Přítel-nezajímám ho, žárlí, nebo snad nechápe?

mikkýsek děkuju za názory i za podporu....člověk si z toho přece jen aspoň něco vezme

Antonie...s přítelem jsem moc šťastná a vidím v něm do budoucna obrovskou podporu do života a jistotu, nedokážu si svůj život už představit po boku někoho jiného. Možná teď mluvím jako malá holka která je zrovna zamilovaná, ale už toho máme hodně za sebou. V tomhle směru,(co se týče toho zpěvu) ale mám najednou pocit, že ho vůbec neznám....i když v jiných případech je úplně jiný, tohle mi prostě pořád nejde do hlavy. Proto mu nevěřím výmluvy o tom, že je to tím, že operu prostě nemusí....mám pocit, že je v něm něco hodně hluboko, něco co ještě nevím. Občas i po těch pěti letech mě zarazí něčím co z něho náhodou vypadne, něčím co jsem třeba celou tu dobu nevěděla. Abych to vysvětlila trochu víc....se svými rodiči se nebaví, poznala jsem je oba, hlavně jeho mámu a musím říct, nikdy se mi nestalo, že bych někoho tak nenáviděla jako ji....málokdy potkáte tak sobeckého, arogantního člověka, kterému je ukradené jeho vlastní dítě. Je to všechno hrozně dlouhý příběh, musela bych to tu celé popisovat abyste pochopili-prostě jeho máma je hrozně bezcitný a zlý člověk. Nestýkáme se s ní a přítel cokoli spojené sní nese velmi těžce....bohužel mám ale pořád pocit, že nevím všechno co je s ní a jeho dětstvím spojené. Abych řekla pravdu každou chvíli se dovídám něco nového a jemu ani nepřijde divné, že se mi s tím třeba za celou tu dobu nesvěřil. Trochu jsem se do toho zamotala ale....člověk se občas potřebuje ze všeho tak nějak vypovídat....jen nevím jak to popsat. Zkrátka bojím se, že některé povahové rysy má po ní....proto dávám takovou důležitost tomu zpěvu. Bojím se že je mu to opravdu tak lhostejné nebo že snad opravdu závidí....bojím se aby se ta lhostejnost jednou neprojevila na dětech-ať už v jejich povaze...nebo prostě tak, že by od tatínka čekaly něco co nikdy nedostanou. Nechci si tím nějak protiřečit, šťastná s ním jsem tyhle věci vyplavou na povrch jen občas, sice hodně málo, ale přesto mě nutí k zamyšlení...občas si s tím prostě lámu hlavu a jindy jsem zase šťastná a říkám si jak jsem hloupá, že o něm vůbec můžu pochybovat....já doufám, že mě chápete jak to vlastně myslím

pajula
Všechno co píšeš je hrozně těžké. Já sama si neumím představit, že bych nevycházela s tchýní, tedy babičkou svých budoucích dětí, které budou do tohoto konfliktu chtě - nechtě vtaženi. A co víc, čím dýl jsem se svým mužem, tím víc zjišťuju, jak moc je své mamince podobný a to ne jen vzhledem, ale i povahově. Já jsem ráda, protože jsou oba moc fajn, v tvém příbadě by to bylo ale velmi nežádoucí. Ale co naděláš - geny nezměníš.
Být tebou, tak bych rozhodně nepospíchala do manželství...

Antonie Nevím jestli jeho máma vůbec jako babička bude brána přítel by si to nepřál. Já teda po pravdě také moc ne, ale máma je máma a kdyby se s ní chtěl začít stýkat respektovala bych to a snad bych i zatla zuby a komunikovala s ní. No....nejsi první kdo mi to říká, ale to si asi uvědomím až bude pozdě....i když se toho bojím, pořád nejsem tak daleko abych si budoucnost s ním rozmyslela

pajula
Já Ti rozumím, protože ho máš určitě moc ráda, a je to pochopitelné. Držím Ti palce aby Ti všechno vyšlo.

Možná hloupá otázka - nemá s ní spojený i ten operní zpěv?

Podle mne toto vždy platit nemusí...

Popravdě se mu vůbec nedivím, že Ti své zážitky neříká. Buď vůbec ráda, že se občas o něčem zmíní. Chlapi většinou o všem mluví daleko méně, neřeší a nepitvají se v minulosti jako ženy.

Tady jsi uhodila hřebík na hlavičku. V rodině nepocítil, že by na něho rodiče byli hrdí, pyšní, přáli mu úspěch. Myslím, že ostatním dětem/kamarádům/spolužákům mohl závidět nebo se mohl litovat (nedivím se mu), že jsou na ně rodiče pyšní, protože něco uměly (a byly by na své děti pyšní i kdyby nic neuměly, prostě je milovali nepodmíněně!.)
I přesto, že uměl to stejné, tak na něho nikdo pyšný nebyl, nikdo nepřišel na představení, nechlubil se ostatním, že se dobře učí, navštěvuje ten a ten kroužek apod. Doufám, že chápeš, jak to myslím.

Když se Ti svěřil, že Ti závidí talent, protože by chtěl být jako svůj otec tak mě to utvrzuje v tom( s přihlédnutím na jeho rodinu), že ho rodiče milovali opravdu podmíněně. K tomu příklad z okolí: Spolužák z gymnázia má rodiče, kteří na něho nikdy nebyli pyšní (prostě jim je ukradený). Kvůli nim se dobře učil a na VŠ šel z důvodu, aby jim něco dokázal. Tak přesně to říkal. Bohužel i po skončení VŠ na něho nejsou hrdí/pyšní. I kdyby se postavil na hlavu, tak ho nikdy nepříjmou, jak by si představoval.
Tvůj přítel přesto, že třeba úspěšný je a bude a také to daleko dotáhne, tak si kvůli rodičům nebude věřit celý život, i přesto, že svou nedůveru skryje navenek. A vůbec to nemění nic na tom, že ty ho podporuješ a říkáš mu, jak je dobrý apod.

Nelámala bych nad ním hůl, jak tady některé, protože sama píšeš, že se to lepší.

ne ne to nemá-ona má hudební hluch

Lilliana Musím šíct, že jsi mě překvapila-když nad tím tak přemýšlím tak máš asi v hodně věcech pravdu. Když si to uvědomím zpětně-je ve spoustě věcech (hlavně co se týče talentu) hodně zakomplexovaný, nevěří si a hodně dlouho mu trvalo než na kytaru začal cvičit třeba přede mnou. Pamatuju si, že mi jednou vyprávěl, že mu jako malému dítěti hodně ublížila byť třeba ani ne špatně míněná věta jeho otce. Jeho otec hraje s kapelou country, přítel mi vyprávěl jak si rád jako malý kluk brával jeho noty s texty a zpíval si je-prý neznal hudbu prostě si s tím jako dítě hrál a vymýšlel si svoje třeba i nesmyslné melodie na ten daný text. Otec ho tenkrát hodně okřikl stylem ať už drží hubu, že se nedá poslouchat jak zpívá falešně....od té doby prý ho začal brát jako soka a snažil se být v kytaře lepší než on, ale nikdy ne před rodiči. Častokrát jsem tohle spojovala, ale asi jsem si nedokázala uvědomit jak to může malému dítěti ublížit a poznamenat tak třeba celý jeho vývoj osobnosti.

Pajulo podle Maslowowy pyramidy (najdi si ve vyhledávači seznamu) je hned po fyziologických potřebách nejdůležitější potřeba jistoty a bezpečí, což těžko tvůj přítel v rodině měl. A když nebude mít uspokojeny potřeby z nižší části pyramidy (potřeba jistoty a bezpečí, lásky, přijetí, sounáležitosti) nemohou být uspokojené ani vývojově vyšší potřeby (seberealizace, úcty, uznání apod.) Potřeba bezpečí a jistoty je jedna z nejzákladnějších a nejpřirozenějších potřeb nás všech.
Ty sama potřebuješ jistotu od partnera, aby tě podporoval, přijal tvůj zpěv, na čem Ti záleží a když toho nedocílíš, tak se budeš jen těžko seberealizovat.

Vnitřní jistotu můžeme chápat jako vědomí vlastní hodnoty - víme, co dokážeme, v čem jsme dobří, jak působíme na lidi a co pro ně znamenáme, a proto si věříme.
Pokud v dětství získáme neurčitý postoj k přijetí, bezpečí a jistotě, podvědomě si ho přenášíme do našich partnerských vztahů.
Nejjistější si asi můžeme být sami sebou. Nemáme-li vnitřní jistotu, nejsme schopni zdravě fungovat ve vztazích.
Dosáhnout stavu vnitřní jistoty není jednoduché. Můžeme se ale k ní dopracovat posilováním zdravého sebevědomí, zodpovědnosti za sebe a úcty k sobě samému.
Když se staráme o pohodlí, bezpečí a jistotu druhého, zvyšujeme šanci na bumerangový efekt, a my tak pocítíme větší jistotu, pohodlí a bezpečí. Takže ho chval, chval a chval a určitě se Ti to vrátí.
Ještě mě napadá, že tvůj přítel ti řekl, že ho to nezajímá, protože to často slyšel doma (možná i rodiče se navzájem o sebe nezajímali). I přesto, že se mu určitě nelíbilo, co mu rodiče řekli, tak to teď říká tobě.

Pesně vím o čem mluvíš a chápu Tě... Chápu taky to, že tak jak to píšeš-tak to vyzní stejně uplně jinak a ostatní objektivní Ti řeknou, že je ubožák atd... Dej hlavně na svou intuici.. Jestli tě má přítel rád určitě poznáš... Ale jestli ho tvůj koníček opravdu nezajímá, tak asi není dobré ho "nutit" do zájmu..

Chápu, že Tě to určo mrzí, já bych se zachovala uplně stejně jako ty.. Přečetla jsem nějaké kapitoly v knize "muži jsou z marsu a ženy z venuše" a teď mě napadá taky možnost v tom, že on jako "marťan" nedokáže pochopit, že ty potřebuješ tu podporu.. A tím, že ho do toho budeš nutit tím asi vše jen zhoršíš-zprotiví se mu to ještě více.. Ono ovšem jak čtu níže, tak zřejmě žádnou podporu nedostával ze strany rodičů a je pro něj "nevžité" něco takového dělat.. Spíš než to, že se nezajímá přímo o ten zpěv (ale třeba o jiné věci spojené s tebou ano) bych řešila to, jak se bude stavět k výchově dětí.. Asi bych se toho celkem i bála... V mém blízkém okolí žije rodina, kde tatínek také neměl moc dobré dětství, žil pouze s matkou a na nějaké věnování a podporování asi taky nedbala.. To se teď projevuje v tom, že se jeho děti ptají mamky, proč je taťka nikdy neobejme nb jim neřekne, že je má rád...

přesně tak, to už jsem tu taky psala, na jednu stranu si dokážu živě představit jak s dětmi blbne, jak třeba se mnou prožívá moje těhotenství a myslím, že bude báječný otec...ale jindy když mě takhle něčím zaskočí nad tím občas pochybuju a bojím se.....vím že je to hloupý příklad, ale pozoruju to tak trochu na tom, jak se chová k našemu pejskovi, kterého jsme si vzali jako "zkoušku před dětmi" skoro před třemi roky....pořád ho cepuje s úkoly a povely a i přes to, že je to velice mazlivý pes, málokdy k němu přijde s pamlskem a pohlazením....

Souhlasím

No myslím, že je to celkem výmluvné.. Nemusí to tak být, ale je to celkem asi bych se toho taky bála.. Ale někdo třeba má jiný přístup ke zvířatům a lidem, tak to taky může být tím..