Řekl mi mám Tě rád, ale nemiluji Tě

Naprosto souhlasím. Žárlivost není jen špatná vlastnost, ale je to vážné onemocnění se vzestupnou tendencí a to ve všech případech!!
Zuzanko, utíkej od něj a ani se neohlédni.

Zuzanka_
anakonec jste se viděli kdy? víš, já chápu, že ho miluješ, je to pro tebe těžké....musíš dělat to co cítíš, protože ani nic jiného nejde...zatím nejsi připravená odejít a já to chápu...

Romísek
ahojky já vím, jak to myslíš a že máš pravdu,ale pro zuzanku je to složité, ona to ted tak necítí, protože ho miluje,,,,musí si na to přijít sama....podle mě ještě není půřipravená odejít...musí mít víc takových věcí a událostí a situací, aby to pochopila...podle mě na to časem přijde sama...

matadi
sama jsi v tom žila 12let a tak dlouho Ti to trvalo, než jsi na to přišla...ono vše má svůj čas....podle mě si to uvědomí pozdeji, ted není schopná od neho odejít, protože to nevidí nebo zatím nemá tolik zažitých situací, aby ji to tak vadilo, že odejde...já taky vidím, že ten její se nechová správně....ale ona ho ted miluje a snaží se ho pochopit....podle mě to chce čas...a tím, že se do ni tady budeme pouštět, tím ji oči neotevřeme...

rattty
Myslím, že se tady nikdo do nikoho nepouští. Holky chtějí jenom chtějí varovat před něčím, čím si sami prošly a dobře ví, že to není med.
A o tom by měla být diskuze. Prostě si tu jenom sdělujeme své zkušenosti a názory, a pak už je na každém, jak se zachová.
Na jednu stranu chápu Zuzku, že pokud někoho miluješ, tak to není jenom tak zapomenout... Jenže tohle fakt není sranda. Já mám jednoho takové kamaráda. A i když je to jenom kamarád, tak ty jeho narážky a vyzvídání dokážou opravdu stresovat. Takže když si představím, že by to měl být přítel, a měla bych to každý na talířku, taky bych to asi hodně řešila

Hanulli

já vím, myslíte to dobře....jenže já chápu i zuzku, sama jsem měla skoro 3roky přítele, ketrému vadil můj tatka a všichni moji kamarádia kamarádky...atd a vadilo mu i oblečení...a musela jsem na to přijít taky sama a čím víc ji to budeme rozmlouvat, tím víc ona ho bude bránit...

rattty
Ahojky, po pravdě za mnou přijel ještě v pátek večer, já to nemohla vydržet, neumim si představit jeden víkend bez něj.. nejde to, alespoň ne teď. V sms bylo viděť, že by mu vadilo, že bych byla o víkendu sama (co kdybych náhodou šla někam, kde by byly kluci). Šli jsme sednout na lavičku a popovídat si o tom, řekl, že to zkusí přestat dělat, že to asi úplně omezit nepůjde, ale že se bude snažit. Jen dodal, abych ho nezneužívala, protože si podle něj jsem jistá, že vím, že on za mnou doleze vždy a že mě vždy bude chtít.

A nedejbože, aby ste se tu ještě začaly holky hádat mezi sebou kvůli mě. Chápu Vás všechny, máte s tím zkušenost, varujete, já bych byla to samé, kdybych někomu psala svůj názor, ale zase vím, jak psala rattty, že se v tom musím první "vymáchat", abych pochopila, co jsem dělala za chybu. Přece jsme spolu poměrně krátce a možná, že to zjistím až opravdu za delší dobu. Jak jsem psala, pořád mám více plusů než těch mínusů u něho. Kdo ví co bude za pár měsíců, let...

No, to určitě nebudeme. Je to jen Tvůj život se všemi důsledky.
Moje kamarádka je se svým žárlivcem už 17 let. Jó, už to vlastně není moje kamarádka, protože jí to zakázal. Žije v izolaci. A co víc! Po dlouhé době svěřování a touhy se s ním rozejít, dnes tvrdí, že je to nejlepší chlap. On jí bije, ponižuje, nadádává ji neskutečně sprostě, a nedovoluje jí setkávat se ani s nejbližší rodinou. Dřív jsem se velice snažila jí pomoct i za cenu vlastního sebezničení. A dnes? Už se nevášním, neboť tvrdím, že každý je svého štěstí strůjcem!!

já na to přišla už o hodně dřív, jenže nebylo jak utéct - izolovaná od přátel, kamarádek, práce - bo ano to jsem nemohla, prý se to nesluší, abych pracovala, co by tomu řekli jeho známí, rodina . . .
ze začátku to bylo v pohodě, nenásilně - až mě dostal k úplné závislosti na něm - trvalo mu to asi 3 roky, a opravdu jsem si ty tři roky nemohla na nic stěžovat - bo, když ptáčka lapají, dobře mu zpívají
Asi tak po dalším roce jsem procitla a pak už jsem začala plánovat strategický útěk.
takže první co bylo, jsem si našla práci - placenou natolik, abych nemusle žít ani z jedné jeho koruny,/asi tak před pěti lety/, odhlásila pevnou linku, nechala si jenom mobil a ten měla většinu vypnutý /asi tak 4 roky zpětně/odstěhovala se zpět k rodičům /dva roky dozadu/, začala chodit mezi lidi, pokusila se obnovit staré kontakty, několikrát vyměnila telefonní číslo
no a teď se chystám zase do vlastního bytu a těším se na nové začátky.

Jen jsem chtěla říct, že ono Vám to, když to opradu umí šikovně podat, nedojde hned, jedině on to myslí s Vámi dobře, jedině s ním Vám bude opravdu líp, že se nemáte opravdu čeho bát, . . . , že ti ostatní Vám vlastně jenom ubližují, že Vám nepřejí to štěstí, které s ním máte, že Vám to závidí, že se pořád staví mezi Vás.

matadi

jo jo, přesně tak...a hlavně když miluješ, máš snahu ho pochopit....jsi dobrá, že jsi odešla...

Nejdůležitější je, aby byl sám člověk spokojený, takže souhlas s Romískem - každý je svého štěstí strůjcem..

Ahoj, včera jsem byla s přítelem, pořád to řešíme, jestli rozchod nebo ne. I on říkal, že by to možná bylo lepší, jenže ani jeden se k tomu nemáme. Takže to nemá cenu řešit, prostě až jeden bude mít odvahu na to se rozejít definitivně, tak to prostě udělá. Oba nechceme, ale řekli jsme si, že to asi bude lepší. Já mám doma svoje problémy, on taky, kvůli kterým se také hádáme. Bydlí s mámou, dole ještě je babička s dědou, který mu řeknou, když chce za mnou jet "To zase k ní jedeš? Aby si se z ní nepo...." Takže mám taky svůj obrázek o jeho rodině s přístupem ke mě..