Přítel si mě nechce vzít

ano máme spolu jen jedno dítě. A jak bys to řešila matadi Ty?

osobně, spoléhala bych se sama na sebe a snažila bych si nějakým způsobem přijít k financím,a by, kdyby, jsem s tím nahým zadkem neodešla
jinak netlačila bych na něho, prostě bych se o svatbě nezmiňovala, jemu by to časem začalo být podivný, že se nechci vdávat, kdyby sám o tomto tématu začal po čase hovořit, tak jako že jsem na tom přemýšlela, a že má pravdu, že ho to stálo spoustu sil, času . . . . než vybudoval to co má, a že by možná nebylo od věci, abych tedy taky nějakým tím způsobem přispěla do rozpočtu, a že bych si tedy měla najít nějakou práci

prostě úplně otočit, jako v tom smyslu, jsem s tebou ráda, mám tě ráda a moc mi vadí, že mě a syna musíš živit, . . . . tak nějak aby pustil tu myšlenku, že tě zajímají jeho peníze a že by se s tebou musel nedej bože dělit

zkusím to.Je pravda v jeho práci má spoustu mladšich pracovnic,ale taky si říkám,když ho nechtěly před tím,tak snad ted, když ma ditě zrovna ne.Pracovaly u něho 3 roky tak se doufám bat nemusím,ale kdo ví? nebudu naléham,ale bolí mě to. Ja mu dala dítě,svobodu...

Ježiši stejně dříve za našich rodičů a prarodičů to bylo tak, že se chlap automaticky staral a financoval rodinu a ženská se starala o děti a domácnost.A rozvody nebyly v takové míře jako dnes.

Taky by mě to mrzelo. Ja jsem teda o svatbě s žádným přítelem nikdy nemluvila, ale s tím posledním jsme měli jít spolu bydlet (pořád říkal, že jednou do toho půjdeme) a když jsem mu navrhla, že bychom si mohli vzít společnou hypotéku (že je lepší dávat peníze do svojeho než do nájmu), tak mi řekl, že do toho nejde, že se nebude pak hádat o peníze a že nejsme manželé. Tohle mi stačilo k tomu, abych si uvědomila, že se mnou nepočítá do budoucna a je opatrný, do čeho bude investovat. Ještě ten večer rozebíral s partičou v hospodě, aby mu dali za pravdu. Tím náš vztah skončil, protože jsem se přes to nemohla přenést. A jak tady Matadi napsala, že jsou typy mužů majetničtí, myslící na sebe, tak tenhle patřil mezi ně.

Ty máš ale mimčo, což je těžší, ale chápu tě, to musí mrzet daleko víc než nějaké společné bydlení. To, že se bojí, že ho obereš, je pěkně hnusné. Je vidět, že kouká kolik peněž kam vrazí a má své limity. Je to smutný. Ja bych se snažila o nezávislost ve vztahu. Hlavně citouvou, aby ty sama ses tím nedeptala. Ono se to nějak vyvine. Ale chlapy se většinou moc nemění.... Hodně štěstí

Nu, tohle je téma poměrně složité a odpovědět na konkrétní případ takhle z patra - aniž by jsme účastněné znali osobně, je myslím minumálně neseriozní.

Odpověď zde může být pouze ve všeobecné rovině.

Za prvé - základ je, že spolu dva lidi chtějí být. Pokud následně oba přirozeně nedospějí do bodu svatba - tak myslím, že to nemůže dobře dopadnout..Nějakou dobu to fungovat pochopitelně bude, protože většinou se to skousne, ale ten pocit toho jednoho, že svatbu chce a druhý ne, tam je a zůstává...

V dnešní zvláštní době ( pro mě ) lidi často používají větu : svatba ? K čemu ? Proč ? Můžeme spolu být i bez papíru... K lásce papír nepotřebuji... Ano, to je pravda,ale stále pro hodně z nás ( a pozor né jen pro ženy ) je to přirozené posunutí ve vztahu a jakýsi důkaz o tom, že s tím druhým chci strávit zbytek svého života..

Pro někoho to důležité je, pro jiného nikoliv, ale většinou dva lidi, kteří spolu žijí by se měli na tomto - dle mě důležitém bodu shodnou. Pokud mají rozdílný názor, koukají z toho jen potíže.

Já osobně jsem to cca do 25 let vůbec neřešila.. Neměla jsem na to jasný názor - nebylo to na pořadu dne... Chlap se okolo mě točil a vždy nějaký byl... Nikdo to neřešil..

S manželem jsme 11 let - slovo svatba nenápadně začalo padat zhruba po dvou letech vztahu - nenápadně od lidí okolo, zda se vezmeme atd.. já jsem vždycky říkala, že zatím ne, neb nemáme děti a není to potřeba, proč ? Upřímně - vždycky jsem měla pocit, že pokud se nevdám, tak to není definitivní, že pokud se něco přihodí, vždy si můžu vzít své věci a jít jinam..Prostě jsem to tak cítila... No a pak po 7 letech manžel začal...jestli by jsme se neměli vzít...dvakrát mě žádal o ruku a já jsem mu musela říct,že ne..Neb jsem si nebyla jistá... Dozrála jsem a na potřetí a jsem moc ráda a z celého srdce řekla ano...

Dnes už si nedokážu představit, že bych muže neměla.. Dnes k tomu mám jiný postoj a kdyby se nedej bůh něco stalo a měla jsem si hledat partnera - chtěla bych, aby byl můj muž. Je to pro mě důležité a rozhodně né kvůli majetku atd, ale pocitově...

Každý jsme jiný a myslím, že většina lidí, která tvrdí, že na vztah nepotřebuje papír, tak buď ten názor má - většina žen, protože partneři to odmítají a muži - většinou z opatrnosti. V okolí neznám nikoho, kdo by po si po určité době svého partnera nevzal - je to tak nějak přirozené... Vztah má probíhat vývojem :
potkám někoho, zamiluje se, užíváme se sebe navzájem, pak se sestěhujeme dohromady, učíme se spolu žít, pokud nám to jde vezmeme se a pak, až oba dozrajeme a budeme chtít budeme mít děti ( pokud ne, nic se neděje - není to povinnost ) ... Ale nejsme já a ty,ale my.

Tohle je jen můj názor a pochopitelně s ním nemusíte souhlasit... Ale nejdůležitější je, aby jsme v tom životě byli spokojení a je vlastně jedno čeho se to týká. Pokud v tom vztahu strádám a jsem smutná a otrávená - k čemu to je ? Jsme tu krátkou dobu a měli by jsme se snžit ten život žít, ne přežívat.. Být šťastní .

tak to je trefné a hezké tak by to mělo být

Můj přítel se taky ženit nechtěl.Ale z důvodu že už jednou ženatý byl,tak tvrdil že podruhé už se ženit nebude.. Já se vdávat chtěla ale nechala jsem to na něm, vůbec jsem o svatbě nemluvila,nic, vlastně ji ani nepovažuju za nic moc důležitého.Až když jsem poprvé otěhotněla tak najednou přišel s tím že bychom se měli vzít. takže dneska jsem spolu 6 let, z toho rok jako manželé a můžu říct že je to mezi námi pořád stejně hezké, takže svatba u nás nezměnila vůbec nic, ani k lepšímu ale ani k horšímu. Předmanželskou smlouvu jsme teda nedělali, žádný pořádný majetek stejně nemáme,takže by byla zbytečná. navíc tenhle trend vůbec neuznávám

Udělala bych to co ti radí Matadi, prostě o svatbě přestat úplně mluvit

Bruce78
napsala jsi to moc hezky

rendy222
Vidíš... a u nás kdo nechce vstoupit do svazku manželského jsem já - žena. A to i přesto, že máme dvou a půletého syna. A také proč? Vztah klape i bez prstýnku. Dokonce si myslím, že když už někomu papírově patříme, jsme línější ten vztah pořád něčím opečovávat. Jinak pochybuji, že když máte společné dítko, že by Tě nechal tzv. "s holým zadkem odejít."
A co se týká financí, můžete společně spořit pro dítko a ty spořit na svůj účet, když si myslíš, že v budoucnu Tě může potkat ve vztahu nepříjemná záležitost.

on platí vše.Občas po mne chce na něco přispět,ale to je většinou malá částka.Mateřskou mám tedy pro sebe. Občas koupím něco malému,sobě,zaplatím si telefon.Ale ted už budu myslet na zadní kolečka a vše ukladat.

sarra

by ses divila, čeho jsou muži schopní, sestřenka měla pana podnikatele, a byl to jeho první syn, a o alimenty se handrkovali a platit nechtěl, s holým zadkem jí odejít nechal - a to byli vdaní, jinak o syna a všechny své další děti, které měl s jinými ženami se staral pouze do té doby, dokud spolu žili - sejde z očí, sejde z mysli

určitě se takových případů najde víc, a určitě se taky najde víc případů, kdy na majetku ten vztah končí - asi záleží na tom, jak má který muž nebo žena nastavené hodnoty, a bohužel se stále častěji setkávám s tím, co je moje, to je moje a co je moje do toho ti nic není
nebo s tím, že žena musí ukazovat účtenky toho, co si koupila, nebo dostává tak směšné kapesné, že je to až k pláči
neříkám, že je to případ rendy222, jen si myslím, že nikdy není od škody myslet na svoje zadní kolečka
a jak psala Bruce78, každý vztah se vyvíjí a jeho směr se bohužel nikdy nedá odhadnout, dneska je to tak, zítra úplně jinak, o čemž by tu asi mohly psát jiné romány

rozhodně si nemyslím, že svatba je tím nejdůležitějším pro vztah, ale osobně bych asi nikdy nechtěla žít s mužem, které by argumentoval - musel bych tě vyplatit, musel bych se s tebou dělit o můj majetek . . .

on má jiné děti ještě?

ne nemá, nikdy ženatý nebyl ani já ne.

rendy222

jěště dotaz, jak je starý tvůj přítel?