Psychický blok

Taky děkuju za povzbuzení a za rady...A vidím, že nejsem sama, kdo má takovéhle myšlenky. Začnu se více věnovat tomu, co mám ráda a budu tak spokojenější a projeví se to i na venek a začnu více chodit mezi lidi...
děkujíí
A bývalý je borec, do teď nenašel stálejší přítelkyni jeho už neřeším..i když jsem myslela že omdlím, když se mi to doneslo(pomluvy).....spíš se stydím jak jsem mohla s někým takovým být....

donkey
Jako kdybych to psala já, úplně totožné. Taky se tak cítím mezi lidma a říkám si to samé. Když si povídám jen s jedním člověkem a narazíme na nějaké téma které rozvineme, tak nemám vůbec problém. Ale mezi více lidma nedokážu nic říct, myslím si, že to nebude vtipné a budu jako trapka Na kineziologii jsem byla a říkala jsem jí o tomhle. Dala mi nějaké úkoly na doma co si mám říkat a tak, ale stejně se to nezměnilo. A takové rady, že mám víc chodit do společnosti, nebo si připravit téma mi nikdy nepomohly

Ahoj holky, v pondělí jsem objednáná na kineziologii, ta paní, která mě bude léčit zněla velmi příjemně a je to PhDr., tak snad mi pomůže. Na hodinu to stojí 500 a jedno sezení trvá 1-2hodiny. Já trpím nízkým sebevědomým a strachem z lidí. Při rozhovoru se málokdy koukám do očí a když se ke mně někdo chová hnusně, tak se nedokážu ozvat. Spousta lidí si všímá, že jsem před nima nervózní a ve třídě máme o 2 roky staršího blbečka, který se na mých rozpacích přímo pase. V MHD trpím panickými úzkostmi, bojím se, že začnu na celý bus, metro křičet, ačkoliv se mi to nikdy nestalo. Ani doma se necítím dobře, mám 6letého hyperaktivního bratra, který neustále řve a dělá mi naschvály, otec je taky velmi hysterický. Když řve, dostávám třes. Takhle to u nás chodí každý den. Chodím k psycholožce, která ale naše setkání často ruší. Říkala mi, že mám psychický blok z minulosti. Byla jsem spolužáky šikanovaná a velmi ponižovaná. Málokdo mě měl rád, rodiče se o mě také v dětství příliš nezajímaly. Často cítím vnitřní prázdnotu a mám deprese. Připadá mi, že už nikdy nebudu šťastná. Jediné co mi udělá radost jsou nákupy, ať už nového oblečení či kosmetiky. Pak mám hrozné výčitky svědomí, protože rychle rozfofrovám kapesné a peníze z brigády.

pussydeluxe
doufám, že ti kineziologie pomůže...

mohla bys taky zkusit techniku hooponopono (je to jen říkání 4 větiček pořád dokola, omlouvám se, prosím odpusť mi, miluji tě a děkuji ti)... hodně lidem se po tom zlepšil život... já "hopkuju" necelý měsíc... nejdřív se problémy zhoršily (což je prý normální), ale teď už je líp než před tím...

každopádně držím palečky

chápu to dobře, když za každou dobrou věc si poděkuji, nebo pochválím a zase když něco zvorám, tak se sama soobě omluvím?

redzac
Tomu moc nerozumím, to si mám pořád dokola najednou opakovat? Nebo tak jak si to myslí donkey?

kačulík

A já se vůbec nedivím. Nemohou totiž pomoci, spíše naopak! Většinou člověku způsobí více škody než užitku.
Nevím, jak může někdo takové rady vůbec udílet a ještě si myslet, jaký je odborník.

No, zběžně by se to tak dalo říct, ale platí spíše jen ta 1. část. Zjednodušeně by se to dalo vyjádřit asi takto - prostě mít se ráda takovou, jaká jsi, mít sebeúctu, věřit si apod.

Ahoj,mám stejný problém s jakýmsi blokem ve společnosti,ale řekla bych,že ještě rozvinutější.
Kvůli tomu,že se nedokážu s nikým bavit,(nenapadají mě žádné vtipné či duchaplné odpovědi,a raděj lidi poslouchám ),tak už vůbec nikam nechodím.
Mám jen jednu kamarádku,s ní jezdíme různě na výlety či na jídlo,ale nějaké ty večerní zábavy už se mnou taky vzdala,protože já se na nich spíš trápim,beru to jako nutné zlo občas se někde ukázat,aby si lidi neříkali,že jsem puťka zalezlá.
Poslední dobou už tyto problémy neřeším,protože toho mám hodně ve škole a učení mi zabírá veškerý čas.Od října mám ale nastoupit na praxi,kde budu hlavně komunikovat s lidma,takže si plánuju zajít k psychoterapeutovi,jesli by mě dokázal nějak "připravit" či poradit nějakou z těch terapeutických metod.
Z toho psychouše mám taky strach,neumim si představit,že budu najednou s někým normálně mluvit,ale doufám že na to má nějaký metod,aby se mu i takle zablokovaní jedinci otevřeli.

nene za žádnou věc si neděkuješ... tyhle čtyři větičky si máš říkáš pořád dokola... já si je říkám když jedu práce, což asi 20 minut... je to o tom, že si vymažeš chybné vzorce a tím nastolíš nulový stav v tvé mysli ... je to jako odblokování... začneš se cítit líp a to špatný se v tvém životě začne zlepšovat... krásně je to popsané v knížce Svět bez hranic... ale určitě najdeš spoustu věcí i na netu... já hopkuju asi tak měsíc a začínají se mi dít malé "zázraky".. musím říct, že i naši jsou spokojenější... ono totiž "uzdravuješ nejenom sebe, ale i lidičky, co se ti svěří s nějakým problémem, páč když ti ho řeknou, tak jsi jeho součástí...

donkey

tak se na to tak nesoustřeď, buď sama sebou a neprožívej to tak . Nedělej se jiná jen proto abys zapadla a neztrapnila se ,chovej se přirozeně a pak půjde všechno hladce. uvidíš

já myslím, že pokud máme nějakej mindrák sami se sebou vnímáme ho jen my a myslíme si , že to tak vnímají i ostatní , ale ono to tak ve skutečnosti není to si prostě podsouváme jen my sami.

donkey

....proto už to uzavři, nechceš-li se dál trápit. Teď už víš, kde je problém, takže začni na tom pracovat, jinak se budeš točit stále dokolečka, a nikam to pochopitelně nepovede, naopak to bude ještě horší.
Ale Tvoje věc, jak budeš postupovat dál.....přeji hodně pevné vůle a sebedůvěry.

Ahoj, já mám sice jen takovou zkušenost z doslechu, ale spolupracovnice mé kamarádky měla velké trauma z chození do společnosti a veliký blok konverzovat atd. na nejrůznějších společenských akcích, které musí ale velmi často absolvovat, někdy i hovořit k lidem z pódia a tak a prý ji velmi pomohla Bachova květová terapie, velmi ji to zklidnilo a nemá už prý s tím problém. Určitě to byla kombinace i jiné práce na sobě, o které tu diskutujete, ale každopádně tip to je. Držím palce.

Já mám taky psychickej blok z dětství - jako 12letou mě bezdůvodně poslali do dětské léčebny, nikdy jsem se nedozvěděla pravej důvod .... 5 měsíců stačilo, abych přišla o všechny kamarády, o sebevědomí, o zájmy, od té doby jsem přibírala na váze, přejídala jsem se ... od té doby neumím komunikovat s lidma a trápí mě že nemám žádné (ani 1) kamarády... Navíc před půl rokem mi jeden kluk řekl že působím hrozně... to mě dostalo do nemalé deprese... pak jeden kluk se semnou chtěl pořád sejít a dušoval se že není jak ostatní že se semnou bude dál bavit... a ted? Ani se neozve... takže jsem zanevřela na všechny lidi okolo a mám jen lidi na netu.. ti mě teď taky nutí abych přijela na sraz, ale já fakt nechci přijít i o kamarády z netu! Takže se musím vymlouvat.. navíc včera se mi stala jedna super věc, celou noc jsem kecala na skype s klukem a on mi pak po 5 hodinách napíše že myslel že jsem úplně někdo jinej... fakt to taky potěší... Si připadám úplně zbytečná na tomto světě, nikdo o mě ani nezakopne

Tohle snad není možný...?
Co to byla za léčebna?
Psychiatrická? Nebo plicní? Rehabilitační ústav?

Co tam byly za procedury? Podle toho snad poznáš, co s Tebou má být v nepořádku...

Máš dojem, že Tě zneužili a přisoudili problém, který nemáš? proč myslíš, že by to dělali?