normálně. Měl by tě mít rád takovou, jaká jsi (sice klišé, ale je to pravda pravdoucí ) - i s tvou nemocí.

Já si myslím, že dva týdny jsou přece jenom málo...Vlastně toho člověka ještě ani pořádně neznáš a nevíš co je to zač...Co kdyby se s tebou kvůli tomu rozešel a před známýma toto všechno o tobě vykládal (i takový "hajzlíci" existují )... Počkala bych až spolu budete dýl a sama vycítíš, že je ti oporou a můžeš se mu se vším svěřit

Souhlasím s Cucumber. Jen nesmíš čekat moc dlouho - kdybys mu to řekla až třeba za půl roku nebo tak, tak by mohl mít pocit, že jsi mu nedůvěřovala a "podvedla" ho...

Aha, tak 2 týdny je vážně docela málo...ještě bych chvilku počkala a poznávala ho a pokud by vše klapalo, tak bych vybalila karty.

Souhlasím s cucumber, jsem v tohle taky opatrná a nedůvěřivá. Přeci jen je to taková 13.komnata, o které asi nechceš, aby všichni věděli.

Takhle to je dobře, že to ten druhý ví, protože pak to chápe (nebo se snaží chápat). Já mám také určité psychické problémy a nejdřív o tom přítel nevěděl, ale když mě to chytlo, tak nechápal, co se děje, myslel si, že je chyba na jeho straně, ptal se: "co jsem ti udělal? Ty už mě nemáš ráda"? Atd.atd. A mě z toho bylo mizerně, že hledá chyby na sobě....Proto je dobré vybalit karty, aby to naše "divné" chování chápali a nedocházelo k nejasnostem. Vem si, kdyby jste spolu začali někdy v budoucnu bydlet a tebe by chytly úzkosti. To se těžko skrývá a člověk se těžko přetvařuje a on by jistě nechápal, co se děje apod. Takže z dlouhodobýho hlediska to tutlat nejde.

Jen tady bych ještě chvilku počkala, právě kvůli opatrnosti, že ho ještě moc neznáš a mohl by to třeba říci kamarádům apod. Vím, že tomu třeba nechceš věřit, ale člověk nikdy neví, tak bych trochu té opatrnosti měla

Jinak věřím, že to pochopí a vezme to v pohodě.

Patty, ty máš podle toho co píšeš osobní zkušenost...děkuji tedy za názor. Vezmu si ho k srdci. Děkuji všem

Jj, holky mají pravdu. S "vyznáním" bych ještě počkala. Až spolu budete déle a budeš vědět, zda to s tebou myslí vážně.
Ale každopádně až spolu budete déle a budete to brát vážně, tak mu to určitě řekni!

Já mám pocit, že s pravdou nejdál dojdeš.Říct, že jsi nemocná chce dávku odvahy, ale tobě se uleví a pokud je to chlap, který tě má opravdu rád tak ti bude oporou, aby jsi se ze špatné psychiky brzy uzdravila.

I já si myslím, že na tohle téma je ještě čas. Musí se pořádně zamilovat, více se poznat a až budeš mít pocit, že mu mužeš věřit a že tě bere takovou se vším všudy, pak bych mu to řekla. Dneska už tohle není takové tabu. Horší by to bylo třeba s psychozou, nebo jinoupsych. chorobou. Ale na tohle, to chce svuj čas. nespěchej. Držím palce, at je chápavej a milující.

Taky bych počkala. Vždyť onemocnět můžeme kdokoli zrovna teď, nebo za měsíc nebo za rok, taky to nemůžeme nahlásit předem a musí se s tím srovnat. Takže až budeš přesvědčená, že to nepůjde říkat všude.

btw možná to sem nepatří, ale jak poznám, že to chlap se ženou myslí vážně?

těžko zvlášť někteří chlapi to umí dobře zahrát + naše ženská naivita...