Rady jak někoho sbalit či ho trochu postrčit?

Požádej ho o pomoc chlapy se rádi pasují do role zachránce

Já bejt kluk, tak tohle na mě nezabere ani omylem
Od lidí co znam i od sebe, tak tahle "obrácená taktika" nikdy nezabrala

Jéé, to je zas téma pro mě! Já řešim už od srpna takovouhle věc (však už sem to tu řešila mnohokrát): Mám už asi 10 let kamaráda, nikdy jsme se spolu moc nebavili, navíc je to bratr přítele mý ségry, no jsme taková jedna velká rodina. Nikdy by mě nenapadlo, že by mezi námi mohlo něco být a brala jsem ho vždycky jako kamaráda. No a letos v srpnu se mezi námi prostě něco stalo a nějak se to mezi námi změnilo - vypadalo to v jednu chvíli, že z toho něco bude, ale pak to zase nějak ustalo. Ale je tada pravda, že od tý doby je ten vztah jinej, koukáme po sobě, smějeme se na sebe, prostě to tak nějak mezi námi jiskří nebo co. Jenže jaksi už to tak trvá od toho srpna a nikam se to nepousunuje. Ani jeden nejsme schopnej udělat nějakej krok. Já bohužel nevim, co si mam myslet, esli má zájem nebo tak. Což samozřejmě nezjistim, pokud něco neudělam... Ségra s jejim přítelem nechci, aby se do toho nějak motali, nedělá to dobrotu. Vídáme se většinou na nějakejch společnejch akcích, kde je nás víc, sami jsme spolu nikdy nikde nebyli, což je teda ten kámen úrazu. Pořád si řikam že ho někam pozvu, ale jaksi na to furt nemam odvahu (přitom si furt řikam že o nic nejde...) - no děs. Co byste dělaly na mým místě? Každej do mě furt hučí, tak ho někam pozvi, napiš mu, vrhni se na něj atd atd atd. ale jak dybych v sobě pořád měla nějakej blok a přes ten prostě nejede vlak!! Tak co s tím?

boubinda: a co mu to napsat? víš já bych se nestyděla to probrat se ségrou navíc pokud si rozumíte jako kámošky. třeba ti pomůže a nevíš
víš já bych asi po tvém pozorování si řekla, co můžu ztratit a třeba bych mu poslala sms třeba viz. výš že potřebuješ pomoct s něčím (od úkolu po nákupy) a uvidíš nebo na netu...třeba přes skype...je to jednoduché a stejně účinné.

bud ráda za svou stydlivost. to já jsem sice taky stydlivá, kdo ´mě zná by se smíchy umlátil, ale jo jsem, ale na druhou stranu i zbrklá...takže pak třeba se zeptám nebo napíšu a většinou sem za blba

Reaguji na Boubinda:
Nevím, jestli sem ještě někdy zavítáš a přečteš si to, ale být tebou ho někam pozvu. Neni nic horšího než litovat, že si něco nezkusila, ikdyž si měla příležitost...to už je asi lepší nechat se odmítnout

Reaguji na jersey: Reaguji na Ifísek: Děkuju holky a máte naprostou pravdu v tom, že jediné řešení je toho kluka prostě někam pozvat. Ale musím říct, že situace se jaksi vyřešila o 100% jinak. Objevil se totiž někdo jiný Na Silvestru, kde jsme byli všichni společně (včetně toho kluka kterého jsem řešila od léta) se to jaksi vyvrbilo úplně jinak. Myslela jsem si celou dobu, že tam už to prostě musím rozseknout! a prostě mu tam už narovinu něco řeknu nebo udělám. Ale jaksi hned první večer jsem se hodně bavila s jedním klukem, který tam byl i minulý rok (ale loni jsme se skoro vůbec nebavili) a nějak se to prostě jaksi obrátilo. Od Nového roku se scházíme a je to fajn, tak uvidím... No čili toho druhého jsem jaksi asi vytlačila z hlavy nebo co Ne tak myslím na něj, ale asi sem opravdu zjistila, že je to fakt jen kamarád a nic by z toho nebylo... Cesty osudu sou někdy nevyzpytatelné... První večer jsem si říkala, jaká jsem husa, že sem všechno vlastně zkazila, ale teď už to vidím jaksi jinak Bože bože

Reaguji na Boubinda:
Tak to mám za tebe radost Na tom, že ,,Láska přijde v okamžiku, kdy to nejmíň čekáme", bude asi fakt kousek pravdy
Tak přeju hodně štěstí

Reaguji na Ifísek: Děkuju, no uvidím, jestli z toho vůbec něco bude...ale je to fajn

no asi fakt jo, i když sem tomu nikdy nevěřila a hlavně se mi to v podstatě nikdy nestalo... Sice to není úplně láska, ale takový nějaký poblouznění nebo tak něco...

Reaguji na Red_fire:
Takže myslíš, že je šance, že mě vezme ženatý kolega, se kterým sdílím vášeň pro zbraně, ne střelnici?
Stydlivost je moje strašná vlastnost a neuvěřitelně mi komplikuje život.

Strašně se mi líbí jeden chlap, cítím, že se líbím i já jemu, jenže kromě očního kontaktu mezi námi prostě nic není, trvá už to rok, a "skutek utek"... On je stydlín, vždy, když se na sebe déle koukáme, sklopí oči a div, že nezčervená. Přitom to není typ žádnýho ňoumy, mezi ostatními to není žádná tichá puťka... Takže řeším dilema, jestli si něco nenalhávám, nebo jestli se opravdu jen stydí a neví... Mám strach ho někam pozvat, už jen kvůli tomu, že jsme pracovali spolu... jenže teď mě přeložili jinam a já mám trochu strach, že už ho neuvidím. a teď babo raď...

jo tak to je blbý, škoda, že se nedá tomu druhému vidět do hlavy....já na chlapovi vlastně nikdy moc nepoznám, jestli jo a nebo ne....pokud to neřekne
ale možná se tě bojí, nevím - když nekouká, tak se začne dívat do země a nebo do strany?...údajně když se dívá do země, tak se mu líbíš a když na stranu, tak nemá zájem - body language

Reaguji na pulspuls: Kouká se do země Tak to by podle toho, co jsi napsala mohlo být dobrý. Nikdy jsem žádnýho chlapa nebalila, bojím se, abych nebyla za trapnou. Jenže si neumím představit, že ho nechám jen tak odejít...

tak s tím mám taky zkušenosti. Když mi bylo náct, tak jsem neměla problém někoho oslovit nebo si sehnat číslo a rovnou mu napsat, ale ted je to horší. Oni chlapi taky málo kdy pochopí, že holka naznačuje zájem o něj
Jednou jsem byla s kamarádkou pařit a je tak ze zvědavosti, jsme si řekli, že si zaflirtujeme. Byl tam jeden pohledný kluk (muž), tak jsem nahodila pár smyslných pohledů a už to bylo
Nesmíš to brát tak vážně, ale spíše jako hru

Takže myslíte, že mu mám napsat a pozvat ho někam?

ted jsem si vzpoměla na jednu kamarádku. Byla jsem s ní nedávno na plese a byl tam jeden muž. ona si na druhý den sehnala číslo a napsala mu. jsou spulu a už je to měsíc.
Napiš mu