První vážný vztah-vydrželo vám to?

Za sebe řeknu NE, nevydrželo nám to... byli jsme spolu 5 let (od našich 16ti a pro oba všechno poprvé) a i přesto jak jsem si s ním dokázala představit život a plánovala budoucnost, představovala jsem si jeho příjmení atd, se naše cesty rozdělily...

Pepis, moc ti gratuluji k zásnubám, tohle mě vždycky potěší, když vidím že i po tak dlouhé době se k sobě dva chovají krásně a mají ještě krásnější vztah držím palce, aby vám to pořád tak klapalo

hm, tak já jsem ta, kterou rok 2010 postihl první vážný vztah a bez pár měsíců vydržel skoro 3 roky. přiznám se, že nyní i vím, co jsem dělala za chyby a jsem štastná.

ale nemyslím, pokud se s ním cítíš super tak proč si ho nevzít?
já jsem taky myslela na svatbu a řikala si, že jako máma s tátou tak i babi a děda prostě si ho jednou vezmu..hm, nevezmu

Mně vydržel skoro pět let, dlouho to vypadalo, že to bude napořád a všichni kolem si to mysleli....doteď si nejsem jistá, co si o tom myslím Na jednu stranu začátky byly krásný a moc toho pro mě udělal (ale já pro něj taky), na druhou stranu, tak rok a něco před koncem vztahu se choval jako samice od prasátka a nevím, jestli mu to někdy odpustím...ale už jsem ráda, že to skončilo, protože ten vztah by se bohužel do těch správnejch kolejí už určitě nevrátil a pro mě by to bylo peklo na zemi

No, tak tos měla bez "práce" To většinou tak bývá, když člověk moc chce, tak nic a když ani zas tak nechce, přijde to samo resp. chlap přijde sám

Jo no, to celkem chápu... Kdo nezažil, nepochopí (viz první páry, které znáš)..

Moc děkuju

Moc děkuju, si hodná

jééj, tož to mě mrzí ale zase ti něco dal :

Přeji Ti, aby ten 2011 byl co se týče vztahů daleko lepší

No tak to buď ráda, že tvůj první vztah nepokračoval-spíše ti gratuluju k tomu,že si z něj dokázala utéct a teď si najdeš někoho hodné

No my spolu nejsme už dva roky, od té doby jsem pár vztahů měla, ale byly takové povrchní....mně přijde, že nedokážu milovat...buď jsem to skončila,protože mi došlo, že ty kluky beru jako kamarády a nezmění se to, a nebo jsem se sice zamilovala, ale rozumově jsem věděla, že to nemá budoucnost...můj největší problém je, že než začnu mít někoho fakt ráda, trvá to měsíce a buď to nebaví mě, scházet se tak dlouho s někým, koho nemiluju, a nebo to přestane bavit ty kluky a začnou tlačit na to, jak to mezi náma bude dál...

Tak my spolu budeme za chvíli 2 roky..je to můj první vážný vztah,a jeho také...mne je 16,jemu bude 19..začali jsme spolu chodit,když jsem byla v 8 třídě ....občas mne také přepadne takový ten pocit,že lituju,že sem si víc neužila....ale to me vetšinou přejde ...jsem ráda,že ho mám...a urcite bych ten vztah nevyměnila za užívání.....když vidím ty slečný který dají každýmu......jednou jsme si s přítelem přiznali,že nás někdy přepadne ten pocit užívat si...ale shodli jsme se na tom,že nám nic nenahradí to,že máme jeden druhého ..Já jsem hodně dospěla za tu dobu co jsme spolu....nepřídu si už jako nějaká pubertačka ..a to taky už nejsem...i když se pohádáme,tak se dokážeme taky usmířit...to je vždycky krásný to usmiřování ....No nevím jestli nám to vydrží navždy dost krizí jsme už měli,ale jak to tak vidím,myslím že jsme si je už vybrali....nějak se už není o čem hádat ani tak všem přeju hodně štěstí a at vám to vydrží co nejdéle,nejlíp napořád,že

ahojky, začali jsme spolu chodit v 16, pro oba první vážný vztah. Nyní jsme spolu 13 let. Do této doby řekla bych hezký vztah, zamilovanost nám vydržela donedávna. Už to bohužel skřípe...... I když mezi námi je asi dva měsíce krize, kterou zapříčinil manžel, tak jsem to nyní já, kdo má pocit, že si nic neužil a že měl zkusit více partnerů. Ale není cesta zpět, máme spolu dítě,nevím jak to dopadne. Ale na druhou stranu, kamarádka je se svým mužem od 14, mají dvě děti a klape jim to.
Důležité je, jestli nemáš pochybnosti, jestli jsi si jistá, že je to ten pravý. Jestli si na to odpovíš ano, tak určitě žádné pochybnosti nemusíš mít. I my jsme v okolí docela rarita.
Držím pěsti....

Ahoj, nejdřív chci napsat že gratuluju k zásnubám a tiše závidím.
Mě je 18, takže co já vím co mě ještě čeká a nemine.. Ale tohle téma je pro mě jak dělané. Moc mě zajímají ty zkušenosti. Třeba moji rodiče jsou spolu od 15let, takže 21let manželství.. Takže si říkám proč by to nemohlo fungovat..
Teď mám přítele s kterým letos budu 2 roky a jsem moc šťastná. Předtím jsem měla takové ty první chození.. =D Pak roční vztah kdy jsem o to i přišla takže to už bylo o něco vážnější. Z ničeho nic (skoro ze dne na den (i když sama nemám ráda když má někdo po 14dnech nový vztah) jsem se zamilovala a bylo) --> U tohodle vztahu já jeho první vůbec "vážnější" (to myslim i po sex. stránce) a taky se občas bojím aby ho to pak třeba jednou netáhlo zkoušet a užívat si. Ale já třeba taková nejsem (myslim že i on ne ale kdo ví co by mohlo být za pár let že, jak u mě tak i u něj..) Každopádně jsem to momentálně pustila z hlavy a užívám si krásnýho vztahu a jen si přeju ať to jen tak nezkončí.
Spíš než toho jestli nám to opravdu vydží se bojím toho, že se ten vztah pak opravdu přechodí a JEDEN z nás bude chtít něco jiného. No to nám napíše ale až sám život..

jéé taky se přidávám ke gratulacím!
je moc milé si číst že je takových vztahů hodně myslím že tam patřím taky
s přítelem jsem téměř 5,5roků (letos mi bude 20 mu 23 oba jsme to měli poprvé) bydlíme spolu od září - já 1.rok VŠ on začal pracovat) jasně že byly krize ale všechno jsme to překonaly a od té doby co spolu bydlíme se nehádáme kvůli ničemu vážnýmu vůbec!jen takové ty hádky že jsem pokazila oběd nebo že si neotočil ponožky v koši na praní je to prostě paráda být spolu sami

na léto si chceme pořídit pejska bude to další krok vpřed v našem vztahu

nechci nikoho jinýho, lepšího bych nenašla a taky bych nechtěla s někým začínat takové ty začatky stejně bych neměla jistotu že to bude krásný jako to máme teď

když někomu řeknu jak jsme spolu dlouho taky nechápe, že nás to může bavit a bla bla bla sami to ale nezažili tak nepochopí

přeji vám všem ať vám to klape a neřešte co bude a nebude užívejte si přítomnost

A tady je ještě jedna diskuse na stejné téma - a vzhledem k názvu serveru je to trochu pozitivnější, že

Říká se, že první láska je los do loterie, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo.

Jinak moje sestřenice je se svým manželem od 18 let a jsou spolu 15 roků (z toho manželé asi 9 nebo 10 let). Úplné podrobnosti o jejich vztahu nevím, ale vypadají spokojeně. Nedá se to zobecňovat. Přeju hodně štěstí

S dovolením sem zkopíruju část své odpovědi z jiného tématu: S přítelem jsme se poprvé potkali v první třídě na základce. Já jsem se do něj zamilovala hned a drželo mě to až do čtvrté třídy, kdy jsme spolu začali chodit po výměně Valentýnek (tu od něj mám pořád schovanou, i dopisy, co mi psal.) Chodili jsme spolu dva roky od čtvrté do šesté třídy (pusy, držení za ruce, procházky - klasika). Pak jsem šla na osmiletý gympl a rozešla jsem se s ním. Pak jsem se s ním někdy v patnácti chtěla dát zase dohromady, ale on nechtěl. No a potom, v říjnu 2005 jsme se potkali na jedné akci a nějak jsme tam každý byl sám, začali jsme se spolu zase bavit a bylo to. Mezitím jsme měli každý pár vztahů, z toho já jsem byla jednou fakt hodně zamilovaná, ale onen dotyčný mě nechtěl . No ale s přítelem jsme spolu dodnes, tedy pět let a je to nejlepší chlap, kterého znám. Byla jedna menší krize, o které píšu v jiném tématu, ale náš vztah to snad posílilo. Gratuluji zakladatelce tématu k zasnoubení, taky bych už chtěla . A za sebe říkám, jde to. A nemám vůbec pocit, že bych si málo užívala, když jsem jen s jedním partnerem. Poprvé jsme spolu spali v osmnácti a pro oba to tehdy bylo poprvé

Nevyšlo a ani nikomu z blízkých přátel ne Tím ,ale samozřejmě netvrdím,že se to někomu podařit nemůže.Pokud Vám to všem zatím vychází,tak Vám to moc přeji

Pepis gratuluji k zasnoubení

Ono je důležitá na začátku asi ta chemie.. Když není, tak to nevydržíš do té doby, než člověka začneš mít hodně ráda...

moc pěkné

Tak to si myslím, že je celkem dobrý stav i když někdy ta hádka ten vztah trochu opepří a to usmiřování pak Děkuji a také přeu hodně štěstí a hodně sil do dalších společných let

Mooc pěkné a doufám, že krizi, která nastala v pohodě překonáte a budete si zase užívat...
Píšeš, že krizi zapříčinil manžel-můžu se zeptat čím?

Děkuji

Přesně jak píšeš.. Ono jak se říká, má se pořád "něco" dít a vztah se má postupně vyvíjet jinak se přechodí.. Ale co chceš dělat, když spolu začnete chodit v 16 a pak cca do 24-25 studuješ, že?....

Děkuji

Možná se to nezdá, ale věř, že je to určitý krok zase vřpřed.. Řekla bych, že je to taková předpříprava na mimčo.. Akorát když to řeknu tak, s pejskem není až tolik starostí můžeš ho nechat doma samotného, ale zase s ním je třeba chodit na procházky, což vám zase dá další stimul a nový rozměr trávení společného času.. Teď už taky nebudete řešit jen sebe, ale taky budete mít nějaký "společný projekt". Ať se vám daří a jste stále šťastní

děkuji za odkaz.. Už sem tam pročetla několik diskuzí... To bude další zabiják mého času, vedle omlázka ve zkouškovém, se to hodí

Děkuji

V první řadě dekuji a druhak musím říct, že máš moc pěkný příběh, jako z fillmu ať vám to nadále klape a neboj, taky se určitě dočkáš zasnoubení

Děkuji

Ale zase k tématu, musím říct, že třeba někdy člověk ani není smutný, že mu jeho první vztah nevyšel... Ono neplatí vždy první, tak nejlepší.. Jak tady na omázku čtu, hodně slečen mělo první vztah třeba a jejich přítel je nějakým způsobem šikanoval-což teda není o co stát, ani takový vztah udržovat.. at je první nebo 10....

Jinak děkuji holky vám všem za vaše názory, zkušenosti, případně příběhy z vašeho okolí.. Pište piště, ráda si vše přečtu

Já jsem se svým přítelem od 15. Jemu bylo taky 15. A jsme spolu už 8 let a ztím to vypadá slibně