První vážný vztah-vydrželo vám to?

My sice s přítelem spolu budeme terpve 2. rok, ale máme to úplně naopak.. Říkáme si, že to naše "poprvé" jsme si měli nechat pro nás dva a že jsme se měli potkat už dřív

Ty jo, tak to buď ráda, že si se svým prvním "nevydržela" dýl i tak si s ním byla celkem dlouho, 4 roky...

Tak hlavně, že je ti to teď vynahrazováno buď šťastná

V tom s tebou musím naprosto souhlasit.

Máš asi pravdu jenomže já znám přítele od 6-ti let chodit jsme spolu začali tedy, až mi bylo čerstvých 17.. tak nevím, jak je to s tím naším případem
ale když nad tím uvažuji jak vy, tak musím souhlasit jsem nakonec ráda, že to takhle je x)

lépe bych to říct nedokázala

Taky jsem nad tím dřív přemýšlela, tak před dvěma, třema roky, jestli to není smutné poznat jen jednoho partnera, zažít jen jeden vztah, jestli někde není někdo lepší. Ale časem jsem si ujasnila, že krásný fungující vztah je pro mě mnohem víc, než nové zkušenosti, "zábava" a hledání někoho dokonalejšího (jak dlouho taky, že?). Jsme opravdu jeden člověk a čím jsme spolu déle, tím se snad více milujeme - jsme spolu 6 let, už manželé s dítkem na cestě.
Je to o prioritách, o ničem jiném - pro mě je přesně tou prioritou mít někoho takhle blízkého, jak psala lenibuska.

Pepis, MOC gratuluju k zásnubám Docela nedávno jsme si o našich milých psaly a krásně jsme si notovaly, jak skvělé chlapy máme - a ač to obě víme a ve vztahu jsme spokojené, stejně jsme přemýšlely o přechozenosti a podobně... už jen plánováním svatby se váš vztah zase prohloubí a každý, opravdu každý vztah je úplně jiný, takže i kdyby všechny příspěvky vyzněly ve smyslu "nevydrželo", nemusí to nic znamenat

My se třeba nedávno bavili s přítelem a jeho nejlepším kámošem, které slečnu nemá a je takový "lamač dívčích srdcí" Přítel mu říkal, že dřív si taky rád užil, ale tyhle myšlenky přešly poté, co poznal mě a sex se mnou - něco tak krásného a intimního nikdy nezažil a už nechce nic jiného. Koukala jsem s otevřenou pusou, fakt Já si totiž myslím to samé - přítel sice předchozí zkušenosti má, já ne a už o ně ani nestojím - čistě pragmaticky, zaprvé je můj milý hrozně sexy chlap a za druhé si nedovedu představit, že by mi někdo jiný poskytl "lepší zážitky". Navíc...

( Krásné! ) - o tohle nechci přijít ani já, ani můj milý. A dokud to tak bude, tak spolu zůstaneme a ty, Pepis, se svým přítelem (manželem..) také. Držím palce

Reaguji na Pepis:
My s partnerem v sobotu oslavíme 10 let našeho vztahu. Už jsme manželé a plánujeme miminko.
Musím říct, že rok od roku máme hezčí a hlubší vztah a jsme do sebe čím dál tím víc zamilovaní

Takže ano, první vážný vztah určitě může vydržet!

Já bych také dodala, počkejte, co s vaším vztahem udělá nejen společné bydlení, ale i děti, přijdou-li. Ze svého okolí znám dva případy, kdy spolu partneři byli od svých nácti, oba pro sebe první ve všem, proběhly ideální svatby, narodily se děti a manželé se sobě začali vzdalovat. V prvním případě byla důvodem touha ženy vrátit se po mateřské do práce a budovat si vlastní kariéru z pohledu muže "na úkor rodiny". V druhém případě se v krátké době narodilo dětí více a manželé se stali spíše rodiči, péče o potomky z nich udělala perfektně fungující a vzorový stroj na výchovu, bez vzájemných láskyplných emocí a s.exu..oba páry jsou dodnes spolu, jak se říká "kvůli dětem a majetku", ale je to zevnitř hodně smutná podívaná...kupodivu to ovšem snášejí lépe manželky než manželé. O přivírání očí nad nevěrou si iluze nedělám. Takže ani o vztazích od středí až do hrobu. Ale pokud se to někomu povede, klobou dolů, je za tím veliká spousta práce, sebeobětování (v pozitivním slova smyslu), nadhledu a tolerance.

Můj první vážný vztah nevydržel.Rozešli jsme se loni po 8 letech vztahu.Oba jsme byli svý první partneři(i sexuální).Nikdy jsme spolu nebydleli a když už se k tomu konečně schylovalo objevil se někdo třetí.Za sebe můžu říct, že trvanlivosti prvních vztahů moc nevěřím,ale samozřejmě každý člověk je jiný a výjimky potvrzují pravidlo.To, co mě uhranulo v 17 letech mi ve 25 nějak přestalo stačit.....Člověk se v průběhu života mění a s tím souvisí i případná změna požadavků na partnera.

S přítelem jsme spolu téměř 6 let a byl to můj první ve všem a on můj taky (bylo mi 15 a jemu 16). Jsem s ním naprosto spokojená. Už rok spolu bydlíme a jsem naprosto zamilovaná, jako na začátku. Jestli to vydrží nebo ne? Netuším, ale doufám že jo, protože lepšího chlapa neseženu. Hlavní jsou společné koníčky a pak stereotyp nepřijde.

Blahopřeju moc k zásnubám a ať jste stále tak spokojení a šťastní.

A že ostatní tvrdí, že si člověk má něco užít - tak tohle přímo nesnáším - já si užívám na maximum, až mi někteří závidí a přitom mám přítele, o kterého se můžu opřít a s kým to můžu prožívat.

Taky jsem tohle zažila. První láska (i sex)... když jsme se potkali, bylo mi 16, jemu 21. Věřila jsem, že je to ten pravý, velká láska, všechno ideální. Jenže pak jsem začala přemýšlet-co když začnu mít ve 30 roupy atd... a časem se z našeho vztahu stávalo spíše přátelství, krásné, ale přece jen přátelství. Což mi ve 21 nestačilo a my se rozešli.A taky jsme spolu už bydleli(v mých 21) a já studovala a měla pocit, že ten vztah už se nemá kam posouvat. Na svatbu, děti bylo brzo... Bolelo to dlouho, ale pořád jsme nejlepší přátelé a rozchodu nelituju. Myslím, že kdybych ho potkala třeba ve 26, dopadlo to jinak, ale prostě se to stalo, tak jak se to stalo a takové věci si nenačasuješ. Jinak znám holky, které jsou s přítelem taky pár let od nácti, ale mezitím si stihly vyzkoušet i jiné. Prostě si dali pauzu, byly měsíc dva s jiným a pak se vrátili ke "starému". Protože tam byla ta pauza, tak to mimochodem prý není nevěra. Tohle jsem fakt nechtěla, přijde mi to nechutné a nedůstojné. A to samé platí i pro chlapy, tam zase znám případ kdy se znají od 16, teď je jim 25, mají 3-leté dítě, ale on jí byl nevěrný, ona samozřejmě nic neví. Tím nechci říct, že někomu to vyjít nemůže. Ale spíš to vyjde povahám méně dobrodružným a také méně analyzujícím, než jsem já

Tak samozřejmě, že vám to může vyjít a období, že by jeden z vás začal uvažovat o tom, že si ještě nic neužil, ani nemusí nastat. To je jako když si vezmeš jeden bonbón a pak budeš mít strach z toho, že dostaneš chuť na další? A když si někdo vezme 10 bonbónů, kdo mu zaručí, že nebude mít později chuť na další?
Jinak ale ze svého vlastního pohledu bych nechtěla mít jediný vztah v životě. Já jsem ráda, že vím, jak se chlapi ve vztazích chovají, co od nich můžu čekat, můžu je srovnávat atd. - životní zkušenosti o ty sexuální mi třeba zas tak nejde

Děkuju

Myslím si, že si můžeš s klidným svědomím říct, že si skvělá přítelkyně, gratuluju k takovému ocenění, to je fakt krásné

Jasně, toho jsem si vědoma.. Jen mě tak zajímaly zkušenosti

Děkuju, v žádném případě o to nechci přijít

Krásné, moc vám přeju ať váš vztah jen kvete a gratuluju k miminku
Kdysi jsem si myslela, že to nejde, že krásný je vztah "jen" na začátku - chemie atd.. Když to přešlo, byla jsem z toho celkem smutná, že už to takové nikdy nebude... A hrozně jsem se divila, když i např po 5-ti, 7-mi letech jsou období, kdy nám s přítelem bylo (je) naprosto nádherně.. Říkala jsem si, to jde? Po 5-ti letech.. A musím říct, že je to uplně o něčem jiném než začáteční chemie-je to daleko lepší!

Na tom určitě něco bude...

To máte super... Jak píše Reaguji na Azadeh: určo se spousta věcí změní, když spolu dva začnou bydlet.. A je parádní, že Vám to pořád pěkně klape

Děkuju

Jasně, o tom to bývá.. Tak hlavně, že svého rozhodnutí nelituješ a

No toto je pro mě naprosto nepřijatelné... To bych v žádném případě nepřipustila..

přesně s tebou souhlasím...

Jasně, máš pravdu, pěkné přirovnání s bonbonama...

Jinak já abych řekla pravdu, dříve jsem nad tím já osobně celkem uvažovala, bydlím na kolejích a vídáme se s přítelem o víkendech... Když to řeknu upřímně, nemůžu si stěžovat na nezájem kluků ze školy nebo na nějakých akcích.... Občas jsem si říkala, jaký by byl ten, jestli bych třeba i nechtěla zkusit něco jiného.. Vždycky jsem si představila svého přítele, to jak je nám spolu dobře, když jsme spolu, jak se smějeme a jaké je to po třeba 5-ti letech v té době... A to, že mě balí nějaký kluk na akci sebevíc sympatický, hezký, vtipný-kdoví jaké by to s ním bylo za takovou dobu, jestli bych s ním vůbec vydržela... Na to, abych do něčho takového šla jen pro to, abych poznala někoho jiného, si přítele moc vážím a je to skvělý chlap.. Každý má své mouchy a některé věci mě na něm štvou, ale o tom to, naučit se být tolerantní atd... Ale věřím, že bude skvělý manžel a taky táta.

Mně je 35 a prožívám svůj první vážný vztah. Samozřejmě sexuální zdaleka první není Tak pozdě protože jsem nikdy budoucnost s mužem a děti neplánovala a aktivně muže na vztah ani nehledala. Našel si mě sám.
Ale v této situaci si občas říkám, že by bylo dobré mít víc zkušeností a porovnání s někým jiným. Ale co už. Na druhou stranu už mám i jistý nadhled. Budoucnost vůbec neřeším, jak bude, tak bude. Takže za mě - záruku ti nikdo na nic nedá.

Spokojených párů, co jsou spolu první v sexu i ve vztahu a vzali se znám několik.
Více je párů, co nejsou svoji první a ti říkají, že to nemůže vyjít nebo ti, co mají na vztahy smůlu.
I přesto, že se neptáš, zda Vám to výjde (jak to mnozí mylně pochopili), tak věřím, že ano a gratuluji.