Přítel-nezajímám ho, žárlí, nebo snad nechápe?

přesně tak, tak proč by ne talent?

pajula

a kolik je mu let smím li se zaptat

no právě , že talent může závidět podle mě jen duševní chudák ještě jsem to nikdy neslyšela

asi to mám hozený jinak

mikkýsek 22, mě je 21...věk tu, ale nehraje roli troufám si tvrdit, že jsme na svůj věk úplně jinde než většina našich vrstevníků...je to inteligentní kluk, který je mnohem vyspělejší než většina ve 22

pajula
já myslím, že věk hraje důležitou roli , ve 22 letech nemůže být žádny kluk vyzrálý nemyslím tím inteligenci ,ale vyzrálost tu získáš až léty , ve 20 máš jiný pohled na život zrovna tak ve , 30 , 40 50 . Ve věku kolem 20 se teprve člověk rozkoukává a začíná se přiklánět k nějakým hodnotám formuje se , není už tolik ovlivňován rodiči začíbá žít svůj vlastní život.

dovoluji si nesouhlasit. Znám mladé kluky, kteří od 13 měli tvrdý život a jsou perfektními chlapi, a naopak třeba sousedovi je 42, žije sám, s maminkou, sedí u počítače...Vyzrálost neurčuje věk, ale život...

mikkýsek
tak už z toho důvodu si dovolím znovu říct, že je mnohem vyzrálejší než většina jeho vrstevníků, protože spolu žijeme od mých 17....spousta dvacetiletých ještě žije u maminky a všechno co vydělá někde propije....máme jiné priority, víme co chceme....

Ale vlastně nechápu co má tohle společného s mým problémem?

přesně tak, přítel si zažil v životě své, já taky...já sama si dovolím říct, že ve spoustě věcech jsem já i můj přítel mnohem rozumnější než někteří třicetiletí-tím se ovšem nechci nijak povyšovat jen říkám co si myslím.

každý si v životě něco zažil a s přibývajícími léty něco zažije , pro mě ale 20 letí lidé nejsou vyzrálý byť si myslí , že prožily sebevíc. Člověk by se neměl s nikým srovnávat.

A co to má společného s tvým problémem? Když tedy píšeš jak je tvůj přítel vyzrálý a rozumný pak tedy nechápu proč píšeš , že ti závidí talent a stěžuješ si , že tě nepodpoří a staví se k tomu tak jak se staví, protože kdyby byl tak skvělý jak píšeš ,tak to zde neřešíš a nevidíš to jako problém.Takže si trochu protiřečíš. A nemyslím to ve zlým .

Pardon zřejmě jsem si myslela, že i VY "dospělí" máte své chyby i když jste třeba inteligentní, naslouchaví lidé, ale zase třeba trochu líní nebo nezotpovědní.....v tom případě opravdu dospělá ani vyzrálá nejsem protože jsem žila v domění, že nikdo není stoprocentní.....že ale záleží na tom kdo čemu dává přednost-pro mě je můj přítel ideální protože je zotpovědný, nechlastá, nebije mě, nepodvádí mě i když je v některých věcech dost sobec....myslela jsem že vyzrálý člověk miluje druhého i s chybami a snaží se je nějakým způsobem řešit. pokud to tak ale není, chci tedy raději nadosmrti zůstat dítětem.....a také to nemyslím nijak ve zlém. A každý si něco zažil? Jak ráda bych měnila svoje dětství s puberťačkou která má všechno a občas se doma vzteká protože jí rodiče dali zaracha, že přišla domu ožralá.....ale zase bych na druhou stranu nebyla tak zapřísáhlý abstinent a bůh ví kde bych skončila

pajula

promiň, zpočátku se ptáš na náš názor, že s tebou tvůj přítel nesdílí tvé nadšení z tvého zpěvu, že ani na koncerty nechodí, že ti v tomto není podporou, víceméně svým vyjádření shazuje tvé úspěchy
zatím co ty se snažíš aktivně sdílet jeho zážitky z jeho zájmů, zálib
posléze z tebe vypadně, že se ti přiznal, že ti tvé úspěchy závidí
a završíš to tím, že je sobec

je pravda, že ne všichni už jsou ve dvaceti děti a jsou i tací, co to mají ve svém mozku srovnané, ale je taky pravda, že střetnutí s tvrdou realitou a vstupu do jiného života, než toho, co nám poskytovali rodiče, teprve toho jedince dotvoří - ne nadarmo se říká škola života

z příspěvků tebu psaných mám celkem pocit, že tvůj přítel je nevyzrálý - tedy v poměru s tvojí vyzrálostí a tvým názorem na svět a vnímání života jako takového

ano, pokud ti stačí, že nechlastá, nemlátí tě, je sobec, tak pak neřeš, že nevnímá tebe, jako osobu, bytost vedle sebe, a nepodporujet tě

pajula

no vidíš všechno špatné pro něco dobré. Zas to tak neřeš všechno , i když pro tebe některé věci byly zlé život jede dál. Psala jsi , že tě baví zpěv nekoukej na to , co ti kdo říká řiď se sama sebou pokud tě to baví a naplňuje nenechávej se od toho druhými odrazovat ani přítelem. Přeji ti aby se další tvůj život ubíral tím spravným směrem .

Milá Pájulo,
se zájmem jsem si přečetla tvůj příběh. To co řešíš je závažné a podstatné a je dobře, že si kladeš otázky.
Musím v první řadě říct, že je dnes velice ojedinělé, že někdo opravdu miluje operní zpěv a vážnou hudbu a je vidět že tě ovlivnil dědeček a jeho láska k hudbě.
Nechci se tady příliš rozpovídávat a tak jen krátce. To, že tvůj přítel nepřijímá tvou cestu, a tou je, jak jsem vyrozuměla, právě zpěv, vidím jako závažný problém. Pokud ani teď, dokud jste zamilovaní a jste spolu relativně krátce není schopen přijímat tvůj životní sen, pak je něco v nepořádku. Určitě by jsi se měla zamyslet nad tím, jestli by jste v budoucnu byli šťastní. Je jeden citát, který to vyjadřuje naprosto přesně:
Láska není to, když se lidé dívají na sebe, ale když se dívají stejným směrem.

já mluvila o tom, že má i své chyby-psala jsem že je v NĚČEM sobec, tím jsem nemyslela zrovna tenhle problém....já mám taky své chyby které se netýkají zrovna téhle věci!

Je to složité popsat ho jen tak několika větami...jak říkám má nedostatky, ale zase i obrovské plusy jako každý...v některých věcech je dětinský, já taky, jinde vím, že se na něj můžu spolehnout víc než třeba na někoho jiného mnohem staršího. Myslím, že kdyby bylo na světě víc takových lidí jako je on život by byl snažší (hlavně pro ženské). Není ten typický chlap, který přijde domu hodí nahy na stůl a "ženo obskakuj mě" respektuje, že jsem taky unavená, úlohy v domácnosti máme rozdělené. Já třeba vůbec nemusím mýt nádobí, to má nastarost přítel. Občas vypere, se zálibou srovnává skříně-což je tedy vždycky spíš katastrofa Nechci aby díky jednomu problému který tu popisuju vypadal jako úplný pitomec....ale i když je to třeba pro někoho zbytečnost, pro mě je hudba moc důležitá a nějak se nemůžu smířit s tím, že to moje nejbližší osoba tak necítí taky...