Přítele nezajímají moje pocity

Víš, oni muži se nedokážou soustředit na 2 věci současně - to znamená pokud ty na něho mluvíš a on něco dělá - pracuje, čte si, chystá se ven atd a ty chceš po něm něco dalšího, tak ho to nejspíš rozhodí
Taky to může být ponorka, že jste spolu zavření v bytě a leze vám to na mozek
A možná jen potřebuje prostě klid, být chvíli sám - když ty za ním chodíš a pořád něco chceš, mluvíš na něj, tak ho to dráždí, znervozňuje, protože v hlavě myslí na něco a ty ho rušíš....on není jako my, že dokáže naráz myslet na tisíc věcí a dělat 3 věci naráz, on myslí na jedno a dělá jednu věc, jinak mu to nejde...
Asi bych se mu prostě tak nějak chvíli vyhýbala v bytě, každý si dělal svoje, nebýt v jedné místnosti, nemluvit na něj, nerušit atd...prostě jakoby tam nebyl, on až si to svoje udělá, užije si klidu, tak přijde za tebou a náladu mít bude....
Prostě na něj pořád nemluv, nedožaduj se pozornosti, nech ho chvíli být o samotě....
A když ti všechno platí, tak snad na oplátku můžeš uklidit....jak by bylo tobě, kdyby jsi někomu vše platila a on po tobě chtěl ještě, aby jsi uklízela atd.?

Reaguji na marketahr:
Pamatuji si, psala v jiné diskuzi, jí přítel opakovaně (tuším 2x) řekl, že je pí*a, tak vycházím i z toho..

Upřímně... rozešla bych se s ním a ihned. Nechci nic předpovídat nebo tak ale první co mě napadlo když jsem si přečetla tvůj příběh, bylo začatek domácího nasílí :/ Možná je to přehnaná úvaha ale z toho co píšeš se k tobě nechová s úctou...

V tom vztahu chybí komunikace, vzájemné naslouchání a z jeho strany úcta a respekt.

To samé napadlo i mě

A nebo bych ti oporučovala si dát pauzu a žít odděleně, protože to taky může být prostě ponorka...

Reaguji na Anabel:
dovolí si k tobě jen to, co mu dovolíš a necháš si líbit.
Je to tak, ať to slyšet chceš nebo nechceš.

asi tak, pokud nechceš rozchod, tak páníčkovi řekni, že se to ti jednání nelíbí. Bát se chlapa je docela blbě, chceš si vždy připadat jako špína na jeho botách?
Máš právo žít tak, jak chceš a nenechat sebou orat, ale musíš ty sama chtít změnit přístup.
Začíná se u vlastního prahu.

Ale prosimtě. Slečna studuje, to je taky dost náročný. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že pro mě kolikrát studium bylo mnohem náročnější než práce. A copak žijeme v době kamenný, kdy žena musí dělat všechno a chlap nic?

Pokud si s ním přijdeš bezcenná a nemožná, pak s tebou tenhle chlap nemá co dělat. Vím že se to lehko říká když nejsem v tvé situaci, ale tohle je moc. Určitě někde existuje chlap kterej tě dokáže ocenit a ty s ním budeš šťastná. S tímhle ho ale propásneš. Přece nechceš celej život žít s někým, kdo na tebe řve a ponižuje tě. A nehledej žádný výmluvy typu práce ho vyčerpává. Jsou i chlapi, který taky makaj hodně, ale pořád svoji ženu vidí úžasnou. Já bych se alespoň začla koukat kolem sebe,po někom jiném...nezlepší se to a ty snad časem zjistíš že s ním to fakt nejde a nikdy nepůjde. Toť můj názor.

Já rozhodně taky nemám zájem komunikovat, pokud například v práci nestíhám a něco dělám, pokud se třeba učím na těžkou zkoušku...až si to svoje v klidu bez rušení partnerem udělám, tak pak ráda přijdu a komunikuju
A muži potřebují toho klidu mnohem víc si myslím
¨Mně to přijde, že někteří chtějí pořád komunikovat v ten nejmíň vhodný okamžik, kdy se to vážně nehodí, myslí jen na sebe a pořád se dožadují pozornosti...
Já kdyby mi partner ani nedal prostor na práci, kdybych neměla chvíli klid a pořád někdo na mě mluvil, brečel, křičel, něco chtěl, tak taky vybuchnu...

Reaguji na pulspuls: Pokud chlap potřebuje klid, tak to má normálně říct a ne na ní řvát, že mu opět zkazila celý den a podobné výmysly.

To mi nevadí a věřím, že by možná vytřel, ale když se chystají ven a ona před odchodem mu řekne - hele, vytři, tak mi to přijde fakt mimo, protože zrovna v tom okamžiku, kdy někam jdu fakt nemám myšlenky na vytírání podlahy
mně to přijde, že v ten nejmíň vhodný okamžik po něm vždycky něco chce a jeho to psychicky deptá

V tom případě, jak jsem psala výše, to stačí říct normálně a ne na ní řvát. Mně přítel taky občas řekne: Hele, nezlob se, dneska to nestíhám, udělám to zítra. Takto je to v pohodě a beru to.

Tak když mu pořád kazíš náladu, tak proč s ním ještě jsi? Máš tohle zapotřebí. Mohla bys mít přitom hodného chlapa, který by pro tebe udělal cokoliv. Uvědom si tuhle věc, že s ním nemusíš být. Místo toho fňukání se na něj vyprdni. Můžeš žít mnohem lepší život. A já ti budu držet palečky, ať jsi šťastná . On si nezaslouží, abys pro něho trpěla.