Přítel-nezajímám ho, žárlí, nebo snad nechápe?

třeba to tak vnímá , když k tomu nemá žádný vztah tak ti může těžko říct něco jiného.

no vidíš , možná jsi v tomto směru moc přecitlivělá , potřebuješ slyšet chválu a tím, že se ti ji od přítele jakožto blízkého člověka nedostává si to moc bereš a tvé sebevědomí tím trpí.

to není odstrkování, jemu se to nelíbí tobě na tom záleží ,ale tím , že se od něj pořád dokola dožaduješ nějaké odpovědi odpoví ti nezájmem a ty se pak cítíš odstrčená .

možná , že by jsi se měla spíš zaměřit na to ,aby jsi se ve zpěvu zdokonalovala a získala v tom trochu více sebevědomí pak nebudeš mít zapotřebí chtít dosahovat chvály za pomocí přítele. Děláš to snad pro sebe , tobě to něco dává ne?

pajula
asi se tě to dotýká hlavně právě kvůli tomu pietnímu důvodu, ale podle mě on za tím nevidí problém s tebou, jen ho to třeba doopravdy nebaví. Já respektuji vše, co se mi nelíbí. Dám úplně obyčejný příklad - vůbec nejsem technický typ a když přijde přítel s tím, že se jde na zahradu rejpat do auta, šílím vzteky Prostě za tím nevidím nic moc smysluplného, ale respektuju to. Když jsem s ním jednou jela na burzu nebo závody, také jsem byla otrávená. To samé naopak - přítele to také na hrnčířském trhu nebaví a řekla bych, že to vydrží hlavně kvůli mně. Ale pravdou je, že ať se mu tvůj koníček líbí nebo ne, měl by ho přinejmenším respektovat, a ne se tvářit vyloženě otráveně. Buď spolu najdete nějaký kompromis, a nebo to navždy zůstane vaší třecí plochou...

ano mě to dává hodně-když se nad tím zamyslím asi máš v hodně věcech pravdu....ale pořád mi to nedá a zkouším to brát podle sebe a svých reakcí. Možná jsem se trochu špatně vyjádřila, nedá se ta situce jen tak popsat do pár řádků-já ho s tím neotravuju, neptám se ho pořád dokola jaké to je, jak se mu to líbí atd i když to tak asi vyznělo...tyhle poznatky vznikly spíš z náhod. Třeba když jsem přišla domů nadšená a řekla příteli, že mám první vystoupení, nenapadlo mě v tu chvíli, že by mohl reagovat tak chladně a ani mě nenapadlo, že by třeba nepřišel nevím proč, ale prostě jsem brala jako samozřejmost na svém prvním koncertě jeho účast stejně jako beru jako samozřejmost svou účast při jeho prvním zápase...v den když jsem se rozezpívávala jsem mu řekla vtipem řekla, že si musí sednout do první řady abych měla pocit, že to zpívám jemu a nevnímala ostatní-vyjel na mě jak mě vůbec napadlo, že by tam šel....v tu dobu jsem ještě nevěděla od něj že se mu tahle hdba nelíbí, protože spolu ji dost často posloucháme. Dokonce mám pocit, že se na to jen vymlouvá. Jednou když jsme se spolu napili, mi řekl, že mi závidí talent, že si celý život přeje být jako jeho otec a někde hrát, nejde mu to a mě vidí jako soka. Jeden čas jsme se kvůli tomu dokonce dost hádali, protože kdykoli jsem měla vystupovat, jít na hodinu nebo cvičit byl hodně zlý a nepřímo mi zpěv zakazoval. Tohle období přešlo když se začal věnovat kytaře. Když jsme o tom spolu později mluvili, tvrdil mi, že ta žárlivost už ho přešla, že ho kytara naplňuje a nezávidí mi, že mi to přeje....ode mě vyžaduje chválu, abych ho poslouchala a říkala mu jak se zlepšil-taky bych mohla říct, že mě to nezajímá, ale vím jak moc bych mu ublížila. Nejhorší na tom je, že mě jeho činnosti opravdu zajímají ať je to co je to a od něj bych čekala to samé

pajula
tak třeba se brání, třeba ti opravdu tvůj talent závidí a neví, jak se s tím vyrovnat...

proč tě hned napadla závist??

mikkýsek
mě ne, první to napadlo samotnou pajula, ale jinak soudím dle jejího vyjádření, že

lucinkaf

v tom případě je to duševní chudák

nenapadla ji-sám mi v opilosti řekl, že mi závidí

zas tak ostře bych to nenazývala..........

také bych to neviděla tak zle, podle mě to nemá nic společného s tím, jestli má nebo nemá rád, prostě se najednou setkal s někým, kdo má něco, co on ne a po čem sám toužil a neví, jak se s tím vyrovnat, naložit, třeba by jen stačilo mu nějakým způsobem ukázat, jak z toho ven. Bohužel i já se občas v některých věcech obrňuji tím, že sekám, ať jde o závist nebo ne, ale přiznala jsem si to, vím to o sobě a snažím se hlídat sama sebe, protože hrozně nerada bych ranila někoho, koho mám ráda...

já právě nedokážu pochopit jak může partnerce závidět-miluju ho a vše co mu vychází mu přeju a prožívám to s ním-nezávidím.....říkal, že tohle období už je za ním a opravdu se jeho chování změnilo....už mi nezakazuje a nedělá scény, ale že by jásal to se taky říct nedá....tak to už jsem ale popisovala

To je moc pěkně řečený-ale to je právě ono...jak to vyřešit? Promluvit si-nepomáhá...jak pomoct nejen sobě ale i jemu?

tak to netuším, asi k tomu musí dospět on sám, nějak se s tím vyrovnat...Mně zrovna tak jako tebe nenapadne přítelovi závidět, také mu přeju jakýkoliv úspěch, zrovna tak jako on mně...

a podle toho bych řekla, že se s tím už vyrovnává, třeba to chce ještě trošku času k dokonalosti, ale pokud už jeden pokrok udělal, vydrž a věř, že udělá i další

závidět se dá ledacos ,ale talent?? To jsou mi věci

já to tak ,ale klidně nazvu protože to nic jinýho není