Příteli je přednější práce

Ještě dodám, že mi nedávno sdělil, že teda na mě bude mít ještě vyhrazený jeden den v týdnu, ale to se jaksi teď neplní. Nebo spíš tento týden ho má zrovna ve čtvrtek, který zas nemám volný já. Ale ani už nic nenavrhuje, co by se dalo dělat. Je pravda, že se fakt o něco zlepšil, fakt si ten den udělal, šli jsme třeba do bazénu, do kina... A pořád říká, že je mi furt všechno málo, že to nechápe. Že mě chce zajistit. Tak já už vážně nevím.

No já nevím, pokud se nechceš rozejít, tak to budeš muset asi vydržet chodit víc ven s kamarádkama by ti třeba nepomohlo?

Trošku se v tom nacházím... přítel je taky pracovně hodně vytížený, domů přijde večer, převlíkne se, něco sní a jde buď sportovat nebo do hospody... není to asi takový extrém, jako u Tebe, má třeba volné víkendy, někdy se trhne v té práci dřív a mimořádně jsme doma spolu nebo jdeme na jídlo... ale taky mi to vadí, že jsem věčně sama doma - navíc ještě dává v 99% přednost kamarádům přede mnou. Zatím jsme o tom nemluvili, vím, že toho má hodně a tak se chovám tak, aby měl aspoň doma klid. Ale už mě to unavuje. Naprosto Tě chápu. Myslím ale, že chlap na tohle neslyší, že nedokáže pochopit, že nám vadí jeho nepřítomnost, bere to tak, že si nevážíme toho, že pracuje a chce nás zajistit... ty hádky jsou pak nevyhnutelné.

Jemu přijde, že vyžaduju čím dál víc času po něm // dala jsi mu v tom nějaké ultimátum?

Přesně tak, buď zatnout zuby, nebo odejít, v tomhle případě asi jiná rada není..

Nestalo se mi to a dopředu vím, že tohle je jedna z věcí, kterou bych nesnesla. Jako ty chci trávit se svým protějškem volné chvíle, jezdit na výlety, zařizovat společně, řešit společně.. Živit a rozvíjet lásku z těch málo volných chvil prostě nejde. To rovnou můžu být sama..
Ono je na jednu stranu hodně nefér, že takové problémy ve vztahu přijdou nebo vyplívají na povrch až poletech soužití, kdy si na sebe dva zvyknou, zamilují se a opouštět je najednou daleko těžší. Na druhou stranu si musíš uvědomit, že až byste měli děti, tak to by teprve byl problém.., všechno by bylo na tobě, celá domácnost, starání se o děti, manžel věčně v práci, děti tatínka pomalu ani nevidí, společná dovolená je tabu...
Něco podobného se řešilo teď v pátek ve Výměně manželek. Taky tam byl tatínek, který měl 3 zaměstnání a maminka všechno zařizovala sama. Nevím, jestli to nějak vyřešili, ale co se tebe týče, rozhodně si ho neber, dokud si nebudeš na 100% jistá, že práci omezil a věnuje se ti víc. Tohle by totiž do budoucnosti nic dobrého nepřineslo.

No nevím nedávno jsem slyšela holku v autobuse která nadávala na svého přítele že furt chodí do práce A KDYŽ ONA CHCE ABY MĚL VOLNO tak si ho udělat nemůže protože prostě chodí do práce.. přišlo mi to na hlavu protože potom říkala že chce někam jet atd.. a na ty cesty a nákupy musí taky někdo vydělat že.. nevím ale buď ráda že tvůj přítel do práce vůbec chodí a má tolik zájmů já bych ho požádala aby mě zapojil nějak.. protože je to lepší než mít někoho kdo se jenom povaluje doma a nehne ani prstem a ještě o musí člověk živit... ( TENTO PŘÍSPĚVEK NENÍ PROTI TOBĚ NEVÍM JAK TO MEZI VÁMA JE)

Taky jsem měla takový vztah...dva roky jsme spolu byli a ten druhý rok, když jsme spolu bydleli to bylo podobné...do večera v práci, práci si bral domů, do toho dálkově studoval...spolu jsme akorát večeřeli...tak jsem si život nepředstavovala, takže bohužel, skončilo to...můj manžel je přesný opak, není to žádný flákač, peníze vydělat umí, ale není to jeho priorita, prioritou pro něj je osobní život, být se mnou, společně poznat kus světa, užít si život a ne se dřít a dřít....

Snažím se... Někdy mi to, že není doma ani tolik nevadí. Ale pak si říkám, co když bude dítě. To svého tátu uvidí tak málo? Nebo až bude větší tak ho ve volnu vezme na fotbal a mě zas zbydou jen oči pro pláč? Kamarádek tady taky zas tolik nemám a prostě mám pocit, že když nejsou společné zážitky, tak se těžko pěstuje nějaký vztah. Snažím se těšit se ze společných chvilek, ale poslední dobou jen řeším proč jich není víc... Zas na něm vidím to dobré, když to volno má tak místo do hospody zatím jde někam se mnou sednout nebo je doma... Říkám si, že je to lepší než mít doma ochlastu, co jde z práce do hospody a podobně jako se to stalo sestře kamaráda.. Ale zas nikdo nevylučuje, že by to v tohle nevygradovalo třeba časem, že..
Docela mě jeho vztah k práci děsí, připomíná mého tátu. Oni jsou v tomhle hodně podobní. Už i máma mi říká ať si to hodně rozmyslím, že ona si ten život s ním taky zas tak moc neužila, že byl skoro pořád v práci. Děsí mě to.

To zas teď když jde, tak se mnou nebo je unavený a chce být doma, koukat na film nebo tak. Ještě, aby šel s někým ven, když už takhle čas na mě nemá, to už bych vůbec nedala.

Včera jsem řekla, že jestli to neomezí, tak odcházím, že už na to nemám sílu. Řekl, že máme na to každý svůj názor, že on prostě chce, abychom byli zajištěný a takhle dobře placenou druhou práci nenajde a rozhodně s ní nehodlá seknout. Jedině co, tak chodit do ní prý dvakrát týdně místo dva a půl krát...
Je to složité..
Nehledě na to, že nesnáší psa v bytě a já psy miluju, to je naše další věčné téma..

Je to hodně smutné, kór, když už je termín svatby. Vypadalo to nadějně, měl toho času víc, ale začala sezóna do toho tahle práce a vše je zas tak jak je... Už mám s ním zase pocit, že ten život přežívám než užívám. On si i zařídil diář kam si začal psát, kdy a kde jsme byli, co jsme podnikli, aby mi to pak mohl ukázat, že nemám pravdu, že jsem jen zapomětlivá a příliš náročná. Je to hodně, když chci jednou týdně na výlet a třeba ještě dvakrát nějakou společnou akci - bazén, procházka nebo tak? V neděli odchází po obědě do práce, takže to si ho taky moc neužiju, domů chodí večer kolem 20. až 21, ale to zas chápu. Vadí mi, že i když nemá nějak nízký plat, musí mít k tomu ještě něco, co mi navíc narušuje spánek.

Reaguji na Merrisska:
A proč má vůbec práce dvě, jedna by nestačila?
Můj tatínek si začal užívat až na stará kolena, neříkám že by byl v práci od rána do večera, ale taky pořád doma nebyl až teď si s mamkou koupili chatu a příjde mi, že si života užívají pořádně až teď

Přesně tohle je i můj názor. Já mu to říkala, že nikdy nevíš co se stane. Jak se říká v práci si za něj náhradu najdou hned, ale blízkým ho nikdo nevynahradí... Já ho na jednu stranu obdivuju za tu zodpovědnost a pracovitost, ale když to takhle dopadá na mě a je to tak ubíjející..

Přesně tak, je to fakt těžké...

Na dovolenou jezdíme každý rok, jeden jsme byli dokonce dvakrát, to zas ano. Ale jinak souhlasím to je to, co mě děsí. I když on argumentuje, že ráno až do odpoledne pracuje z domu tak by je viděl. Jenže já mu říkám, že to je stejně práce, i když z domu.

Já kousek viděla, přítel zrovna říká, vidíš, musí uživit tři děti, vidíš, že taky musí pracovat... Zbytek jsme neviděli. Kamarádka prej, žena konci brečel, že se jí bude věnovat a že se mu stýská. Jsem to tomu mému říkala, ale neměl argument. Bere to jako zbytečný stěžování.

připomíná mi to situaci kamarádky...každý den byla sama,v noci bývá sama...a když už má volno tráví ho jinde než s ní. Já ji řekla narovinu, že lepší už to nebude a buď se smíří s tím, že bude pořád sama nebo odejde. Pro mě osobně by takový vztah prostě neměl smysl, protože na vztah jsou potřeba dva! A když je jeden věčně v práci, jak asi ten vztah může dál fungovat?

Tak on stíhá jenom práci a ten sport - občas zápas, tréninky a mě.. I když někdy mám pocit, že tohle pořadí tak nějak hierarchicky i platí, i když tvrdí, že ne, že jsem jeho všechno.

To máš právě pravdu, to je taky ten důvod proč s ním pořád jsem. Jak říkám, mně se to na jednu stranu na něm líbí a tu jeho pracovitost obdivuji. Ale jak říkám, když je ta situace pak, že jsem skoro pořád sama tak je to těžké. Říkala jsem, že mu budu dávat víc na nájem, na jídlo.. to většinou kupuje, jinak oblečení vše si kupuji sama až na výjimky, samozřejmě dárky k narozeninám a tak kupuje docela drahé - tuhle mi říkal, vidíš, bez těch prací bych si to nemohl dovolit. Ale já mu říkám, že radši ať má jednu a je se mnou.

Jasný, já jsem Tě pochopila, děkuji Ti za názor, moc...