Přítel se odstěhoval, bydleli jsme spolu

Jinak Vám mooc děkuju za příspěvky, potřebovala jsem o tom s někým mluvit...

Reaguji na mikkýsek: jj,mladí bydlet samy.Ex bydlel u mě a rodičů a dobrotu to nikdy nedělalo s tatínkem vycházel nad míru dobře,ale matka katastrofa,ještě když je taková jaká je.viz téma ...Vyčítání od rodičů.....nedělej z toho velkou vědu,hlavně nepřemýšlej co dělá,s kým a proč...

To mi právě moc dobře nejde, ale snad to zvládnu... hlavně nad tím jen přemýšlet, neříkat mu to, nepsat... Taky je blbý to, že mu nedávno ukradli telefon a on si ještě nezašel pro SIMkartu... Nějak mu telefon nikdy nechyběl. Ale snad si ji brzo koupí, přece jen, když mi napíše, tak budu klidnější! Takhle si píšeme jen přes net zprávy, žádné online psaní. Achjo

Reaguji na Pajucha:
přesně tak nedělej si z toho hlavu, bud ráda že budeš mít ted více soukromý, čas na sebe, hlavně se nebudete furt hádat, ale stále s epřeci mužete scházet u něho, kdekoliv.
Jinak s tou rekonstrukcí to mám podobně, rekonstrujem už více jak půl roku, už se schyluje ke konci snad, ale taky jsem puvodne se tam chtěli co nejdříve nastehovat, ale nebylo by to jednoduché, a pohodlné ale v nejhorším případě se to dá zvlánout i tam

já souhlasím s holkama..alespoň si budete vzácnější a můžete spolu zase "randit". Takhle na jaře je to fajn a vztah nebude stereotypní. A o to víc se pak můžeš těšit na novej byt.

Reaguji na curlicue: Reaguji na mikiosaurus:
Máte pravdu, ještě aby to pochopilo moje srdce! Je to hrozné těžké, já už si na to zvykla, že ho mám vždycky doma...Ze dne na den to tak není. Ono toho randění asi ani tolik nebude, přítel pracuje od rána skoro do večera, přes léto a teď když je teplo, tak od rána do večera, mnohokrát i do 10h večer. Takhle bych se mohla aspoň přitulit v posteli, ale místo toho budu strádat.

Reaguji na Pajucha: víš co,já byla vždy žárlivá a to hodně...můj ex partner jelikož mě nehorázně podváděl atd...a choval se ke mě jako svině,tak od té doby taková nejsem.Nevím,nějak se mi to obrátilo,nějaké ptaní,kde jsi byl,proč,s kým už ode mně nikdo neuslyší,prostě mě to nezajíma.Je to divné,ale mám to tak.

Reaguji na daisy01:
To je mi líto...
Taky bych nechtěla žárlit, takže ti svým způsobem závidím! Jelikož já jsem žárlivka jak něco...

Reaguji na Pajucha: zvykneš si,já už strádám několik let,po někom v postýlce ))takové to tuleníčko..

Reaguji na Pajucha: právě jsem myslela,že po této zkušenosti budu žárlit mnohem víc a ono to úplně vymizelo...jsem za to ráda.Žárlivost je hnusná

A proč by to jako nešlo? Jako celkem dost chápu tvého přítele...neumím si představit bydlet někde kde mě nemusí a ještě mi dělaj naschváli + neshody s partnerem...to musí být dost ubíjející....Uvědomuješ si vůbec, že to přítel dělá pro tebe...on ví,že chce být s tebou ale tohle chováná ze strany tvých příbuzných je pro něj tak neúnosné, že by to mohlo váš vztah poškodit.....Nezlob se na mne ale tvé chování mi přijde sobecké...nevím z čeho jsi tak na dně,představ si jak se musel cítit tvůj přítel (nevím kolikrát jsi ho přemluvila aby zůstal ale asi toho dost snese)...přece ti řekl, že musíš počkat až bude hotová rekonstrukce bytu a pak budete spolu....takže nechápu co řešíš. Ber to jako plus....že vám začne nový začátek v novém bytě a trošku se pročistí vzduch mezi váma když je u rodičů....

Proč? Když to teď nefunguje, měli jste ponorku a vše se odráželo na vašem vztahu tak je to snad lepší, ne?

S přítelem jsem skoro 6 let, poslední 3 roky jsme spolu bydleli. Před měsícem se odstěhoval 120km daleko - kvůli práci, každodenní dojíždění 2h tam a 2h zpátky je příliš vysilující. Já u něj bydlet nemůžu a nechci, dokud nedodělám školu (ještě rok) - pro změnu bych se z dojíždění pomátla já. Takže to řešíme tak, že jsme spolu o víkendu, většinou přijedu už ve čtvrtek. Paradoxně se teď všechno zlepšilo - hádky o blbosti přestaly, oba máme čas na kamarády a koníčky, aniž bychom měli pocit, že tím zanedbáváme toho druhého a především - když jsme spolu, je to daleko intenzivnější, vrátily se všechny ty něžnosti a tak... Nepopírám, že ty dny, kdy jsem tam úplně sama, mi to leze na mozek a jsem dost skleslá a smutná, ovšem oba se udržujeme vědomím, že za pár dní budeme konečně zase spolu... Třeba vám to prospěje jako nám. Jde jen o to, jestli spolu opravdu ještě chcete dál být, nebo je tohle první krok ke konci... Jestli to první, tak plánujte, hodně o tom mluvte, ale taky pro to začněte něco dělat.

Přítel má rozum, že se odstěhoval dřív, než jste se rozešli a nejspíš tě má opravdu rád, jinak by tě prostě nechal u tvé bábi a šel si po svých někde hodně daleko

přesně tak