Příteli je přednější práce

Děkuji Ti moc za názor. To je právě to, co jsem si nebyla jistá. Jestli po něm chci příliš a je to normální nebo je to špatně... Rozhodně jsem se neurazila, jsem vděčná za každý příspěvek. Je pravda, že on mi to už párkrát v tomhle stylu také řekl... Já jsem holt typ člověka, který s milovanou osobou může být pořád a on prostě je ten pragmatik, kterému záleží na zabezpečení, se mnou prý být chce, ale živořit (i když to by nenastalo, to je jen jeho strach) také ne...

Bohužel ne. Jídlo většinou kupuje on.. Párkrát mě napadlo sepsat si to, ale vzhledem k tomu, že většinu nákupů dělá on, tak jsem to doteď neudělala. Ale vím, že jídlo stojí hodně, jen já, když bych si měla počítat jídlo tak si myslím, že se dostanu na pěknou částku Co jsem si jen tak počítala sama pro sebe.

Já jsem ráda... Proto jsem toto téma založila, abych se dozvěděla jestli je to z mé strany přehnané a s tím, že se tady třeba dozvím, že chyba není na jeho straně...

To mi právě taky říkal..

Proto si ho také velmi vážím a dosud jsem ho přesto, že se cítím hodně sama dosud neopustila... Vím, že takových je v dnešní době žalostně málo. Ale co říkáš na to, že by ho děti skoro neviděly? Že bych neměla hlídání a když by některé bylo nemocné, tak by se třeba stalo, že tatínek je v práci a já na vše sama? Toho se taky trochu bojím.

To je pravda, ale stejně bych s ním chtěla hodně být. On to tak nemá. Vidět se ano, ale podnikat tak často něco nemusí.

To je ono. Já jsem se přestěhovala. Když by to bylo jako dřív, tak jsem také měla pořád někoho s kým chodit ven. Je pravda, že chlapi z mého současného okolí jsou většinou ti, co chtěli něco víc a když se dozví o příteli nebo tak, tak se většinou přestanou bavit - protože jim o něco jde, že. Takže je to takové těžké. A dobrou kamarádku tady nemám. Holky ze školy jezdí na víkendy pryč a v týdnu se teď hodně učí... Takže se vídáme také sporadicky. Bohužel.

No já taky nechci, protože ho ráda mám. Ale ono to trvá dlouho, dřív to bylo s tím časem ještě horší a pořád jen sliboval, že se to zlepší. Teď se to trochu zlepšílo, ale pořád jsem z toho nějaká špatná, protože jsem od toho čekala radikálnější změnu a že se bude snažit mi víc vyhovět... Pak mám pocit, že s ním život přežívám a né si ho užívám -on ten typ je, mi říkal, že dělá ať se máme v důchodu dobře a takový.. to je sice fajn, ale to chce mládí jen propracovat? Chápu, že peníze jsou důležité, taky jsem měla tři práce, když už on nebyl doma skoro vůbec, tak abych nějak "zabila" čas a co nejvíc vydělala, ale takhle to přece nejde dělat donekonečna...

A navíc ho to i baví...

To já taky, právě proto říkám, aby to nebylo z bláta do louže...

Snažím se, ale pak mě přepadne pocit, že je něco špatně, když spolu skoro nejsme. Navíc to slýchávám i od kamarádek, když se bavíme někdy nebo i jiných chlapů. Prý on s tebou zas není? Nebo chlapi, to já bych si tě jinak hýčkal, rozhodně bych tě nenechával samotnou, taková skvělá pěkná holka. A takový. A to mi pak přijde taky líto. I když vím, že cizí názory mi můžou být jedno, důležité je, jak to vidím já.

Ve většině rodin to takto je.Ten otec prostě pracuje a vydělává peníze.
Doporučuju ti se rozhlédnout a uvědomit si co vlastně chceš.
Jestli obracet každou korunu,ale mít muže stále doma za zadkem nebo mít finanční situaci v pohodě a holt pak je muž ten,kdo je v práci.

Drama s dětma bych nedělala,malé děti jsou stejně více s matkou i když otec náhodou pracuje jen osm hodin denně.

Ale to buď ráda, že ho to baví. Někteří se v práci dřou od soumraku do soumraku a ještě je to nebaví, ti pak nemají ze života vůbec nic

Chápu, že toto tě zamrzí, ale podle mě ti ho kamarádky závidí a chlapi tě chtějí sbalit, tak to je pak jasné

Tak on je asi na rozdíl od tebe unavený z práce a chce si líně jen odpočívat.
Zkus víc pracovat a rychle pochopíš co tím myslím není to útok,jen dobře míněná rada.

Jak už psala Tiakia, z tohohle bych taky drama nedělala. Malé dítě stejně potřebuje jenom matku a větší může začít chodit so školky a dělat si sociální vazby tam. Ve většině rodin otec s dětmi skoro není a když je doma, tak to stejně není nijak hodnotně vyplněný čas- např. je sice třeba doma, ale otevře pivko a pustí fotbal, tak čemu to je? Naopak v okolí vidím, že čím méně toho času otec od rodiny má, tím kvalitněji potom ten zbývající čas s rodinou tráví Navíc nikdy nevíš, jestli ho dítě nezmění a dobrovolně se části práce nevzdá. Když je dítě nemocné, tak snad je normální, že je s ním doma jenom jeden rodič a druhý v práci..? V dalším případě nastupují babičky a pokud ty nejsou, tak ve Vaší dobré finanční situaci si můžete pořídit chůvu/zaplatit jednorázové hlídání.

Trochu mi přijde, že neumíš být jen sama se sebou a vyplnit si volný čas- což by pak přicházel v úvahu třeba ten pes. proč ho přítel nechce, když by převážná část péče byla na tobě? Jiné domácí zvíře by ti nepovolil? myslím, že jakékoli by tě rozptýlilo a přítel by i mohl začít trochu "žárlit" a věnovat ti víc pozornosti. (To vidím já u nás doma poté co jsem si pořídila kocourka

Myslím, že největší chyba je v tom, že VŮBEC nemáš přehled o vašem rozpočtu. Kdybys věděla kolik se za co utratí, dokázala by sis víc vážit těch peněz, které přítel vydělá. Já jsem dítě z rodiny, kde taťka byl (a stále je), neustále v jedné z prací, přičemž ho obě naplňují. Když jsem byla malá, mamka musela být se mnou a s bráchou sama, ale zase jsme si mohli dovolit jezdit na dovolené a mít všechno, co jsme potřebovali a ještě něco navíc. Teď už je brácha na vysoké a já na střední, takže mamce nevadí, že taťka není doma, chodí ven s kámoškama, cvičit a má čas pro sebe. A myslím, že dětství "bez otce" mě nějak nepoznamenalo

Reaguji na mroskvicka: Nikdo neříká, že to jednoduché měla, ale zároveň jsme se s bráchou rychle osamostatnili, a fungovaly u nás babičky A moje mamka je taky zvyklá na určitý standart, takže upřímně jsem ráda, že taťku práce baví, než aby se naši hádali kvůli penězům.

pochopitelně.

Zakladatelka nemá moc přehled kolik stojí měsíc života a tak by se možná divila až by její partner opustil jednu práci a ve finále by jí řekl,že není ani na dovolenou,ale už pomalu ani na jogurt pak by teprve nastaly hádky neb bez peněz se žít opravdu nedá.I když studentkám připadá,že dva tisíce na měsíc jim přece stačí.

ano, to je chyba a to bych se rozhodně na jejím místě snažila zjistit, protože tohle je opravdu potřeba vědět.

Ale

to už zase nepřehánějme. Z jedné mužské a jedné ženské práce se dá v klidu vyjít a lecos si dopřát, aniž by dva museli obracet každou korunu . Hypotéku zakladatelka tvrdila, že nemají.