Přítel upřednostňuje jen svojí rodinu

Nic divného na tom není, je to naprosto v pořádku. Divné je chování tvého přítele, ať už je původ v čemkoliv. Nenech si vsugerovat cokoliv jiného. Přece když bydlíš už sama, tak to neznamená, že máš s vašima přerušit kontakt a omezit ho jen na oslavy a příjezd domů, co je to za hloupost?! Když vám to v rodině klape, tak je jasné, že o sebe máte zájem, když se nevidíte.

Reaguji na MiaNori: No asi tak, přece by měl být rád, za to, jaké mám rodiče. Možná to do budoucna bude jeho tchán a tchýně a myslím si, že mít hodné rodiče své přítelkyně, kteří ho mají rádi a podporují nás je skvělé. Nevím, o co mu jde. Jen se zmíním,že jsem třeba mamce psala, že zůstávám u něho doma (u jeho rodičů) přes noc a on mi řekne, že jsem mamin cycek, že ji píšu. Ale hlavně, když se jednou za uherský rok stane, že zůstane on u mě na noc, tak někdy i mamce volá, že u mě zůstává a to je v pořádku...

Ahoj, tak já s bývalým přítelem zažívala to samé. Stále jsme jezdili jen k jeho rodině - měl jen mámu a sestry, ani vztahy mezi sebou neměli nejlepší. Ale i tak prostě když zavelel jede se k mámě tak automaticky jsem musela jet taky. Ale k našim nikdy nejel, ani na narozeniny, ani na vánoce. Když jsem ho prosila tak mi řekl, že tam nepojede a že nemá rád tyhle sešlosti. Na chalupu se mnou nejel... Pak mu začalo postupem času vadit i to, že tam jezdím já a hádali jsme se kvůli tomu. Vyčítal mi že ho nechám doma samotného a jedu si na chalupu a kdoví kam místo toho jezdím. Pak mi vyčítal, že jsme praštěná rodina, že dodržujeme ty narozeniny a svátky. Když jsem dostala od našich k valentýnu něco maličkého z lásky, tak říkal, že nejsme normální.. On sám mi nikdy nic nedal. Na moje narozeniny taky zapomněl a ještě mi vyčetl, že mi naši dávají dárky a rozmazlují mě. To samé bylo na vánoce, jezdila jsem zezačátku na štědrý den k našim, ale hrozně mu to vadilo. Tak jsem jednou zůstala s ním a štědrý den probrečela. Jelikož od rána pil víno, nadával mi, že koukám na pohádky, že jsou vánoce debilní, na co dělám výzdobu, že se musí patlat s kaprem.. Pořád něco. A pak ve finále mi pod stromečkem udělal scénu, když jsem od jeho mámy dostala přívěsek na krk, který byl dlouhý mezi prsa.. Prý že to budu nosit schválně aby mi každý koukal na prsa. Nerozbalil si ani dárky a zkazil mi celý večer. Další vánoce to bylo podobné. Pak jsem si vydupala, že na štědrý den budeme objíždět rodiče. Dalo mi to velké usilí, ale nakonec souhlasil. Jenže zase - u nich jsme byli tři hodiny, ale u našich už po 20ti minutách dělal ksichty. Přitom jeho máma mu koupila uplnou blbost a naši mu dali spoustu dárků. No prostě bylo to hrozné. Nyní mám nového přítele a ten se mnou jde kamkoliv a je to úžasný pocit. Nikdy bych si nenechala vzít svou rodinu, protože je miluju všechny a jsou nejbáječnější na světě. A hlavně rodinu nikdo nenahradí. Asi jsem ti moc neporadila, ale jen abys viděla kam to může zajít - za chvíli ti bude zakazovat jezdit domů. A představ si kdyby jste měli děti?? Umím si uplně představit, jak by děcko muselo být furt jen u nich a tvoji rodiče by si ho vůbec neužili. Hrozná představa.

Gratuluji!

Krásně řečeno.

Ahoj a kde bydlíte, ve městě, kde žijí i tvoji a přítelovi rodiče? Ty ještě studuješ? Proč jezdíte o víkendu každý ke svým rodičům zvlášť, proč netrávíte víkendy spolu a nejezdíte společně rodiče navštěvovat? Třeba jednu sobotu jedny, druhou sobotu druhé? Kdo "vymyslel" ten způsob, že víkendy budete trávit odděleně a případně se jen navštěvovat u rodičů? Pochopila jsem dobře, že ty jsi třeba o víkendu u jeho rodičů a spíš tam a on nejde k tvým rodičům ani na návštěvu? jak jsi popisovala chování tvého přítele, tak mě to docela nadzvedlo ze židle. A ta jeho babička vypadá jako velká manipulátorka a generálka. Přemýšlela jsi, jak byste to třeba dělali být manželé nebo mít dítě? To bys také jezdila ke svým rodičům sama s dítětem? Asi by to chtělo pořádný rozhovor s přítelem, tohle může být do budoucna velký problém.

Reaguji na Nikki27: Taky gratuluju Jinak já si taky rodinu nedám vzít, včera v jednom rozhovoru jsem to příteli i dost dala najevo, tak snad to trošku pobral, jestli ne budu mu to klidně furt opakovat a když to prostě nepochopí tak sbohem, jinak to nevidím..

Reaguji na Aileenka: Ne my bydlíme spolu ve městě a naši rodiče na vesnici (50 km od toho města). Já studuju a jezdíme každý víkend domů, jelikož oba dva nemáme rádi město (já tu jsem kvůli škole, on kvůli práci), takže jsme rádi, že můžeme jet o víkendu za rodiči na vesnici a toho se vzdát nehodlám. Ještě krom toho na vesnici bydlíme od sebe 4 km, takže se vídáme i o víkendech.Právě proto jezdíme každý ke svým rodičům, já bych ani nechtěla, abychom trávili jeden týden o těch a jeden u těch. Každý u svých a zároveň ,jak píšu výše, bydlíme od sebe kousek, takže se můžeme vídat každý den. Upřímně, mám perfektní vztah s rodiči a hlavně s mamkou, doma mám taky svoje zvířátko a nechtěla bych domů jezdit co 2 týdny. Jasně kdybychom bydleli od sebe 20 km, tak neřeknu, to by se pak asi řešilo jinak, ale jsem u něho za 20 min na kole, takže to nijak neřešíme. Jinak samozřejmě do budoucnosti, kdybychom se vzali a bydleli spolu, tak bychom už k rodičům každý sám nejezdili, ale samozřejmě ke každým spolu jako manželé. Jsem i finančně na rodičích závislá,takže by mi bylo i blbé, se tam jen občas ukázat, vzít peníze a jet.
Ten způsob nevymyslel nikdo, prostě jsme se tak domluvili, kdysi jsme se neviděli o víkendech vůbec, ale teď se vidíme každý den ve víkendu, ale na tom já nevidím nic divného, že jezdíme každý ke svým rodičům, když se vidíme denně i o víkendu. Já nejsem u jeho rodičů celý víkend, přijedu tam třeba odpoledne v sobotu a večer odjedu případně v neděli ráno.
Myslím si, že teď řešit, jak bych jezdila sama s dítětem k mým rodičům je dost předčastné. Určitě bych si ho teď nevzala a případně ani né později kdyby se dělo, to co se děje. Takže to, že bych jezdila k rodičům sama s dítětem je nemožné...

Reaguji na Marissa: Přesně tohle je u nás. Když mu navrhnu ať příjde k nám, tak má najednou kupu práce, potřebuje na kolo...prostě, že nemá na takové věci čas..ale mě už to nebaví, jako jeho rodiče taky nejsou špatní, sice s mamkou moc nepomluvím, ale budiž, i ta jeho babina je občas jakž takž, ale někdy utrousí takovou věc, že bych ji fakt kopla...To že já navrhla, že taky nebudu chodit k jeho rodičům - to samé co u tebe, nechce o tom slyšet...Ale pokud by to tak bylo pořád a nezměnil by se, šla bych od něho asi pryč, jelikož si fakt nedokážu představit, že jeho rodiče bychom pořád navštěvovali a naše ne..

Reaguji na Marissa: Uvidíme,snad jo...

Reaguji na sally_: Aha, takže kdybys ty nepřišla za ním, protože třeba pomáháš rodičům nebo tak něco, tak se vlastně celý víkend neuvidíte, protože on za tebou sám nepřijede? nebo přijede, ale chce, abys jela k nim? Jak by reagoval, kdybys mu řekla, že tvým rodičům vadí, že k vám nechce chodit, že nereaguje na pozvání, že to chování je neslušné? Nebo co říct jeho babičce, že tvoje rodiče trápí, že tvůj přítel je nechce navštěvovat?
A jak dlouho ještě budeš studovat? Přemýšlelas, jak to bude po škole? Víš, mně přijde, že chlap skoro ve 30 se těžko změní.

Reaguji na Aileenka: On třeba přijede, ale jen se zastaví semnou u vrátek, ale dovnitř nejde. Kolikrát se jedeme třeba jen tak projet. Jako jak jsem už jednou psala, občas normálně ke mě příjde, bez problémů a někdy mám s tím neskutečné problémy a furt se jen vymlouvá. Já už mu řekla že mám pocit, že se u nás necítí a že to mým rodičům vadí, že k nám nechodí, vždycky mi na to ale odpoví, že to není pravda. A jeho babičce se určitě svěřovat nebudu, o té jsem tady moc kladů nepsala, takže na tu bych se určitě neobrátila. Nechci to řešit s nikým s jeho rodiny, jedině s ním...Ano uvažovala jsem, jak to bude do budoucna, budu studovat poslední rok...Moc nad tím nepřemýšlím, co bude po škole, protože myslím, že by se nic moc nezměnilo, pořád bychom spolu bydleli..brát se asi tak rychle nebudeme. Jestli by ale trvalo tohle jeho chování, tak jak jsem psala už výše, ukončila bych tento vztah....Já myslím, že se chlap v něčem může změnit, samozřejmě ne ve všem, ale v něčem ano...když se chce, vše jde, horší když se nechce...